Více než rok čekal kapitán mužstva Jan Schaffartzik (na snímku) až přiveze s Prostějovem výhru z venkovního prostředí. Paradoxně to vyšlo na půdě Opavy, takže domů si ji nevezl nijak daleko, protože s rodinou na severu republiky žije. Ve stejném klubu pomáhá i s mládeží, což se jako odchovanci není čemu divit. Uplynulou sobotu byl v utkání ale jako soupeř a mohl se po
zápase radovat ze zisku plného počtu bodů i vstřelené branky.
* Přijel jste doslova na rodnou hroudu. Jaké to bylo?
„Já jsem se sem velice těšil, je to jediný zápas ve druhé lize, který teď hrajeme před skoro plným stadionem, protože na nás moc lidí ani doma v azylu nechodí, když hrajeme venku někde, tak taky moc lidí nechodí, takže tady jsem si užil skvělou atmosféru.“
* S jakým cílem jste šel do utkání?
„S jasným. Domácí publikum výsledkem nepotěšit a urvat všechny body pro Prostějov. Byl jsem tak nahecovaný, že přijedu, spíše dokonce přijdu, když tady jsem častěji než prostějovští hráči, protože tady bydlím a mám tady nějaké povinnosti, a musíme to tady urvat. Těším se na to celý rok, že si tady zahraju před publikem, protože tady mám kamarády, známé, rodinu. Jsem samozřejmě rád, že se nám podařilo vyhrát.“
* K výhře v prakticky domácím prostředí jste pomohl i vstřelenou brankou, načež samo eskáčko vyhrálo venku po roce!
„Je tomu tak. To je další milník Prostějova, protože my venku nebereme body. A ještě teď, když hrajeme venku v uvozovkách doma, ale jakoby venku, je to pro nás samozřejmě ještě těžší, takže já si tohoto vítězství vážím. Taky i směrem do kabiny pro kluky, protože jsme potřebovali odměnu. Trénujeme naplno, v Příbrami jsme dostali branku v poslední vteřině, s Duklou jsme odehráli skvělý zápas, ale body jsme neměli. Teď je to pro nás nesmírně cenné vítězství.“
