Když se v Česku řekne spojení sportovní psychologie, zřejmě žádného sportovního fanouška nenapadne jiné jméno než Marian Jelínek (na snímku). Bývalý hokejový trenér a dnes zejména mentální kouč nejedné globální hvězdy a fotbalových šampionů z pražské Letné se této problematice věnuje už více než třicet let.

Pomáhal po psychické stránce těm největším českým sportovcům v čele s Jaromírem Jágrem, reprezentacím, jednotlivcům až po kolektivní sporty. Velkou stopu zanechal i v Prostějově, kde se pravidelně vyskytoval jako šéf Jágr teamu. Ten tvořili nejlepší tuzemští hráči, kteří dobyli NHL. O sportovní psychologii u nás, současném dění, ale i vztahu k Prostějovu se tak legenda tohoto odvětví rozpovídala v obsáhlém rozhovoru.

* Proslul jste především jako hokejový trenér a osobní kouč Jaromíra Jágra, jednoho z nejúspěšnějších českých hokejistů i světových sportovců. Nyní se vynujete sportovní psychologii a psaním knih, je tomu tak?

„Dá se to tak ve zkratce říct. (úsměv) Tajemství přístupu a klíč k úspěchu se snažím nejen přenášet na sportovce, ale i další své klienty, rád jej také sdílím se čtenáři ve svých knihách. Psát mě baví, i když to není žádný med.“

* Kdy vyjde příští vaše dílo?

„Nevím, kdy další kniha vyjde. Často si něco píšu, ale bývá to tak, že to končí jen v šuplíku.“ (směje se)

* Takže se nenudíte?

„Tohle slovíčko ani neznám. (smích) I kdybych neměl tolik práce, tak mám další koníčky a vnučky, na nudu bych si nestěžoval. Celkově ani nedovedu pochopit, když se někdo nudí, ale to je každého věc.“

* Kdybychom se prvně zastavili u vašich přednášek. Vy jste říkal, že i klubům ve městech a rodičům můžete řadu věcí přiblížit. O která témata je největší zájem?

„Jedná se hlavně o typ zakázky. Buď je to už dané, že vím, že by se v rámci přednášky chtěli dozvědět o vztahu mezi rodiči a trenéry. Druhá možnost, která je velkým tématem, je vztah rodičů a dětí. Jak je například k aktivnímu pohybu motivovat, ale i další věci.“

* Je zájem ze všech oblastí sportu nebo některá dominuje?

„To se opravdu nedá jen tak říct. Myslím si, že není moc svazů, kde bych nepřednášel. Určitě ale z hlediska atraktivnosti a počtu základen je to fotbal, hokej, florbal. Tam najdeme největší zastoupení, takže tyto sporty hrají prim.“

* Vy jste zmiňoval třeba stolní tenis. I tyto menší sporty tak mají zájem se v daném poli vzdělávat?

„Jednoznačně. Jedná se i o individuální sporty, jak jste zmínil stolní tenis, ale taky je to třeba MMA, atletika. Dokonce jsem přednášel i pro lukostřelce. Opravdu se dá jen těžko najít svaz, kde bych některou ze svých služeb nepoužil.“

* Jaký je rozdíl v tom namotivovat hráče v kolektivních sportech, kde mají plnou arénu, oproti individuálním sportům, kde třeba divácký zájem není tak značný?

„Na toto téma by se dalo mluvit hodiny, ale kdybych to měl trošku zobecnit a zkrátit, tak zásadní věc, která všechny sportovce spojuje, je vášeň. Pak ta vášeň je odlišná z hlediska toho, co přesně dotyčný dělá za sport. Vášeň, která je elektrizující, ale musí na vrcholové úrovni být. Dál už se to dělí na odlišné formy motivace, protože každý potřebuje trošku něco jiného ať už z hlediska osobního, tak daného sportu. Princip je ale stejný. Vybudit své svěřence k maximální píli a intenzitě. To je umění velkých trenérů a pedagogů. Proto se říká, že by ti nejlepší trenéři měli jít k dětem. My potřebujeme, aby děti na konci tréninku byly smutné, že už je konec, ne aby přemýšlely, kdy už nastane.“

* Přednášky máte častěji u mládeže nebo spíše u profi sportovců?

„Jsou to z většiny trenéři, rodiče a obecná veřejnost. Pro svazy to jsou také obvykle trenéři. Nejméně je to ale určitě u mládeže, protože přednáším až starším dětem na přelomu základní a střední školy. Dříve by to ztratilo svůj efekt.“

* Jednou z dalších vašich činností je také koučování profi sportovců. Spolupracoval jste s řadou z nich. Komu se konkrétně věnujete teď?

„Aktuálně pracuji s hráči z NHL. Dále to jsou ale také MMA sportovci. Například s Terezou Bledou, se kterou jsem byl nedávno v Las Vegas na jejím zápase v UFC. Před olympiádou v Paříži je to spolupráce i s dalšími sportovci, které teď čeká rok plný kvalifikací. Je to tak hodně různorodé.“

* Když se pohybujete mezi jednotlivými sporty. Nečiní vám přeorientování mezi nimi problémy?

„Abych se přiznal, tak ani moc ne, protože ty sportovce spojuje stejný problém, a to jsou myšlenky nechtěné. A práce s těmito myšlenkami už je následně individuální, ale zde to všechno začíná. Jedná se například o sníženou motivaci, koncentraci, pozornost, tak to je všechno z důvodů nechtěných myšlenek. Vy se tak snažíte naučit daného jedince, jak má s nimi pracovat, aby jeho výkon neovlivňovaly.“

* Sledujete pokroky spíše z krátkodobého hlediska, nebo dlouhodobého?

„Vždy je to individuální. Buď pracujete se sportovcem dlouhodobě tak, aby tyto věci zařadil do svého pravidelného tréninku a vždy se je snažil plnit. Pak je druhá věc, kdy potřebujete pomoc krátkodobou. Strach, stres před výkonem, zažil jsem nevolnosti a další věci. Ty cíle jsou tak dva, kdy jste jako ‚doktor‘, který se snaží zabránit akutní ‚nemoci‘, nebo působíte dlouhodobě a snažíte se řešit různé návyky mentální přípravy.“

* Spolupracujete takto například s fotbalovou Spartou, která se dočkala titulu po devíti letech. Jak byly pokroky patrné v průběhu času?

„Se Spartou pracuji poslední tři roky a máme spolu i smlouvu. Určitě bych si ale žádné zásluhy na titulu nepřisvojoval. Všechno je to symbióza různých vnějších vlivů. A pokud tato symbióza působí jednotně, tak se mohou stát i takové věci. (úsměv) Mentální týmový koučink je o tom, že fabulujete k celému týmu. Snažíte se mu tak pomáhat hromadně, což pracovně nazývám jako plošný postřik, pak máte individuální jednání. Hráči na mě mají telefon a mohou se domluvit na kávu či schůzku na stadionu, kde si povídáme o různých věcech…“

* Působíte na hráče i individuálně, nebo to mají povinné?

„Individuální sezení v žádném případě, ale například před některými tréninky proběhly různé hromadné přednášky, kde jsme se třeba potkali na dvacet minut. To se tak děje podle uvážení trenéra, případně sportovního manažera, kdy mi třeba v tomto konkrétním případě zavolá Tomáš Rosický a řekne mi: ‚Máme důležitý zápas, potřebovali bychom to a to.‘ V meziobdobí pak mohou hráči řešit individuální schůzky. Ostatně právě Tomáš Rosický byl jedním z důvodů, proč jsem nabídku přijal.“

* Hodně se také v médiích vyzdvihoval přínos Briana Priskeho, který přinesl něco nového, co v Čechách nebylo. Souhlasil byste?

„Ano, je tomu tak. Jde o něco jiného, než jsme v Česku zvyklí. Je to pokrokový trenér, který dokáže naslouchat. Má aspekty psychologů, manažerů, dovede vést další lidi a má velké charisma. A není to jen o fotbale, ale i dalších věcech, co dělají tým týmem.“

* Často se říká, že my Češi jsme stále zachmuření, otrávení a uzavření. Dá se to použít i v tomto kontextu?

„Tak bych to úplně negeneralizoval. I tady jsou vynikající lidé. Často třeba spíše vidím, že nejsme otevření pro různé změny, které se nám nechtějí dělat obzvláště tehdy, když něco funguje. Z tohoto hlediska možná, ale negativismus vidíme i u lidí v jiných zemích.“

* Takže to není jen o jednotlivcích?

„Máte pravdu, že je to i o prostředí, ve kterém člověk žije. Když se tomu až moc podvolí, tak z obecného hlediska lze vnímat, že z toho dokážeme být negativní a uzavření, ale když se z něj dokážeme vymanit, tak tomu podléhat nemusíme.“

* Nejvíce jste znám z oblasti hokeje, kde jste spolupracoval i s Jaromírem Jágrem. Pokračuje tato spolupráce v nějaké podobě?

„To už dávno ne. (směje se) Už je to spíše kamarádství, vídáme se jen velmi zřídka. Přece jen má své povinnosti a starosti a já zase své. Určitě si máme co říct, ale žádná spolupráce už dávno neprobíhá.“

* U Sparty jste prozradil, že spolupracujete i smluvně. Funguje to tak i někde jinde?

„Ne, jedná se jen o Spartu. Celkově mi přijde, že u nás taková spolupráce není úplně ´in´…“

* Je pravdou, že v dalších klubech jen těžko něco takového najdeme. Často se sami jednotlivci bojí otevřít. Kde nastala ta změna u Sparty?

„Hlavním předpokladem bylo, že Tomáš Rosický poznal můj přístup v době, kdy jsem spolupracoval s národním týmem, byl jsem s ním i na mistrovství Evropy v Polsku. Líbil se mu můj přístup a mě zase jeho. Jeho profesionalismus, nasazení a lidskost mě fascinují. Když se stal šéfem Sparty, tak si s sebou vzal z Arsenalu fyzioterapeuta. Ten hned přišel s tím, že je třeba najít někoho na mentální přípravu. A Tomáš na to, že by jednoho měl. A tak mi zavolal. Je to díky zkušenosti z ciziny, kde je to zcela běžné, a druhým faktorem je naše dlouholetá známost. “

* Chtěl byste to více dostat do českého sportovního prostředí?

„Já sám jen těžko něco zmůžu, ale určitě si myslím, že by nám to prospělo. Na druhou stranu je třeba přiznat, že by se to muselo změnit už od školství, protože dnes není možné u nás vystudovat sportovní psychologii. Jsem rád, že loni Ministerstvo školství schválilo můj program na Newton University, kde vznikne mentální koučink sportovců a manažerů jako postgraduální studium. Bude to tak možné vystudovat. První vlaštovky jsou a snažím se to rozšířit. Mým snem je, aby tu sportovní psychologie jednou skutečně byla. Dovedu si představit, že v každém klubu by byl takový člověk k dispozici rodičům a trenérům.“

* Nemohu se nezeptat na Prostějov. Ve městě jste býval hodně často.

„Je tomu tak. Strávili jsme tady s Jágr teamem krásné okamžiky a samozřejmě i hokej v Prostějově nadále sleduji.“

* Když byste vzpomněl právě na Jágr team. Měli jste tady soustředění. A nejen to. Jaké to bylo?

„Bylo to úžasné zázemí a bašta pro nás. Měli jsme ty nejlepší podmínky, jaké si člověk dovede představit pro tréninky, ale i z hlediska stravy, ubytování a dalších věcí. Jezdili jsme sprinty na kole, posilovny. V té době to byla špička v republice.“

* Máte nějakou konkrétní vzpomínku na Prostějov, o niž byste se rád podělil?

„Takových je velmi mnoho. (úsměv) Jedna z nich se pojí s nedalekým kopcem, kde už kluci házeli kola do příkopu, jeden tam dokonce zvracel… To byly krásné pracovní věci, ale pak i ty mimopracovní, kdy se třeba slavilo deset let Jágr teamu. Přijeli tam ti největší umělci a byla to skvělá akce, která měla neopakovatelnou atmosféru.“

* Je někdo z Prostějovanů, s kým jste neustále v kontaktu?

„Nejvíce určitě s Petrem Fridrichem. Pak jsou to i další. Petr Chytil, Mirek Černošek, ale i Marek Černošek nebo třeba Jiří Vykoukal, když trénoval Prostějov, spolu jsme si často povídali.“

* Může se stát, že by se něco podobného jako Jágr team ještě někdy objevilo?

„To si nemyslím, protože dnes už je doba úplně někdo jinde. V NHL na začátku devadesátých let bylo dvacet hráčů klíčovými hráči. I Wayne Gretzky se podivoval v kanadských médiích, co se tu u nás v období dovolených děje. V Kanadě by to v životě dohromady nedali. Byl to takový unikátní projekt světové úrovně, který byl zapasován do určité doby a jednoho jména. A to už teď úplně nejde.“

* Je šance, že vás v Prostějově zase někdy uvidíme?

„V tuto chvíli není nic jistého, ale člověk nikdy neví, kam vás osud a třeba i práce zavane. (pousměje se) Možná, že se něco rodí, nechte se překvapit.“

 

 

MARIAN JELÍNEK

* narodil se 18. listopadu 1963 v Českém Krumlově

* bývalý český hokejový trenér, nyní se věnuje sportovní psychologii a působí jako mentální kouč nejen individuálních sportovců či u klubů

* vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, obor tělocvik a zeměpis

* svoji hokejovou kariéru odstartoval v Písku

* V letech 2003 až 2005 působil jako asistent trenéra u české hokejové reprezentace, se kterou získal titul mistra světa

* v nejvyšší české soutěži působil nejprve jako asistent trenéra Františka Výborného v týmu HC Sparta Praha, který pod jejich vedením dvakrát získal titul mistra republiky

* od sezóny 2009/2010 působil po tři roky jako hlavní trenér v Plzni, se kterou hned v prvním ročníku vyhrál základní část, následně však tým vypadl ve čtvrtfinále

* dále vedl Liberec, Mladou Boleslav a České Budějovice

* vydal řadu knih s tematikou sportovní psychologie

* spolupracuje s mnoha předními českými sportovci z různých odvětví

* dlouhé roky spolupracoval s Jaromírem Jágrem jako osobní kouč, jeho cenných rad využívali další bývalí hráči NHL

* byl zakladatelem a nositelem myšlenky seskupení pod hlavičkou JÁGR TEAM

* v současnosti pracuje s aktivními hráči zámořské soutěže jako například s Petrem Mrázkem, tenisty v čele s Karolínou Plíškovou a jako mentální kouč je členem realizačního týmu AC Sparta Praha

* kromě sportovců spolupracuje i s manažery a podnikateli

* přednáší na katedře psychologie Vysoké školy Newton v Praze

* jak sám rád říká, slovo nuda nezná, vedle práce se věnuje svým koníčkům a dalším aktivitám

zajímavost: pod jeho vedením se každoročně připravoval také Jágr Team přímo v Prostějově, kde spolupracoval s marketingovou společností TK PLUS