Překvapivá zpráva zazněla ve čtvrtek odpoledne z tábora Prostějova, kdy klub oznámil, že po dvou a půl letech u mužstva končí Jan Schaffartzik (na snímku). Kapitán mužstva, lídr obrany a bojovník, jenž odehrál téměř vše, už tak nebude figurovat v dalších plánech na cestě za záchranou. Vedení klubu se na tom dohodlo s realizačním týmem a nejzkušenější hráč sestavy tuto zprávu přijal jako skutečný profesionál. Přiznal také, že angažmá v Prostějově pro něj bylo posledním v jeho profesionální kariéře. Dál se zaměří na nové výzvy.

 

* Co rozhodlo o tom, že už nebudete pokračovat v dresu Prostějova?

„Určitě v tom hrálo velkou roli naše postavení a špatné výsledky, které jsme na podzim měli. Tohle byl podnět pro vedení a realizační tým, rozhodli se, že ukončíme spolupráci. Já byl připraven pokračovat, ale takhle to zkrátka ve sportovním prostředí občas bývá.“

* Čím to, že se opět „podařilo“ namočit do pásma sestupu, kam jste po minulém roce nechtěli?

„Těch věcí je dohromady spousta. Nedokážu to sám říct, ale rozhodně nám třeba nepřidal fakt, že hrajeme pořád venku. Samozřejmě v Holici je zázemí super, ale není to stadion, kde bychom byli běžně zvyklí působit. Před zápasem v Opavě jsme venku nevyhráli přes rok, což je hrozná bilance. Tam je jasně vidět, že zápasy nezvládáme, jak bychom měli. Během sezóny jsme pak měnili i rozestavení, což také může hrát roli, protože přeci jen během sezóny toho času příliš není. Já tak pevně doufám, že to vedení a realizační tým nějakým způsobem dají dohromady. Kluci že budou sbírat body a dostanou se tabulkou výš, kam by potřebovali, a že nebudou muset absolvovat něco podobného jako loni. Teď už ale bez mé přítomnosti.“

* Kdybychom se ohlédli za obdobím, které trvalo dva a půl roku. Je nějaký moment či případně něco, na co budete nejvíce vzpomínat?

„Nevypíchl bych asi jen jeden moment, ale hlavně bych řekl, že jsem poznal spoustu skvělých lidí, s nimiž budu neustále v kontaktu, beru je jako své velmi dobré přátele. To je pro mě největší zážitek, který si odnáším. Byl jsem taky dlouho v Opavě a po ní je to pro mě druhé nejdelší angažmá, takže těch pěkných vzpomínek je vážně dost. Aktuálně ale vybrat jen nějakou nejde. (úsměv) Kdybych měl ale přece jen něco zmínit, tak byla dobrá zkušenost jezdit denně tři hodiny autem, ale tady tohle mi určitě chybět nebude.“ (smích)

* Po jarní vydařené záchraně jste zmínil, že kdyby nevyšla, tak byste asi jen těžko hledal motivaci pokračovat. Jak jste na tom nyní?

„Můžu říct, že profesionální kariéru už určitě dál natahovat nechci, byl to pro mě nejspíše poslední půlrok. Momentálně jsem ve stavu, že přemýšlím, zda vůbec nějaká hráčská kariéra i v nižší soutěži bude pokračovat. Jsem ve fázi, kdy se mi už nechce tlačit káru před sebou a ukecávat sebe i své tělo, že ještě půlrok, rok... Utíká mi tím další část kariéry, v niž doufám, že teď přijde. Rád bych se posouval i dalšími směry. Ať už v pozici trenéra, učitele, co já vím, co všechno mě čeká. Uvidíme, kde se mi pomyslné dveře otevřou. Chtěl bych pokračovat právě na této koleji. Ve fotbale se mi už jen posouvaly moje roky. Kdybych se ohlédl, tak jsem měl cíl jednou si zahrát ligu, což se mi podařilo. Motivaci jsem vždy v kariéře měl, ale teď už opravdu uvažuji, že skončím úplně.“ (úsměv)