Rozjitřenou atmosféru na prostějovské radnici dokázal po svém nástupu do funkce v roce 2018 zklidnit. Vládnoucí koalice i přes uštěpačné ataky nepřejícné části z řad opozičníků funguje, svoji sílu a připravenost dokázala městská samospráva zejména při loňském nástupu koronavirové pandemie. Magistrát i nadále sbírá nejrůznější ocenění včetně uznání Nejpřívětivější úřad. Ve vzduchu však stále visí dlouhodobé problémy v čele s komplikovanou rekonstrukcí Společenského domu. Člen hnutí ANO 2011 a primátor statutárního města František Jura (na snímku) zůstává i přes neustupující obtíže způsobené infekčním onemocněním covid-19 a ekonomické ztráty na všech úrovních optimistou. „Máme za sebou těžký rok, v němž jsme přišli o mnohé. Mnozí z nás i o své blízké. Doufám, že se už brzy všichni vrátíme k normálnímu životu. Je před námi mnoho výzev a já jsem odhodlaný pomoci všem, abychom nemilou situaci ustáli,“ vzkazuje bývalý náměstek hejtmana či radní Olomouckého kraje. V křesle prvního muže prostějovské radnice se již po více jak dvou letech dostatečně zabydlel, což byla příležitost k obsáhlému interview. V něm jsme se ohlédli za rokem minulým, ale současně se podívali i na vyhlídky do letopočtu stávajícího.

 

 

* Vraťme se zprvu k minulému roku 2020, který oprávněně nese přídavek covidový. Jaký byl dle prvního muže města?

„Ten přívlastek je samozřejmě přesný, protože loňskÝ rok byl až na několik prvních týdnů ve znamení pandemie koronaviru. Byl to rok velkých změn, jako město jsme museli mnohokrát reagovat na dynamicky se vyvíjející situaci. A byl to také rok, kdy se ukázalo, že umíme improvizovat a vzájemně si pomáhat. Vedení města fungovalo jako dobrý tým. Myslím, že podobně složité situace vám ukáží, kdo je doopravdy jakým člověkem. Kdo hraje takzvaně sám na sebe a kdo vyznává kolektivní hodnoty. Jsem rád, že mám kolem sebe hlavně týmové hráče. Prostějovu to umožnilo projít tímto složitým obdobím velmi dobře, dokonce jsme byli vzorem pro mnohá další města.“

* Co byste z uplynulého letopočtu vypíchl jako nejzásadnější událost?

„Nejdůležitější zprávou podle mě byla právě soudržnost našich lidí. A teď nemluvím jen o politicích, úřednících a dalších zaměstnancích veřejné správy. Mám na mysli obyvatele našeho města. Především na jaře se jasně ukázalo, že v kritických situacích umíme táhnout za jeden provaz. Už jsem to několikrát opakoval, ale neomrzí se připomenout, že mladí pomáhali starším, zdraví nemocným, kdo umí šít, vyráběl roušky často pro celý dům nebo celou ulici. Bylo vidět spoustu pozitivní energie, která se nedá ničím nahradit.“

* Co vás v těch dvanácti měsících nejvíce překvapilo a co naopak zklamalo?

„Myslím, že s přibývajícím časem se objevilo příliš mnoho těch, kteří se chtěli zviditelnit popíráním nebezpečí spojeného s covidem. Byli mezi nimi bohužel i někteří lékaři a samozřejmě politici. Když lidé od několika ctihodných doktorů slyšeli, že koronavirus je jen taková ‚chřipečka‘, nutně to nahlodalo jejich důvěru v postup státu a ochotu nadále se přizpůsobovat restriktivním opatřením. Ironií je, že někteří z těchto ‚popíračů‘ pak sami skončili v těžkém stavu v nemocnicích a jejich kolegové museli napnout všechny síly, aby je udrželi naživu. Takže mým největším zklamáním je populismus některých známých a veřejně činných lidí.“

* Zkusme se trochu vrátit v čase. Kdybychom pominuli příchod koronavirové pandemie, jaký mohl být ten rok 2020?

„Prostějov si chtěl loni důstojně připomenout 630. výročí povýšení na město. Stihli jsme ovšem bohužel pouze lednový městský ples. Nad dalšími akcemi se ‚zavřela voda‘. Pokoušeli jsme se je zachránit posunováním termínů, ale nakonec nebylo možné je vůbec uspořádat. Mrzí mě to, všichni jsme se především na jarmark v centru města těšili. Ale zdraví našich občanů je samozřejmě přednější.“

* Pojďme ještě na začátek roku, kdy jsme první dva měsíce žili v domnění, jak se nám bude dařit. Čeho všeho jsme se v Prostějově museli zříct?

„Koronavirus nás připravil o akce pořádané v rámci Prostějovského kulturního léta. Milovníci sportu většinu sezóny nemohli na fotbal ani na hokej či další sporty. Naplánovány byly výstavy, divadelní představení, koncerty, promítání novinek v našem kině. Je mi to líto, ale tady zkrátka zasáhla vyšší moc. Už se samozřejmě těším, až se budeme moci vrátit k běžnému životu a vyrazím za kulturou i za sportem i se svou rodinou a s přáteli.“

* Co vás z toho, co nenávratně odnesl čas, případně bylo odsunuto, mrzí úplně nejvíce?

„Již zmíněné oslavy povýšení Prostějova na město jsou zkrátka pryč, to považuji za velkou ztrátu. Ale úplně nejvíc mě mrzí nemožnost každodenního setkávání s lidmi, které mám rád. Posezení u kávy na zahrádce restaurace, pivo po fotbalovém zápase, společné projížďky na kolech, setkání celé naší velké rodiny... To všechno mi hrozně chybí.“

* Zdá se, že covid-19 lehce odnesl na regionální úrovni i politické rozmíšky a jisté pseudokauzy. Máte stejný pocit?

„Částečně je to určitě pravda, ale před podzimními krajskými volbami to tak úplně neplatilo. Najednou jsem si na internetu četl, co všechno dělá město špatně, kolik dobrých věcí zařídila opozice a jak je potřeba udělat velké změny. Bral jsem to s rezervou, protože předvolební kampaň se bohužel neobejde bez některých takových podpásovek, které nemají žádný reálný základ. Ale ve zbývající části roku převládala starost o lidi kolem nás. S opozicí jsme komunikovali, jejich náměty jsme brali velmi vážně a snažili jsme se táhnout za jeden provaz. Určitě se to z velké části dařilo a já bych za to chtěl kolegům poděkovat.“

* Asi se ale dá očekávat, že s blížícími se komunálními volbami se nůžky mezi koalicí a opozicí budou stále více rozevírat…

„Komunální politika by měla být podle mě jiná než celostátní, byť je samozřejmě v některých věcech provázána. Já se vždy snažím mluvit o věcech, které se nás bezprostředně týkají a které můžeme ovlivnit. Když je dobrá vůle, tak se shoda na úrovni města nachází výrazně snadněji. Netvrdím, že se nám to vždy podaří, ale za sebe mohu právě tu dobrou vůli zaručit. Pokud jde o volby, letos nás čekají ty parlamentní. Přál bych si, aby se takzvaná ‚velká politika‘ řešila právě v nich a o rok později při komunálních volbách jsme se mohli soustředit na témata, která máme řešit přímo v Prostějově.“

* Jak vůbec žijete na radnici se svými politickými soukmenovci? A jak vypadá takový váš běžný den?

„Úkolem primátora je reprezentovat město, tedy přijímat návštěvy, ale také se setkávat například s jubilanty. Dále řídím radu a zastupitelstvo, což znamená průběžně číst podkladové materiály a konzultovat je s kolegy. Řídím také městskou policii a mám na starost bezpečnost našich občanů. Se svými náměstky samozřejmě řeším každodenní agendu i korespondenci. Je to práce na mnoho hodin denně, protože Prostějov je poměrně velké město a práce je hodně.

Snažím se přitom nebýt celý den v kanceláři, takže když je to možné, potkáte mě v ulicích, v poslední době zejména při procházce s naším psem. Pohled na město z chodníku se nedá ničím nahradit. Když takto vyrazím, samozřejmě se rad zastavím s našimi občany, poslouchám jejich náměty i připomínky a stížnosti. Protože jsem také předsedou fotbalového klubu, snažím se pozdě odpoledne zavítat i na stadion, probrat s kolegy, co je třeba vyřídit. Bohužel v době mého příchodu už mají například naši muži po tréninku, takže je vidím spíš při zápasech. A navečer se snažím být co nejvíce se svojí rodinou. Když je to možné, vyrazíme ven s některým z našich vnoučat. Jízda s kočárkem je jiná než třeba autem, takže se i na některé bezbariérové úpravy a stav našich chodníků a veřejných prostranství dívám zase trochu jinýma očima.“ (úsměv)

* Prozradíte, s kým nejvíce „bojujete" za dobrou věc a klidně se třeba dohádáte, abyste si pak řekli, že to bylo ku prospěchu věci?

„Na radnici vedeme zdravou diskusi. Kolegové jsou většinou zkušení komunální politici. Mají samozřejmě svá témata, která chtějí prosadit, já mám zase svá. Občas je pochopitelně debata bouřlivější, ale o hádkách bych nemluvil. Dokonce bych řekl, že diskuse s kolegy, kteří se na některé věci dívají výrazně jinýma očima, může být velmi přínosná, i když se třeba ze začátku absolutně neshodneme. Jestli mám říct jména některých kolegů, se kterými ta debata patří k vůbec nejvzrušenějším, pak je to radní Tomáš Blumenstein a kolega zastupitel Navrátil. Málokdy se na začátku shodneme, ale vedeme věcné a velmi zajímavé diskuse, které pak k řešení doopravdy vedou. Je to i pro mě velmi přínosné a rozhodně je to ve prospěch občanů města.“

* Jak jste se vůbec na radnici lidsky zabydlel? Přece jen oproti zmíněnému fotbalovému chlebíčku je práce s politiky a úředníky jiná…

„Když jsem se stal primátorem, měl jsem za sebou čtyři roky práce v Zastupitelstvu města Prostějova a dva roky práce náměstka hejtmana Olomouckého kraje. Považuji to za výbornou školu, bez které bych svou současnou pozici mohl jen těžko vykonávat. A také fotbalové prostředí bylo náročné. V klubu jsem měl na dvě stě padesát dětí a čtyřicet trenérů, to už vás naučí práci s lidmi.“

* Zalitoval jste někdy přechodu z krajského úřadu a vůbec vstupu do politiky? Přece jen toto odvětví není pro každého…

„Kdyby mi šlo o vlastní pohodlí a zabezpečení, zůstal bych náměstkem hejtmana. Měl bych vyšší plat a nebyl bych tolik ‚na ráně‘. (pousměje se) Moje resorty, tedy sport a kultura, mě hodně bavily a udělali jsme v nich za dva roky spoustu dobré práce. Například jsme nastavili kompletně nové dotační tituly, které byly občany hodnoceny velmi kladně. Na druhou stranu vést město byla pro mě výzva. Dostal jsem ve volbách nejvíce hlasů, bylo to pro mě prostě zavazující. A protože nejsem zvyklý utíkat od odpovědnosti, tak jsem tu výzvu přijal. Mám určitě méně volného času, za kolektivní rozhodnutí rady a zastupitelstva jsem v očích občanů převážně zodpovědný já, ale to k práci primátora patří. Máme příležitost udělat spoustu dobré práce a jednou předat město svým následovníkům v takovém stavu, za který se nebudeme muset stydět. A v rozvoji našeho krásného města bude možné kontinuálně pokračovat.“

* Co vám v loňském roce politicky nejvíce vadilo?

„Byla to již zmíněná kampaň před krajskými volbami. Ta totiž zcela pominula regionální témata a stalo se z ní jakési referendum o české vládě. Byly to takové malé parlamentní volby, které neřešily práci kraje v minulém období. Mrzí mě to, protože jsme na kraji udělali spoustu dobré práce. Podpora našeho hnutí i hlasy pro mě jako takového mě samozřejmě potěšily, ale následné nerespektování výsledků a obcházení vítěze voleb už nikoliv.“

* A naopak z čeho jste měl největší radost?

„Podpora ve volbách mi ukázala, že občané oceňují naši práci, to je pro mě ta největší odměna. Rád bych za ni znovu poděkoval, velmi si vážím každého hlasu a nezapomínám na něj ani v době, kdy zrovna žádné volby nejsou.“

* Už víte, s čím půjdete v příštím roce do voleb? A s kým byste po prvotních zkušenostech rád skládal novou koalici a s kým si spolupráci vůbec nedovedete představit?

„Současná koalice podle mě pracuje dobře. Během těch více než dvou let jsme udělali kus dobré práce a neřešili jsme zásadní rozepře. Bude ovšem záležet, jaký názor na ni budou mít na podzim příštího roku voliči, ti rozhodnou. Nějaké sympatie nebo naopak názorové rozdíly se samozřejmě dají vypozorovat z jednání zastupitelstva, obecně ale nemám problém hovořit a spolupracovat s každým, kdo to s naším městem myslí dobře. Už nyní nacházíme s některými kolegy z opozice nad spoustou témat společnou řeč a umíme se dohodnout.“

* Zastavme se na chvíli u covidu. I vy s ním máte osobní zkušenost…

„Nemoc jsem zatím neprodělal, ale mám za sebou karanténu. Setkal jsem se s bývalým hejtmanem Ladislavem Oklešťkem v době, kdy byl nakažený, a nevěděl o tom. Než jsem absolvoval testy a znal výsledky, trávil jsem čas prací z domu. Nebylo to příjemné, ale mnoho lidí má za sebou podstatně složitější období, takže svoji karanténu beru jen jako nepříjemnou epizodu.“

* Covidem prošli i vaši přátelé, na koho nejvíce myslíte a jak tuto nemoc lidsky berete?

„Nemoc se bohužel nevyhnula ani naší rodině. Umřel nám strýc a teta z manželčiny strany, je to pro nás velká ztráta. Velmi jsem se obával také o život svého kamaráda Miroslava Černoška, který toho pro naše město tolik udělal. Jsem rád, že přestože byl v mimořádně vážném stavu, podařilo se jej zachránit a nyní se zotavuje. I touto cestou mu přeji hodně sil.“

* Co vás napadá, když vidíte ty hrdinské demonstranty, kteří celosvětovou pandemii zlehčují?

„Můžu jenom zopakovat, že covid není žádná ‚chřipečka‘. Je to mimořádně vážné onemocnění, které nám bere naše blízké. I vyléčeným lidem může vzít část jejich zdraví do dalších let. Zlehčovat nebezpečí tváří v tvář zaplněným nemocnicím a krematoriím pracujícím na směny mi přijde mimořádně nezodpovědné...“

* Vzpomeňte na první dny, kdy covid-19 dorazil i do Prostějova?

„Všechno přišlo tak rychle, že nebyl čas vůbec o tom nějak přemýšlet, okamžitě jsme začali řešit potřebné věci. Ty první týdny byly opravdu mimořádně náročné a hektické. Nesmím zapomenout na vynikající spolupráci se složkami IZS. Profesionální přístup Policie České republiky a městské policie, hasičského záchranného sboru, ale také dobrovolných hasičů. No a v neposlední řadě to byla záchranná zdravotnická služba a vedení naší prostějovské nemocnice. To byly základní atributy toho, že jsme na jaře všechno zvládli výborně. I nyní, v daleko těžších podmínkách, všichni výše jmenovaní pracují na sto procent a já bych jim touto cestou rád za jejich úsilí poděkoval.“

* Ze druhé vlny byla rázem třetí a atmosféra ve společnosti je zcela odlišná. Čím si to vysvětlujete, že koronavirovou pandemii snáší lidé hůře a jak velký díl viny nesou politici?

„Jsme v unikátní situaci, kterou nikdo nezažil. Je proto logické, že se všichni učíme. Myslím, že časté změny v hygienických nařízeních část občanů dezorientovaly. S odstupem řady měsíců vidíme, že změny měly být pozvolnější a s uvolňováním restrikcí se nemělo spěchat. Ale to v létě nikdo nevěděl, respektive pět odborníků mělo na celou věc deset názorů. A vždycky připomínám, že po bitvě je každý generál. Těm, kteří nemají žádnou zodpovědnost, se všechno hodnotí velmi dobře. Mě nejvíc mrzí zavřené malé obchody a také restaurace. Myslím, že občané byli ochotni respektovat omezení při jejich návštěvách, proto se měla důsledněji hledat cesta, jak je nechat otevřené. Tohle považuji za chybu. Důvěra veřejnosti, že jdeme správnou cestou je proto nyní nižší než na jaře. A samozřejmě k tomu přispívá i dlouhá doba, kterou prožíváme v nejistotě.“

* Jak vůbec Prostějov dle vás snáší současnou koronakrizi a co dělá magistrát pro postižené pandemií ať už zdravotně, či finančně?

„Už na jaře jsme začali finančně pomáhat našim drobným podnikatelům, kteří museli ze dne na den uzavřít provozovny. Po celou dobu pomáháme seniorům, lidem se zdravotním postižením a dlouhodobě nemocným. Spolupracujeme s nemocnicí a snažíme se jí pomáhat v jejím úsilí poskytovat co nejlepší péči, dostatečně testovat a nyní rychle očkovat. Nikdy jsme neřešili, kdo co udělal pozdě nebo špatně. Snažili jsme se ve vedení města pomáhat všem organizacím, i když nejsme třeba jejich zřizovatelem. Prostě všude jsou obyvatelé našeho města a je potřeba jim v rámci možností podat pomocnou ruku.“

* Věříte vůbec v podnikatelský restart, že centrum ještě v dohledné době ožije?

„Doufám, že většina podnikatelů i s pomocí města a státu situaci zvládne. Nebude to vůbec jednoduché, ale my s nimi počítáme a v rámci našich možností je určitě budeme i nadále podporovat.“

* Hodně ohrožen je i sport a kultura. Jak se chystáte pomoci těmto odvětvím, aby lidé vůbec měli kam chodit?

„Pořád platí, že sport, kultura a obecně volnočasové aktivity našich občanů jsou pro nás mimořádně důležité. Žádný sportovní klub ani žádný kulturní stánek nechceme nechat padnout, pokud bude jen trochu možné je zachránit. Naopak jako město ještě investujeme, příkladem je nové zázemí pro hokejovou mládež, tělocvična na Vápenici a připravovaná rekonstrukce kulturního domu.“

* A myslíte, že na to budou mít? Hodně se hovoří o tom, že zaniknou sportovní kluby i kulturní spolky...

„To je nezastupitelná role státu, kraje a jednotlivých měst a obcí. Je naší povinností udržet spolkový život. Vidím to jako jednu z nejdůležitějších věcí v tomto těžkém období. My na radnici pro to uděláme maximum a budeme přesvědčovat ostatní partnery, že je to správná cesta.“

* Krvácí pochopitelně i městská pokladna. Máte již udělaný sčot za rok 2020, a o kolik magistrát přišel?

„Mohu říct, že ztráty na příjmech města rozhodně nebudou likvidační. Přišli jsme o miliony korun, ovšem Prostějov má dlouhodobě zdravé finance a situaci zvládneme. Větší obavy mám o příští roky v návaznosti na hospodaření celého státu. Centrum, kraje a obce se dělí o vybírané daně prostřednictvím takzvaného rozpočtového určení daní, které stanovuje zákon. Pokud by se například významně změnila politická situace a zákon se změnil v neprospěch měst a obcí, protože stát nebude vycházet s financemi, pak to může být vážný problém. Samozřejmě rozhodující bude, jak rychle se povede nastartovat ekonomiku ve všech odvětvích. Ale za nás coby městskou samosprávu mohu říci, že za současných podmínek situaci zvládneme.“

* Co má prostějovský magistrát pro rok 2021 v plánu?

„Máme před spoustou stavebních investic a dalších důležitých úkolů. Blíží se dokončení severního obchvatu, začne rekonstrukce Vrahovické ulice a také estakády Haná. To bude pro nás všechny velké dopravní omezení. Budou to asi velké nervy s dopravou, ale věřím, že výsledek bude stát za to. Vždycky je to něco za něco. Těším se na otevření hokejových šaten a taky nové sportovní haly na Vápenici.“

* Myslíte si, že je při očekávané ekonomické krizi a dozvukům pandemie šance vyřešit největší městské pohrobky, jakými jsou rekonstrukce Společenského domu, využití prostoru po jezdeckých kasárnách, dopravní infrastruktura včetně nedostatku parkovacích míst, záchrana místního nádraží, slíbený plavecký bazén a další?

„To nejdůležitější téma, rekonstrukci ‚Kaska‘, rozhodně zvládneme. Už za několik týdnů bude zastupitelstvo rozhodovat, jakou variantu obnovy zvolíme. Věřím, že najdeme dostatečnou podporu pro náš záměr investovat asi dvě stě milionů korun, což vyřeší situaci na několik desítek let dopředu. Zvažujeme, že si na tuto akci vezmeme úvěr. Nikoliv proto, že bychom neměli dostatek finančních prostředků, ale že nechceme jednou velkou investicí vyčerpat zdroje na řadu menších důležitých věcí. Jsem přesvědčen, že společně se Správou železnic zachráníme místní nádraží a budovy budeme nadále využívat. Plavecký bazén je dlouhodobé téma, věřím, že rozhodnutí o tom, jak by měl vypadat, padne v tomto roce a my tak začneme projektovou fázi. Parkování v celém městě je velice důležité téma. Pracujeme na tom už delší dobu. Společnost FCC nám prezentovala svoji vizi a některé věci včetně informačních tabuli s údaji o volných místech na parkovištích se už chystají.“

* Jaký největší úkol vás letos čeká?

„Pro nás je prioritou výše zmíněná rekonstrukce Společenského domu a také příprava projektu ITI olomoucké aglomerace. V rámci těchto dotačních výzev bychom rádi vyřešili mimo jiné autobusový terminál na Újezdě spojený s vybudováním nových parkovacích míst.“

* Myslíte si, že letopočet 2021 může vůbec přinést něco dobrého?

„Já jsem pozitivní optimista, a proto věřím, že vždycky si můžeme z každé situace odnést něco dobrého. Jako všichni doufám, že epidemii letos prostě zvládneme a vrátíme se k normálnímu životu.“

* Udělejme ještě zastávku u vašeho oblíbeného sportu. Dělá vám fotbal i přes loňská omezení radost?

„Rozhodně ano. Náš klub se v rámci možností rozvíjí s cílem vychovávat sportovní talenty z Prostějova a okolí. Investovali jsme do naší infrastruktury a pustili se do nového hřiště s umělou trávou a do nového travnatého hřiště. Myslím, že podmínky pro výchovu mládeže jsou u nás i díky tomu vynikající. Omlazený A tým podává pod novým trenérem výborné výkony a drží se v horní části tabulky. Mým dlouhodobým snem je baráž o první ligu, ale k tomu je samozřejmě ještě dlouhá cesta. Mimo jiné je potřeba investovat do hlavního hřiště, především do bezpečnosti a pohodlí diváků. Ale i druhá liga byla kdysi jen naším snem. Teď v ní jsme a rozhodně našemu městu neděláme ostudu, naopak je fotbal dalším sportem, který propaguje Prostějov v celé zemi.“

* Kdy a kde prostějovský primátor odpočívá, „dobíjí baterky” a sbírá síly do další práce?

„Samozřejmě s rodinou. Máme dvě malá vnoučata, takže se s manželkou učíme prarodičovské roli a velmi nás to baví. Snad už se brzy budeme moci vídat bez omezení a bez nutnosti přemýšlet, zda tím někoho z nás neohrožujeme. Velkou radost mám z chalupy. Konicko je krásný region s nádhernou přírodou. Když to jde, trávím co nejvíce času právě tam. A když se podaří, že se na chalupě sejdeme celá rodina, mám z toho velkou radost. Od našich dětí dostávám rychlou a velmi upřímnou zpětnou vazbu, v našich diskusích o Prostějově mi žádné postavení primátora není nic platné. Pomáhá mi to dívat se na naše projekty jinýma očima, některé věci nebrat tak smrtelně vážně a na jiné naopak klást důraz, protože i zdánlivé maličkosti jsou často pro naše občany velmi důležité.“

* Vyjmenujte tři věci, které podle vás Prostějov nejvíce potřebuje?

„Vyřešit systém dopravy a parkování. Musíme řešit vybudování severozápadního kvadrantu a dále nájezd na dálnici u Žešova. S tím souvisí výstavba nové stanice IZS. Své nové zázemí tam najde hasičský záchranný sbor a také rychlá zdravotnická služba. Pamatuje se také na dobrovolné hasiče. Pro naše občany bude jistě důležité vyřešit plavecký bazén a já bych rád myslel také na využití našeho zámku i ruku v ruce další využití biokoridoru Hloučela.“

* Jaký sen byste si v roce 2021 jako primátor rád splnil?

„Mám sny a přání. Já budu spíš přát. Přeji všem co nejvíce zdraví a také štěstí. Přeji nám všem, abychom se co nejdříve vrátili k normálnímu životu. Věřím také, že především živnostníci tuhle těžkou situaci dokáží překonat. Těším se na všechny, až se při kulturních nebo sportovních akcích budeme potkávat opět na našem náměstí. Anebo jen tak posedět při kávě nebo u dobrého piva.“