Odmalička si hokej Marek Černošek (na snímku) zamiloval, načež od útlého dětství pracoval na tom, aby se dostal mezi profesionály. Sny se mu začaly plnit ve velmi mladém věku a už v 17 letech si připsal první starty v dresu domovského Prostějova. Poté jeho kariéra nabrala rychlý spád a první zkušenosti s extraligou sbíral v Olomouci. Zahrál si pak také v Karlových Varech, Litvínově či Vítkovicích. V roce 2005 přestoupil do pražské Sparty, kde za pět sezón dvakrát zvedl nad hlavu mistrovskou trofej, ukázal se i v reprezentaci. V sobotu se bude konat oslava výročí sto dvaceti let sparťanského hokeje a mezi legendami se objeví i rodák z Prostějova, který se podělil o své dojmy nejen z nejúspěšnějšího působiště, ale celkově se ohlédl za svou velmi bohatou kariérou.

 

* Zeptám se rovnou na začátek v seniorské kategorii. Jaký byl po přechodu z mládeže?

„To už je hodně dávno, takže musím trochu zavzpomínat. (smích) Já jsem začal s muži trénovat hned po přechodu do juniorky, kde jsem byl prvním ročníkem, takže u mě to byl přechod z dorostu do juniorky a mužů zároveň. Bylo to rychlé, ale možná to tak bylo i lepší. Neměl jsem ani čas přemýšlet nad tím, s kým a proti komu hraji.“

* Měl jste v tehdejším mužstvu nějaký vzor či mentora?

„Ano, zejména dva hráče. Tím prvním byl Miroslav Kořený a druhým Jaroslav Rek, což byli dva obránci, od nichž jsem se tam měl možnost učit. Ještě jsem hrál hodně s Jirkou Paškou.“

* Jak velkým přínosem pro vaši kariéru byli? A jak tehdy vůbec taková spolupráce mezi matadorem a mladým nadějným hráčem vypadala?

„To snad nemůžeme ani do novin napsat. (smích) Tehdejší doba se vůbec nedá srovnat s tím, co je teď. Kluky bylo možné považovat za samorosty. Oba za sebou měli velmi dobrou kariéru, do Prostějova přišli z Brna. To jejich předávání bylo stylem: ‚Hele, mladej, udělej‘, ‚hele, mladej, přines‘ a podobně. Když se něco nedařilo, tak jsem byl první na ráně. Dnešní mladí by to asi nevydýchali, ale my jsme to nebrali nijak zle. Jinou šanci jsem neměl, jak se od nich učit. Jednou jsem před zápasem dostal od Mirka Kořeného úkoly, které byly nesplnitelné, a musel jsem se s tím popasovat. Musím říct, že mi hodně pomohli, ale nedá se to vůbec srovnat s tím, jak to vypadá v dnes. Způsob pomoci byl o dost tvrdší než dnes, ale opravdu mi to dalo to, co jsem si z toho odnést chtěl.“   

* První váš přesun do extraligy vedl do Olomouce, následoval přesun do Karlových Varů, kam se prodala licence, následně vedla cesta do Litvínova. Bylo náročné opustit domov a začít jinde od nuly?

„Byl jsem mladý, takže jsem to až tak složitě nebral. Byl to ale v první řadě velký šok, protože po úspěšné sezóně v Olomouci přišli představitelé vedení, poděkovali za sezónu a řekli nám, že nás prodali s licencí do Karlových Varů. A asi osm kluků se nás tak stěhovalo do Varů. Nikdo se s námi nemazal a jen nám bylo řečeno, že nám dají vědět, kdy se tam máme hlásit. Já jsem v té době studoval vysokou školu, kterou jsem musel přerušit. Lehčí to pak bylo v tom, že mladší generace, která v Olomouci v tu dobu byla, tak tam šla celá. Po této stránce to tak bylo jednodušší a bral jsem to i osobně jako příležitost hrát extraligu, tak jsem ani neváhal a prostě šel.“

* Potom jste delší čas působil ve Slezsku, jaké máte na tu dobu vzpomínky?

„Začal bych u Havířova, na který mám skvělé vzpomínky. Šel jsem tam z Litvínova v době, kdy odcházel pan Hlinka do Pittsburghu. Měnilo se tam vedení a měl se změnit i kádr. Agent mi tak volal, že mi zajistil super angažmá, ať na to přistoupím, že to bude na Moravě. Já jsem se ptal kam a on mi říkal, že v Havířově. Na to jsem mu odvětil, že se asi zbláznil. (smích) On ale pokračoval, že tam bude František Výborný a že se tam skládá velmi dobré mužstvo. Musím říct, že to bylo určitě dobré rozhodnutí, protože tam byla vážně skvělá parta, hráli jsme velmi dobrý hokej a měli výborné trenéry. Ten rok jsem se poprvé dostal i do reprezentace a vzpomínám na to jen v dobrém. Po roce jsem ale přijal nabídku Vítkovic a tam jsem zažil další tři krásné roky kariéry.“

* Co pro vás první pozvánka do národního týmu znamenala?

„Já jsem to bral jako odměnu za celou sezónu, kterou jsme odehráli. Byl jsem rád, že jsem pozvánku do kempu dostal. Je taky třeba říct, že to byl kemp opravdu jen pro otrlé, protože nám v Havířově skončila sezóna někdy na konci února a já a Luboš Korhoň jsme se připravovali individuálně, abychom na to byli připravení. My jsme tam absolvovali následně tři týdny, kdy už se krystalizovala sestava k mistrovství. Tu sezónu jsem si tak extrémně protáhl a mám na to jen ty nejlepší vzpomínky.“

* Poté přišlo období v pražské Spartě, kde jste získal dva tituly v řadě a také bronz. Jaké jsou vzpomínky?

„Vzpomínky jsou krásné. Ostatně i na celou kariéru vzpomínám hezky. Není žádný klub, na který bych nadával, a to jsem jich prošel dost. Tím, že se Spartou ale byly největší úspěchy, tak mi na ni zůstalo samozřejmě i nejvíc vzpomínek. Jak prostředí, tak město a hokejová komunita si mě získaly. Zůstalo mi v Praze srdce a vzpomínám na to moc rád. První rok jsme se vyhrabávali skoro z posledního místa, v posledním zápase jsme porazili Slavii a postoupili do play-off. Nakonec jsme Slavii porazili i ve finále. Druhý rok nás čekala hodně těžká obhajoba. Vzpomínám na to moc rád a jsou to momenty, které člověku zůstanou v hlavě napořád.“

* Nyní se do známého prostředí v aréně v Holešovicích vrátíte v rámci oslav 120 let. Jak se na akci těšíte?

„Těším se na to velice. V momentě, kdy mi kvůli tomu poprvé volal Pepa Toma (kustod Sparty _ pozn.red.), tak jsem si s ním asi deset minut povídal. Po půlhodině jsem mu volal zpátky, jestli si ze mě nedělá srandu. (smích) Jsem fakt rád, že si na mě vzpomněli a že toho budu součástí.“

* Setkání s někdejšími spoluhráči bude jistě příjemné. Vídáte se občas?

„Příjemné bude určitě. Snažím se s kluky, s nimiž jsem působil, zůstávat v kontaktu. V Praze jsem kvůli práci každý týden, takže se s nimi potkávám. Úplně něco jiného ale bude, když se sejdeme v Holešovicích v kabině a na ledě. To bude svátek. O2 arena má svoje kouzlo, je to krásný a komfortní stadion. Když se ale ocitnu v hale v Holešovicích, tak se mi okamžitě vzpomínky vrací zpátky. Pro mě to vážně bude svátek se vším všudy.“

* Je někdo, na koho se v rámci oslav obzvlášť těšíte?

„Pevně doufám, že si zahraju opět v obranné dvojici s Jirkou Vykoukalem. I když jsme oba z Moravy, tak jsme se poprvé osobně poznali právě až ve Spartě. Stále jsme dobří kamarádi. Těžko se mi ale vybírá jediné jméno, protože tam není nikdo, s kým bych řekl, že jsme si rozuměli méně. Velmi dobrým kamarádem je pro mě až do dneška Michal Sivek a určitě je třeba vypíchnout Tomáše Netíka, Jardu Hlinku, Michala Broše i Ondru Kratěnu. To jsou kluci, se kterými jsme toho navzájem prožili opravdu hodně. Tam ale vážně nejde vybrat jen jedno jméno, protože v tu dobu to bylo ve Spartě specifické v tom, že kabina držela neuvěřitelně pohromadě. To si myslím, že byl ukázkový příklad, jak by měla fungovat. Kdybych ale musel dva lidi vypíchnout, tak je to určitě Jirka Vykoukal a Michal Sivek.“

* Se Spartou se pojí vaše největší úspěchy. Vnímal jste, že jste v tu dobu byl na vrcholu a v top formě?

„Stoprocentně. Nastartovalo se to už ve Vítkovicích, kde jsme v posledním roce vypadli v semifinále se Zlínem, a to jsme měli hodně silné mužstvo. Hráli jsme velmi dobře pod trenéry Vůjtkem a Holaňem. Tam začínal můj vrchol a ve Spartě to vše vyvrcholilo. Dva tituly v řadě a další pozvánky do reprezentace jsou toho jasným důkazem.“  

* Profesionální kariéru jste následně končil v Kladně. Nebyla ještě varianta ji třeba zakončit v rodném Prostějově?

„Měl jsem tuto možnost, kde chtěli, abych naskočil do první ligy. Já s nimi celé léto až do září odtrénoval, ale pak jsem řekl, že ne, že se budu věnovat asociaci. Cítil jsem, že je čas už jít jinou cestou. Už by to asi nebylo na extraligovou úroveň, na kterou jsem byl celou kariéru zvyklý. Ne, že bych pohrdal první ligou, ale vždycky jsem to měl v sobě nastavené tak, že jsem chtěl hrát vrchol.“

* Profesionální kariéru jste tedy končil téměř před deseti lety. Jak se s odstupem času za ní ohlížíte?

„Vždycky jsem chtěl hrát profesionální hokej a ani jsem nečekal a nedoufal, že ta kariéra bude taková. Když jsem odcházel, tak jsem netušil, kam mě všude vítr zavane, ale ač jsem nikdy nebyl v zahraničí, i když nějaké nabídky byly, tak toho nelituji. Užil jsem si vše plnými doušky a hodně mi dala. Sem tam i něco vzala, ale to zkrátka k profesionálnímu sportu patří. Poznal jsem neuvěřitelné množství lidí. Zrodila se řada kamarádství a přátelství, která trvají dodnes. Já jsem opravdu rád, že jsem jistou část života mohl v hokeji strávit.“

* Od letošní sezóny se už ale zase pravidelně proháníte mezi mantinely v krajské lize za SK Prostějov 1913. Bylo těžké rozhodování, zda do toho jít?

„Myšlenka krajské ligy se zrodila už v době, kdy jsme klub zakládali. Chtěli jsme, aby kluci, kteří nemají na první ligu, měli kde hrát. Potom to bylo u ledu a až teď lidi, kteří pokračují v klubu po mně, se rozhodli to rozjet. Oslovili spoustu bývalých hokejistů včetně mě, jestli bych do toho šel. Řekl jsem jim, že pokud na to budu mít, tak jo. Musím říct, že mě to opravdu chytlo a jsem rád, že jsem se udržoval. Zatím bych řekl, že i o generaci mladším klukům ještě stačím.“ (úsměv)

 

MAREK ČERNOŠEK

* narodil se 22. července 1976 v Prostějově

* od útlého dětství se věnoval hokeji a už v 17 letech pravidelně nastupoval v Prostějově ve druhé nejvyšší soutěži

* v roce 1997 se přesunul do extraligové Olomouce, aby další tři sezóny odehrál v dresu Karlových Varů a Litvínova a stihl také krátké angažmá v Plzni

* v roce 2001 se vrátil na Moravu, když oblékl dres Havířova, pro následující tři ročníky se přesunul do Vítkovic

* v roce 2005 byl na začátku sezóny vyměněn do pražské Sparty, kde hned dvakrát získal mistrovský titul a jednou bronzové medaile

* v tomto období nakoukl také do reprezentačního výběru ČR a vybojoval se Spartou stříbro na turnaji nejlepších týmů evropských lid Super Six

* v roce 2010 se podruhé ukázal v Litvínově, kde přidal další dvě sezóny

* profesionální kariéru ukončil sestupem s Kladnem v sezóně 2013/2014

* od letošního ročníku opět nastupuje v krajské lize v dresu domovského Prostějova

zajímavost: po konci kariéry spoluzakládal hráčskou asociaci ČAPH, které předsedala dnes je místopředsedou, navíc se poslední tři roky věnuje finančnímu koučinku