Všechno zlé je k něčemu dobré. Koronavirová pandemie a omezení s ní spojená napáchala nejen na starších lidech, ale také na dětech nezanedbatelné škody. S následky omezení pohybu, setkávání s vrstevníky a naopak ještě těsnějším sepětím se všudypřítomnými technologiemi se bude zejména nastupující generace ještě nějaký čas potýkat.

Nicméně vše rozhodně nelze svádět na Covid-19. Ono totiž záleží, jak k tomu kdo přistoupil. Například Milan Kaprál (na snímku) si díky lockdownu koupil pastely a vrátil se k malování, kterému se již řadu let nevěnoval. A výsledky nepochybně stojí za to, což mohli uznat lidé na výstavě Cyklotoulky v městské knihovně a ještě budou moci sledovat při výstavách v prostějovské pobočce ČSOB, či během druhého ročníku Open Air Galerie v Zátiší ve Vrahovicích.

* Vaše výstava v městské knihovně nazvaná Cyklotoulky byla zahájena koncem ledna. Tehdy jste nemohl chodit, protože jste po nezaviněné srážce s autem měl poraněnou nohu. Na kolo jste se opět dostal až v polovině dubna. Jaký to byl pocit?

„Sednout opět na kolo pro mě znamená docela významný krok k postupnému návratu do stavu před nehodou. I když se nedá mluvit o nějakém sportu, spíš je to pořád taková rehabilitace. Takže to znamená, že mi pohyb stále chybí. Ale zlepšuje se to, takže mohu být optimista.“

* Zmínil jste se tehdy, že jste za uplynulý rok ujel asi 10 tisíc kilometrů. Na kolik to vidíte letos?

„Letos asi žádné kilometry počítat nebudu. Doufám, že se postupem času na kole projedu i do širšího okolí. Baví mě sledovat v čase ta místa, která už jsem namaloval. Jinak by se taky dalo říct, že nejraději jezdím tam, kde neprší, není tam bláto a nefouká vichr z hor.“  

* Kromě cyklistiky jste v minulosti také hrával aktivně fotbal či skákal s padákem a možná i něco dalšího. Co z toho vás bavilo nejvíce?

„Na tohle nemám jednoznačnou odpověď. (pousměje se) Vždy jsem měl období, kdy mě něco bavilo nejvíc. Seskoky se spoustou jedinečných zážitků a adrenalinu bych asi zařadil na první místo. Cyklistiku jsem objevil jako kluk a od té doby mě baví pořád. Zejména když v devadesátých letech minulého století začala u nás éra horských kol. Musím se přiznat, že mě na cyklistice baví nejen jízda na kole. Po celou dobu sleduji technický vývoj, jak se kola a jejich komponenty pro různé disciplíny zdokonalují, zejména v posledních letech. To je v podstatě pro mě i nutnost, protože si veškerý servis na kolech provádím sám.“  

* K zájmu o kreslení vás přivedl váš tatínek, který hodně maloval. Kdybyste srovnal jeho tehdejší obrazy s těmi vašimi, tak v čem se liší a co je na nich naopak podobné?

„Právě v posledním období jsem hlavně pracoval s tématem krajiny a přírody, stejně jako můj táta. Takže tematicky se teď moc naše obrazy neliší. Rozdíl je hlavně v použité technice, kdy já používám výhradně suchý pastel. Přemýšlím, že v budoucnu někdy zkusím i olejové nebo akvarelové barvy, kterým dával přednost otec.“

* Co si myslíte, že by řekl na vaše současná díla?

„Máš to pěkný.“ (úsměv)

* První pokus o rozvíjení vašeho talentu na ZUŠce skončil fiaskem. Proč?

„Už si to moc nepamatuju, myslím, že tam byl trochu nesoulad v tom, co jsem chtěl malovat já, proti tomu, co chtěl ten pán, který nás učil…“

* Navzdory tomu jste se kreslení věnoval po většinu svého života. Na co vše jste se zaměřoval?

„Popravdě jsem se výtvarným činnostem nevěnoval soustavně, ale spíše nárazově. První náraz nastal po skončení ´základky´. Jednalo se o obrázky ´ef jedniček´ akvarelem, potom jsem se nechal inspirovat muzikou. Portrétoval jsem své oblíbené hvězdy. Poslední náraz byl koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let minulého stoeltí, poslední obrazy z té doby mají signaturu MK94. Pak dlouhá přestávka až do začátku covidového lockdownu, kdy jsem si koupil pastely a začínal v podstatě od nuly.“

* V prostějovské knihovně jste představil mnohá zákoutí regionu, která jste objevil právě díky vaší zálibě v jízdě na kole. Vaše obrazy jednoznačně dokazují, že je u nás opravdu hezky. Kde to vy osobně u nás máte nejraději?

„Na tuto otázku nemám jednoznačnou odpověď. To bych mohl začít u Moravy a skončit za Drahanskou vrchovinou.“ (smích)

* Je celkem logické, že obrazy děláte na základě fotografií, naložit stojan na kolo by ostatně nebylo úplně jednoduché. Zkoušel jste někdy malovat v plenéru?

„Samozřejmě jsem zkoušel malovat v plenéru, skici do formátu A5 a chci se k tomu znovu vrátit. Nicméně na definitivní podobě obrazu budu vždy pracovat doma na stojanu.“

* Čím vás musí dané místo oslovit, abyste se rozhodl, že stojí za to, abyste jej přenesl na plátno?

„Musí tam být něco, co vás přinutí zastavit. Může to být náhodná kompozice světla a barevných odstínů, barva oblohy a tvar oblaků. Můžete mnohokrát minout určité místo, ale jednou se tam prostě něco objeví, nebo náhodou někde zastavíte a nestačíte se divit. Pak je dobře, že máte v kapse mobil s dobrým foťákem.“

* Co podle vás musí mít dobrý obraz?

„Asi nejdůležitější je schopnost obrazu vtáhnout pozorovatele – diváka do zobrazené atmosféry, situace nebo pocitu autora.“

* Je nějaký obraz, u kterého jste si říkal, toto bych chtěl někdy namalovat?

„Ano, v Musée d'Orsay, když jsem procházel galerii s impresionisty.“

* Série Cyklotoulky byla provedena technikou suchého pastelu, který je náročný na precizní provedení. Využíváte i jiné techniky například akvarel či olejomalbu?

„V současné době jsem ve fázi, kdy se snažím zdokonalit právě techniku suchého pastelu. Jednou z variant je i použití akvarelové podmalby v kombinaci s pastelem, takže bych se tímto způsobem vrátil i k finální malbě akvarelem. Hlavně kvůli zobrazení městské krajiny a architektury. Samozřejmě nevylučuji někdy v budoucnu možnost návratu k olejovým barvám.“  

* V krajinářství se koncem 19. století rozvíjely dva hlavní proudy: romantický, který zachycoval například různé dramatické výjevy či zříceniny, a impresionistický, který kladl důraz spíše na harmonii a náladu daného okamžiku. Kam byste se na této škále zařadil vy?

„Já myslím, že jsem úplně mimo tuto škálu. Ve své tvorbě se snažím zachytit určitou atmosféru, kterou jsem vnímal na tom daném místě. Taky chci, aby bylo to místo zachycené na obraze jednoznačně poznatelné. Možná je to taková oscilace mezi realismem a impresí.“

* Kromě krajiny v okolí Prostějova malujete i další místa. Která?

„Samozřejmě i krajinu kdekoliv jinde, kam cestujeme třeba na dovolenou. V menší míře jsem se věnoval také městské krajině, pokud bych měl být konkrétní, tak hlavní inspirací byly italské Benátky a Praha.“

* Pokud vím, tak aktuálně připravujete další výstavu, která by od 4. května měla být k vidění v objektu ČSOB v Dukelské bráně v Prostějově. Co na ní bude?

„Ano, aktuálně je to výstava právě v bance. Po neveřejné vernisáži bude přístupná od pátého do jednadvacátého května, kdy bude možnost vidět výběr prací za poslední dva roky pod názvem Soft Pastel Art. Další letošní akcí bude koncem srpna druhý ročník Open Air Galerie v Zátiší ve Vrahovicích a v říjnu výstava v Cafe Spirit v Praze na Žižkově.“

* Na co se v letošním roce ještě těšíte?

„Na operaci, při které mi vytáhnou dráty ze zahojené kolenní čéšky.“ (směje se)

 

 

 

 

MILAN KAPRÁL

* narodil se 18. října 1960 v Prostějově

* v letech 1975 až 1978 vystudoval stavební učiliště a během následných tří let pak Střední průmyslovou školu stavební v Prostějově

* po delší pauze v letech 1994 až 1999 absolvoval Vysokou vojenskou školu ve Vyškově

* pracoval jako zedník a stavební mistr v PSG (1978–1981ú, následně odešel na vojnu, kde již zůstal

* jako voják z povolání působil v letech 1982 až 2014, zařazen byl do vojenského útvaru 8280 Prostějov

* po odchodu z armády působil v letech 2014 až 2021 jako technolog a programátor ve společnosti FOR ELV

* je ženatý, má dvě dcery a tři vnoučata

zajímavost: kromě sportu a výtvarného umění má rád muziku, mezi jeho oblíbené interprety patří Mick Jagger, Jimmy Hendrix či Ian Anderson ze skupiny Jethro Tull