AKTUALIZOVÁNO: Miroslav Hanuš : „Já jsem v sauně jako doma“

: Jan Frehar; 10. prosinec 2023; Zobrazení: 503

Aktualizováno

Miroslav Hanuš : „Já jsem v sauně jako doma“

„Já jsem rád, že to lidi stále baví, zasmějí se, snad si domů i něco odnesou. Obzvláště totiž konec, kde se mluví o černých scénářích, válce a dalších věcech, tak jsou dnes daleko aktuálnější než v době, kdy hra vznikla a kdy jsme ji začali hrát. Tyto repliky tak časem zcela změnily obsah. Je hezké, když lidé pochopí, že někdy plácají kraviny.“

V polovině listopadu zaplnila Společenský dům divadelní hra z pera místního autora Luboše Baláka s názvem Zkurvení havlisti, která vypráví autentické příběhy trojice rozdílných mužů pravidelně se setkávajících v sauně. Ve skvěle obsazené politické grotesce se tak potkávají tři odlišné typy mužů. Postavu „všeználka“ zde ztvárňuje herec Miroslav Hanuš (na snímku). Skvělý divadelní herec, který má za sebou i řadu úspěšných filmových a televizních projektů, si po inscenaci našel čas a poskytl nám rozhovor odkazující nejen k této hře, ale i k dalším rolím, nebylo možné opomenout ani jeho lásku ke zvířatům.

* Na úvod dovolte otázku, jak znáte Prostějov?

„Jednou jsem tady byl už na Wolkerově Prostějově, ale můžu vám upřímně říct, že jsem nevyhrál vůbec nic! Bylo to ještě předtím, než jsem šel na DAMU. Vím, že tato soutěž stále běží a pravidelně se sem sjíždějí nadaní lidé z celé republiky. Druhou spojitostí je pro mě samozřejmě autor Luboš Balák, který pochází odtud z Vrahovic, nejednou nám o zdejším prostředí vyprávěl. A do třetice vyzdvihnu vaše městské divadlo, které je opravdu nádherné.“

* Hra se točí kolem setkávání přátel v sauně. Co vy a saunování?

„Já jsem velkým milovníkem sauny. Se ženou chodíme pravidelně do jedné ze saun v Praze a nedáme na to dopustit. Jak je všeobecně známo, v posledních letech nebylo možné ji příliš navštěvovat, takže jsem si poradil po svém a koupili jsme infrasaunu. Ona sice patří do domu, ale já jsem ji dal na terasu, k tomu jsme postavili i takový domeček. Tam jsem se chodil saunovat a byl jsem spokojený. Řeči, co se vedou v rámci hry, tak jsou dokonce přímo okoukané z jedné prostějovské sauny, protože Luboš Balák je také velkým saunistou. Dnes tady byl dokonce i sám Hubert, podle kterého je jedna postava napsaná. To jsem velmi rád, že jsem ho mohl osobně potkat.“

* Takže ani jméno nebylo smyšlené?

„Ne, skutečně se jmenuje Hubert a chodil pravidelně s Lubošem do sauny. Jak už jsem zmínil, po představení jsme se osobně poznali. Ztvárňuje jej Michal Bumbálek.“

* V inscenaci rozumíte úplně všemu. Tuším, že v tom našem rybníčku se pro inspiraci nemusí chodit daleko?

„Přesně tak. Já to znám i sám z jiných měst. Ať si člověk zajde kamkoliv do sauny, tak to bývá většinou stále stejné. (smích) Když sauna není dělená, protože ve společné to bývá často trošku rozředěné, ale ryze v mužské jsou vesměs vždy tihle mudrcové. Jako národ jsme skutečně rozdělení na tři typy, všude najdeme někoho staršího vzteklého, dalšího mladého naivního a třetího, co rozumí skutečně všemu. A tohle je opravdu možné vidět téměř všude. Je to názorná ukázka naší společnosti. Ale myslím si, že to tak funguje všude, nejen v Čechách, protože já obecně nemám rád šťourání do Čechů. Ať jste v sauně, či třeba v hospodě, kde chlapi pouští moudra.“

* Jaké to je účinkovat ve hře založené na autenticitě?

„Já beru herectví jako profesi, kde musíte vždy podat maximální výkon. Tohle je civilní herectví, které je založené právě na autenticitě. Ale zase třeba v tomhle sále je to sice civilní herectví, ale zároveň musíte hulákat jako na lesy, aby vás všichni slyšeli. Pro mě to není úplně o tom, že by se mi hrálo jinak. Vždy to beru se vší vážností a můžu říct, že jakmile vlezu do daného kostýmu, tak hned naskočím do své role. Tady si tak přehodím jen prostěradlo. Jsme pod tím skutečně nazí, abychom měli i ten pocit, že jsme v sauně.“

* Publikum se nejednou od srdce zasmálo. Je to pro herce největší odměna?

„Stoprocentně. Já jsem i sám o sobě duší komediant a mě to velice baví. Hraju také ve velkých divadlech v Praze a tohle je pro mě takové odpoutání od náročnějších her, s nimiž objíždíme často malé sály i hospody. Hráli jsme to například i na koupališti v Lulči. Ve srovnání s tím byl ten váš sál obrovský. Já jsem rád, že to lidi stále baví, zasmějí se, snad si domů i něco odnesou. Obzvláště totiž konec, kde se mluví o černých scénářích, válce a dalších věcech, tak jsou dnes daleko aktuálnější než v době, kdy hra vznikla a kdy jsme ji začali hrát. Tyto repliky tak časem zcela změnily obsah. Je hezké, když lidé pochopí, že někdy plácají kraviny a pak dojde na skutečně oblíbený citát z Gogola: ‚Čemu se smějete? Sami sobě se smějete‘.“

* Často se objevujete na televizních obrazovkách. Jak dlouho v „televizi“ působíte?

„Já tam nejsem zcela od začátku, ale už to opravdu nějaký pátek je. Určitě bych si bez toho uměl život představit. Já se tam objevuji spíše jako koření. Mám tam třeba dva až tři natáčecí dny za měsíc, takže to není nic závratného. Cíleně se věnuji především divadlu, které mám nesmírně rád.“

* Měl jste ale období, kdy muselo jít divadlo trošku stranou?

„To bylo v době, kdy jsme natáčeli různé filmy, také když se točil seriál Případy prvního oddělení. To bylo opravdu náročné, ale i to jsem si opravdu užil.“

* Nestává se občas, že vás někdo na ulici osloví pane Hložánku či pane Korejs?

„To se mi stává běžně, že mě takto někdo osloví na ulici. Musím přiznat, že se občas sám přistihnu, že na to slyším. Všiml jsem si, že mi většinou ženy říkají ‚pane Hložánku‘, muži zase ‚pane Korejsi‘, což je logické, protože na Ulici se stoprocentně dívá více žen, detektivky mají rádi spíše muži.“ (smích)

* Dočetl jsem se také, že jste velkým milovníkem zvířat. Která máte doma?

„Já si život bez zvířecích kamarádů ani představit nedovedu. Už od útlého dětství jsem měl rybičky a ty mám pořád. Pak máme také vodní želvu, králíka, papouška žako, pejska z útulku a dvě kočky z útulku.“

* Je naopak zvíře, které byste doma nechtěl? Ať už z jakéhokoliv důvodu?

„Takové asi není, protože já s tím vůbec problémy nemám. Musím ale říct, že mám raději komunikativní zvířata, protože třeba hlodavci, kdy jsme měli jednoho potkana, tak toho sice moc nenakecal, ale byl to výborný kamarád. My jsme ho našli a nechali jsme si ho, to bylo podobné jako s dalšími zvířaty, protože takto to máme i s vodní želvou, pejskem i kočkami. Papoušek má chromou nohu a nikdo ho nechtěl, tak jsme ho koupili my. Nevím, jestli třeba takoví hadi jsou komunikativní. Tak to je asi zvíře, které bych příliš nechtěl.“

* Papoušek žako umí i mluvit? A povídáte si s ním?

„S ním si povídáme neustále. Když ráno vstanu, tak mě hned vítá. To stejné platí, když jdu do práce, tak hned pozná, že si beru batoh, a říká mi ‚papá‘. Večer zase když se zhasne, tak hlásí dobrou noc. Pak musím zmínit jednu zvláštnost, naučil jsem ho říkat kyselina hyaluronová, záruka krásného stáří. Mě totiž štvala reklama, kde se tím lidé natírali a vypadali pořád jako dvacetiletí.“

* Takže třeba s ním také bude jednou reklamní spot?

„Ne, to v žádném případě, protože jak jsem milovníkem divadla i televizní produkce, tak reklamních bloků jsem velkým odpůrcem.“ (smích)

MIROSLAV HANUŠ

* se narodil 22. května 1963 v Praze

* je český herec a režisér

* je ženatý a manželka Jana Hanušová se věnuje choreografii

* má tři dcery a prostřední Eliška se také věnuje herectví

* ještě před nástupem na DAMU se zúčastnil i Wolkerova Prostějova

* v roce 1987 vystudoval DAMU a nastoupil do kladenského Divadla Jana Průchy

* následně pracoval také v Divadle Labyrint a v Divadle v Dlouhé

* má ze sebou celou řadu divadelních, filmových i televizních rolí

* mezi jeho nejznámější role patří pan Hložánek v Ulici a vyšetřovatel Korejs v Případech prvního oddělení