Před časem se v plumlovském kempu Žralok konal v pořadí desátý ročník Help Tuning Cupu, z níž jsme vám přinesli podrobnou reportáž. Charitativní akce, která tentokrát pomohla kočičkám z depozita ve Chválkovicích, vznikla v hlavě hlavní organizátorky Anny „Áji“ Rubačíkové (na snímku). Ona sama na ní prezentovala bělostnou Felicii, kterou přetvořila k dokonalosti. Protože je to dáma velmi vstřícná, navíc s kořeny na Prostějovsku, ochotně nám zodpověděla několik otázek.

* Jak jste se vůbec dostala k tuningu?

„Úplnou náhodou. Kamarád dojel na kafe a jen tak plácl, jestli se nechceme jet podívat na tuning sraz. Moje reakce byla: ´Co to je?´ Zvítězila zvědavost a jeli jsme do Mostkovic na letiště. Tam jsme já i manžel tuningu dokonale propadli a už nebylo cesty zpět.“

* Felda byla původně rodinné auto?

„Samozřejmě, kupovali jsme ji jako naše první pořádné auto. Teď se to zdá úsměvné, ale před dvaceti lety jsme za ni dali osmadevadesát tisíc korun. ´Feldy ´byly v té době velmi žádaná auta a já si až při podpisu uvědomila, že si ´felinku´ kupuji v den svých narozenin.“

* Při pohledu na královnu je jasné, že jste toho vylepšili opravdu hodně...

„To je fakt, ale je to a dlouhé povídání. (úsměv) Při prvním pohledu je jasné, že na ní moc stejného nezůstalo. Naše ´Bílá královna´ prošla mnoha evolucemi. Zakoupili jsme ji jako modrou, ale jak nás chytl tuning, došlo na nárazníky, křídla a změnu barvy na černou, která jí vydržela čtyři roky. Postupem času se zvětšovaly nároky, přišlo rozšíření karoserie o deset centimetrů, změna nárazníků, vzduchový podvozek, audiozástavba. Takže zcela logicky se muselo znova do lakovny, kde se vyvařovalo a vymýšlelo, jak sladit přední a zadní nárazník, aby esteticky vše ladilo. Ušila jsem doma nový interiér, tentokrát komplet celý bílý. Laminovaly se tapce, potahovala podlaha, stropnice.“

* Váže se k tomu i nějaká zajímavost?

„Hned několik. Například úplně první sedačky jsem šila v ruce - nit, jehla a tři týdny titěrné práce. Známé motto mezi tuningáři je, že kola dělají auto. Ta jsem, tedy vlastně královna, dostala pod stromeček. No a ke dvaačtyřicátým narozeninám jsem si nadělila SPZ na přání. Jak jinak než HELPCUP.“ (směje se)

* Víme, že na srazy jezdíte od roku 2004 a máte spoustu cen. Které si vážíte nejvíc?

„Cen máme opravdu moc, spousta je již schovaná v krabici na půdě. (úsměv) Jsou ale takové, které nejde schovat. Například náš první pohár za neony. Vůbec jsme to s manželem nečekali, ale to byl ten zlom, kdy prostě chtělas další a zažít ten pocit vítězství. No a pak samozřejmě nemůžu zapomenout na soutěž Tuning Cup. V roce 2008 jsme stáli ještě na brněnském výstavišti před halou a snili o tom, že se do té soutěže jednou dostaneme. V roce 2009 jsme se tam nominovali jako klub a zvítězili jsem s naším Tuning Clubem Olomouc. Nic jsem ale nedostala zadarmo! Na srazu ve Vysokém Mýtě jsem neprošla předvýběrem, ale dostala jsem šanci o měsíc později v Olomouci. Ušily se sedačky, potáhl volant a spoustu dalšího a světe div se, skončila jsem předposlední. To byl pro nováčka mega úspěch. Jejda, jak já byla šťastná…. (směje se) Ten nejvzácnější pohár je z roku 2010, kdy jsem se dostala jako finalista Škoda Sceny a bojovala s těmi nejlepšími. Zavřela jsem se do lakovny a lakovala celý interiér. Na palubovku přišel airbrush. Přišlo vyhlášení výsledku a víte co, ten outsider z minulého roku skončil třetí. Tenhle pocit snad už nezažiji, bylo to něco neskutečného, splněný sen. Já to prostě dokázala, stála tam a brečela...“

* Královnu vozíte na podvalu, aby se neotloukla o silnice?

„Vůbec, jezdíme po ose. Nikdy bych si nenechala vzít ten pocit z jízdy a možnost pustit si kvalitní hudbu. Není nad to, když na nás na křižovatkách okolní řidiči pokynou jako ´dobrý to máš´. Nebo když jedete a děti na vás mávají. To na podvalu nezažijete.“

* Jak vás napadlo pořádat Help Tuning?

„Jednou za mnou přišla maminka od jednoho tunera a řekla: ´Ani, jen díky vám ten můj kluk přestal navštěvovat hospody. Víte, jak vás chytne tuning, nemáte čas na jiné blbosti ani nemůžete utrácet za drogy nebo jiné neřesti. Auto potřebuje péči, je to dům na kolech, a touha, aby jste byl ještě lepší, vám to nedovolí. Takže když jsem mohla změnit jednoho, proč neukázat cestu i jiným dětem. Opravdového tuningáře neuvidíte dělat binec na silnici, on si svého auta váží a bojí se o ně. Jeho auto je, když opominu úpravy, v top technickém stavu. Vozidlo je jeho vizitka a dítě. Jinak já jsem pomáhala daleko předtím, s Dobrým andělem a tak všude nějak. Help Cup je moje cesta, jak ukázat, že autíčkáři mají srdce.“

* Doslova z vás vyzařuje radost a spokojenost...

„Teď žiju svůj sen, jímž jsou spokojené dětské tváře, mezi nimiž je, doufám, co nejvíce našich nástupců. Pokaždé mě moc potěší, když zpovzdálí slyším ‚teto, této‘ a přiběhne za mnou nějaké dítko a obejme mě. I dospěláci mě ale dokážou dostat, naposledy ke Dni matek jsem dostala růže, protože jsem jejich ‚Máma Kami‘. Co víc si můžu přát. Jsou moje druhá rodina a jsem za ni nesmírně vděčná.“

* Dávali jste v minulosti peníze nemocným dětem, škole, teď zvířatům. Už máte jasno na další rok ve Žraloku?

„Příští rok ve Žraloku určitě budeme opět pomáhat, ale komu konkrétně ještě nevíme. Teď řešíme letošní rok a veškeré síly věnujeme finále, které nás čeká v Kroměříži třetí víkend v září. Tam totiž slevíme desáté výročí Help Cupu.“

* Můžeš ještě zhodnotit letošní ročník?

„Na Plumlov se letos, i přes páteční nepřízeň počasí, sjelo nakonec osmdesát vozů, za což jsem nesmírně vděčná. Z tomboly a dobrovolného vstupného se vybralo pro depozit Chvalkovice krásných 5270 korun. Letoěek je ve znamení oslav, ale nic by nebylo bez soutěžících a hlavně našeho hlavního sponzora firmy Revilo z Hradce Králové. Bez nich bych si nemohla dovolit tak krásné poháry pro soutěžící a obměňovat inventář, který je nutný pro chod Help Cupu. Jsem jim nesmírně vděčná za roky, co si náš projekt vzali pod křídla a ani v době covidové nám nedali košem.“

 

ANNA „ÁJA“ RUBAČÍKOVÁ

* narodila se v roce 1977 v Prostějově

* v rodišti žila rok, poté bydlela do svých 12 let ve Výšovicích, následně se s rodiči přestěhovala do Štětovic

* v dospělosti neodolala chlapci z Kožušan u Olomouce, kde žije dosud

* v Prostějově ještě studovala dva roky na oděvní škole, následně se vyučila prodavačkou a obchodníkem

* pracuje jako supervizor dopravy, což považuje za místo, které je pro ni jako dělané, neboť řídí partu chlapů (kurýrů), stará se o servis aut a docházku - má štěstí na perfektní kluky, které považuje za svou třetí rodinu

* tuningu se věnuje s manželem, dnes už více pořádá srazy a manžel se stará o „Bílou královnu“

* sen si splnila v roce 2010, kdy se stala finalistou nejprestižnější tuningářské soutěže té doby a skončila na 3. místě

* společně mají 3 děti, Aleše (23), Aničku (18), která chce zdědit „Bílou královnu“, a milovníka parkouru Danečka (10)

* její velkou láskou jsou kočky, doma má tři, z toho jednu útulkovou

zajímavost: v době, kdy byla lapena okatým klukem z Kožušan, před zkouškami sbalila kufry a šla za ním, i teď ví, že to bylo nejlepší rozhodnutí a dnes si dodělává školu, aby splnila slib, který si před pětadvaceti lety dala