V minulosti hrál nejvyšší české soutěže, později trénoval reprezentanty nebo prostějovské eskáčko a sám pak má na svém kontě přes dvě tisícovky odehraných zápasů na všech úrovních. V aktuálním ročníku je hrajícím trenérem „B“ týmu Čechovic, jemuž se dvě sezóny po sobě nedaří postoupit zpět do Přeboru OFS Prostějov. Tým je nyní se šesti body v polovině tabulky skupiny „A“ III. třídy. Stávající zisk jde i za Miroslavem Takáčem, který ač brzy šedesátník nadále trápí soupeřovy brankáře. V podzimní nedohrané části se prosadil třikrát, a dokonce měl i náběh na hattrick.

 

* Před sezónou jste vyměnil rezervu Kralic na Hané za záložní tým Čechovic. Jaké tam vidíte rozdíly?

„Řekl bych, že v Kralicích to bylo ze začátku určitě daleko méně fotbalovější. Protože tam jsme se rozhodli, že se béčko rozjede a bude nějak fungovat, ale ze začátku vůbec nebyl dostatek kvalitních hráčů. Postupně se to však nabalovalo, dalo se vědět i do vesnic v okolí a přicházeli tak stále kvalitnější hráči. Kdežto v Čechovicích, kam jsem přišel v létě minulého roku, jsou hotoví hráči a kvalita, takže v tomto byl největší rozdíl.“

* Říkal jste ale, že mladí hráči moc neprojevovali zájem. Čím to bylo v Čechovicích?

„Myslím si, že se to dostalo až do takové situace, kdy to hráči už ani nebrali soutěžně. Oni si asi řekli, že budou hrát přece poslední třídu, že se sejdou a zahrají si na žízeň. Že bych tam viděl zájem o to hrát co nejlíp a dostat se na nějakou úroveň, to tam moc nebylo. Proto taky byl menší zájem o tréninky, o trénování. Zahrát si fotbálek a potom si pobačovat, posedět. Takže nějaká ta ctižádostivost byla v Kralicích úplně jiná, i zájem vykopat se z nejnižší okresní soutěže do přeboru. Vidím, že teď vedou okresní přebor, ale mají i na to v klidu hrát prostředek I.B třídy Olomouckého KFS.“

* Je v čechovickém výběru někdo, koho byste vyzdvihl?

„Určitě, pár fotbalistů je. (úsměv) Třeba Pepa Klváček, to je výborný fotbalista. Jansa je třeba výborný. Našlo bych se jich i víc, ale ještě navíc přibyla zranění, takže kvalita potom přece jen chyběla.“

* Jak tedy probíhaly za dané situace tréninky?

„Jak už potom nebyl čas, a mizel obecně zájem, tak už jsme v posledních kolech absolvovali jen zápasy.“

* Jak jste to bral?

„Mně to za ty roky je úplně jedno. Když přijdou dva hráči, je trénink. Pokud třeba přišli hráči v sedmi, v osmi, vždycky se prostě trénovalo.

* Sám stále aktivně hrajete a dáváte góly. Kde pořád i ve svém věku berete chuť a motivaci?

„My jsme ta generace, pro kterou hýbat se, hrát fotbal, něco dokázat, je prostě základ života. A já bych navíc bez fotbalu ani nemohl být. Já to budu pořád valit. Jen je škoda, že mám práci, kdy se pracuje o víkendech, což mě trochu brzdí. Takže se za ty tři čtyři roky těším do důchodu. To teprve budu moct předvést, co ve mně je. (směje se) Fotbal je pro mě elixír života. Jsem ve fanklubu Barcy, létám tam a jezdím na zápasy všude možně. Ale pocit z toho, že jdete na plac, to nenahradí nic. A góly budu dávat pořád, protože to mám v noze. Na rozdíl od těch ligových koní, co se drží za hlavu, ještě nekopnou a už se za ni drží… Je to o výběru místa a sebevědomí musí být na place.“