Jarmila Zelenská (na snímku) je v českém chovu koz uznávanou veličinou. Stejně tak je usměvavá a vždy dobře naladěná žena letitou propagátorkou návratu k tradičním českým výrobkům spojeným právě s rohatým dobytkem. Jejím životním cílem bylo a stále ještě je zachování české bílé čistokrevné kozy, kterou pokládá za odkaz předků.

První kozu Rozinku si přitom pořídila v roce 1995, následně založila kozí farmu stejného jména a odchovala stovky kvalitních kůzlat, která se díky její chovatelské práci uplatňují v plemenitbě. Mimo exteriéru se od samého počátku zaměřuje hlavně na užitkovost. Léta ale přibývají, stejně jako nemoci, síly naopak ubývají. Byť vitální dáma vytrvává, chov znatelně omezila. Na farmě má už jen šest kozích matek, nejstarší jedenáctiletou a nejmladší má 3 roky, letošní kůzlata a plemenného kozla Mirečka.

 

* Zkuste ve zkratce popsat, jak jste se k chovu dostala?

„V roce 1988 jsme koupili dům v Čelechovicích na Hané. Měli jsme s manželem představu naprosté potravinové soběstačnosti – půlka jídla bude běhat po dvoře, druhá poroste na zahradě. Když jsme se o šest let později do opraveného domu stěhovali, náš pohled se změnil. Užitková zahrada se stala relaxační a místo spousty zvířat jsem si pořídila první kozu. Rozinku jsem si ale dovezla až v roce 1995, po roce studování literatury, shánění informací a také chovatele, od kterého jsem zakladatelku chovu chtěla mít. Pán, od něhož jsem ji koupila, měl velmi kvalitní chov, zvířata mohutného exteriéru, s vysokým nádojem a zdravá. Chov měl kontrolovanou užitkovost a kůzlata mířila většinou také do chovu. Protože koza je stádové zvíře a vyžaduje společnost, časem přibyla další kvalitní koza a plemenný kozel. Rozhodla jsem se pro uzavřené stádo, do chovu nechávala dcery a měnila kozly. Ovšem skutečný ‚kůň‘ se z toho stal o pár let později, kdy jsem šla do důchodu. V té době jsem mívala kolem dvaceti koz, což byl vzhledem k tomu, že jsem na vše byla sama, limit.“ (úsměv)

* Odjakživa tvrdíte, že koza musí přinášet užitek. Mléko je samozřejmost, a dál?  

„Koza mnohdy držela při životě celou rodinu, byla to ‚kravička‘ chudých. Dávala mléko, ze kterého se dělalo všechno možné, a to od tvarohu po sýr, a také kůzlata, která byla často jediným zdrojem masa. Navíc pomáhala s údržbou krajiny. Každý chalupář vysekl kdejakou příkopu, mez, zapomenutý kousek trávy, jen aby měla co žrát.“

* Jaký je rozdíl mezi kravským a kozím mlékem?

„Kozí mléko má mírně nižší obsah laktózy, tedy mléčného cukru, než kravské. Navíc se i lépe tráví. Proto bývá mléko lépe tolerováno jedinci s nedostatečnou tvorbou laktázy (enzymu, štěpícího laktózu). Je tedy možnou alternativou pro ty, kteří trpí intolerancí laktózy. Obsahuje více vápníku a dalších minerálů než mléko kravské a má vyváženější obsah mastných kyselin. Bez problémů se na něm odchová hříbě, štěně, malá danělka – to vše vím z vlastní zkušenosti. Dá se také, na rozdíl od kravského mléka, zamrazit, aniž by ztratilo cokoli ze vzhledu či vlastností.“

* Z kozího mléka vyrábíte kde co, ale na trh do Prostějova jezdíte jen s omezenou nabídkou. Proč?

„Dělám sýry, jogurty, kefír, tvaroh, syrovátku, prodávat ale mohu jen měkké sýry, ostatní, včetně mléka, je jen pro rodinu a blízké. Prostý důvod, nemám peníze na to, abych mohla vybavit provoz a hlavně platit všechna vyšetření, která výroba potřebuje.“

* Jakým zvířetem vůbec koza je – skromným, nenáročným, nevoňavým...?

„To poslední vůbec není pravda, že by koza zapáchala a stejně tak její mléko. (zamračí se) Když se drží v čistotě, nic takového se nemůže stát! Co se týká toho ostatního, koza domácí je velmi chytré zvíře, dá se ochočit a poslouchá jako pes. (na zavolání Agátko, Rozinko, Dudlo, Sisi, Lenko, Renatko se postupně opravdu otočilo pět bílých hlav a odpovědělo tichým meknutím - pozn. red.). V podstatě je ale autista, musí mít svůj řád, na jakoukoli změnu je velmi citlivá. Když se upne na svého člověka, ostatních se bojí. Má velmi citlivé trávení, její strava musí obsahovat nejen trávu a seno, ale i jádro, sladový květ, kvasnice, liz a podobně. Když ji člověk pustí do zahrady, může se s ní rozloučit. S tou zahradou samozřejmě. (smích) Tráva ji nezajímá, ale strom, keř, listí, všechno jí chutná. Na druhou stranu moc době ví, že něco provedla. A že je chytrá, o tom jsem se přesvědčila mnohokrát. Stačí, když nezajistím vrátka do výběhu a některá to zjistí. V tu ránu jsou na výletě.“

* Momentálně se v podstatě věnujete už jen plemennému chovu?

„Kozy postupně dožívají, mladé si už nenechávám šestým rokem. Kůzlata jdou většinou do chovu, protože jsou to velmi kvalitní zvířata s velkým nádojem a vynikající užitkovostí. Mám radost, když je najdu v chovatelské TOP desítce, to je každoročně minimálně pět kusů. Hodně je dodávám na Slovensko, kde je zakládán plemenný chov. S mými zvířaty jsou tam velmi spokojeni, což mě nesmírně těší.“

* Kozy necháváte dožívat, jak tomu rozumět?

„Před sedmi lety onemocněl můj muž, který mi do té doby hodně pomáhal. Od té doby pomáhám já jemu, protože potřebuje celodenní péči. Já sama mám za sebou dvě operace, na třetí půjdu. Bez opory hole si netroufám chodit, hrabat seno jednou rukou moc dobře nejde... Mám sice malý traktorek s vlečkou, který mi práci velmi usnadňuje, ale s dojením, krmením, shazováním sena a dalšími nezbytnými pracemi si musím poradit sama. Synové mi v rámci možností pomáhají, ale mají své rodiny a životy, v nichž pro kozy není místo. Kozy jsou jako moje děti. Buď přežiju já je, nebo ony mě. (pousměje se) Jsou to moji miláčci, kteří mi kromě zdravého mléka přinesli spoustu radosti, poučení, možnost uplatnit se v důchodu a seznámení s mnoha zajímavými lidmi.“

* Takže svůj chov nikomu nepředáte?

„Z rodiny nemám komu. A jinak to už dnes vůbec není jednoduché chovat kozy ve větší míře. Pokud nemáte vlastní pozemky, možnost dělat si vlastní krmení a samozřejmě finanční krytí, vůbec by se do něčeho takového neměl nikdo pouštět. Druhá věc je odbyt výrobků, reklama, distribuce. Je krásné, umět udělat kvalitní dobroty, ale jejich cena je přiměřená nákladům. Plus marže obchodníka a dotyčný je mimo hru. Já už budu, dokud to půjde, předávat jen zkušenosti.“

 

JARMILA ZELENSKÁ

* narodila se 10. června 1947 v Prostějově

* vystudovala Obchodní akademii v Prostějově

* zde také začala pracovat jako úřednice

* od roku 1995 je majitelkou kozí farmy Rozinka

* je zakládající členkou Hanácké ambasády

* v roce 2015 získala titul Žena olomouckého regionu

* velmi ráda čte, poslouchá country a sleduje historické seriály

* je vdaná, s manželem má tři syny a těší se ze šesti vnoučat

zajímavost: jeden ze synů hraje na baskytaru v country skupině Taverna, druhý opravuje lokomotivy, třetí je automobilovým hobby závodníkem a podporuje v tom i vnuka Nikolase, který závodí na motokárách