Ani v posledním utkání jarní poloviny sezóny se nejzvučnější zimní posila Prostějova neprosadila a vytáhlý útočník Tomáš Malec (na snímku) se tak branky v soutěžním utkání nedočkal. V nedělním podvečeru ale mohl být velmi spokojený nejen ze svého výkonu, kdy získal řadu těžkých míčů, další rozdal a celkově se rval jako lev. Eskáčko ji před vlastním publikem zaslouženě uhrálo a uhájilo příslušnost účastníka FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY
* Kde se vzal klíč k tomu, že jste naplno hráli od začátku do konce?
„Asi to byl ten fakt, že jsme hráli opravdu o všechno. Spoléhali jsme se tak trochu i na další výsledky, ale tušili JSME, že si to musíme uhrát stůj co stůj. Dali jsme do toho všechno a jsem rád, že jsme si to takovým výkonem uhráli skutečně sami.“ (úsměv)
* Branky znovu nebyly, ale efektně jste vytvářel prostory pro spoluhráče. Panuje spokojenost i bez vstřelené branky za jaro?
„Určitě. Já jsem týmový hráč. Je to pro mě asi poprvé v kariéře, že jsem nedal tak dlouho branku, což mě samozřejmě mrzí, ale když budou body, tak mi to zase tak nevadí. V prvních zápasech jsem tam měl řadu šancí, ale nedařilo se. Poté přišla krize, že ani šance nebyly. Já jsem to tak bral, že musím předvádět maximum a když už sám branku nedám, tak ji aspoň připravit. Věřím, že i v tom jsem týmu pomohl a že jsem si branky snad pošetřil do příští sezóny.“
* Čím to, že ta branka nakonec vážně nebyla ani jedna?
„Jak už jsem říkal, v těch prvních zápasech šance byly, ale asi jsem se až moc soustředil na to ji vstřelit, pak už jsme to museli zjednodušit. Těch šancí není tolik, takže i to hrálo roli.“
* Spadla z vás velká tíha po radostném konci soutěže?
„Je to tak. Mohli jsme si to zachránit určitě dřív, ale asi to máme rádi, když je to takto napínavé. (smích) Rozhodlo se to hezky a o to víc výhra chutná. Věřím, že to pořádně oslavíme. Hlavně se těším, jak teď psychicky vypnu, protože kromě bojů o záchranu jsem řešil i nějaké rodinné trable. Byl to pro mě po psychické stránce opravdu náročný půlrok.“
