Od mládí měl fotbal na prvním místě. Aleš Rus (na snímku) prošel mládežnickými kategoriemi v 1.SK Prostějov a následně to dotáhl přes hostování v Určicích až do hlavního mužstva eskáčka, kde si zahrál i druhou nejvyšší soutěž. Už v tu dobu se ale věnoval také trénování mládežníků v tomto klubu a postupem času se od přípravek propracoval až k dorostu, kde aktuálně působí a jeho svěřencům se velmi daří. Do toho od loňského září také funguje v rámci okresního fotbalového svazu, vedle zaměstnání ve škole si buduje i vlastní kariéru v Nových Sadech a hraje futsal ve Vyškově. V minulém prvním díle se rozpovídal především o své největší zálibě, kterou je trénování. Dnes jsme se naopak zaměřili na jeho práci v rámci okresního fotbalového svazu, hráčskou kariéru i jeho další cíle.

* Od září jste i hlavním trenérem mládeže pro okresní kluby (GTM). Jaké jsou vaše hlavní úkoly?

„Je to dost pestré a zajímavé, ale většina práce je administrativní. Jedná se o organizaci turnajů přípravek na okresní úrovni. Zároveň taky funguji jako takový prostředník mezi menšími kluby a fotbalovou asociací, kde se jim snažím pomoci se vším, co je potřeba. Jedná se například o měsíc náborů, všemožné akce, případně je potřeba vyřídit nějaká potvrzení a tak dále. Když mají v klubech o něco zájem, tak se snažím jim vše vysvětlit a zařídit to pro ně. Řekl bych, že je to velmi potřebná funkce, kterou kluby stále častěji využívají. K tomu se přidává i organizace okresních výběrů, kde máme různé ročníky. V rámci kraje se tak mužstva mezi sebou prověřují. Jsem rád, že kluci i na tyto akce jezdí velmi rádi, vždy jim říkám, že je to taková malá reprezentace. Nechybí ani doškolování trenérů a další věci. Zkrátka taková všehochuť, co kluby zrovna potřebují.“

* Je to tedy „drobný“ doplněk k vaší různorodé činnosti?

„Musím říct, že mě to baví a beru to pozitivně. Je to příjemné, protože se snažím být prospěšný. Co sleduji, tak fotbal na těch vesnicích teď zažívá zase boom. Fungují přípravky a já se snažím jim ve všem pomáhat, aby to tak i nadále zůstalo a mládež rostla, protože jinak nastane velký problém. Teď máme dvacet celků ve starší přípravce a šestnáct v mladší, tak snad to ještě poroste.“

* Jaká je komunikace ze strany menších klubů? Dříve mi to přišlo hodně „tatínkovské“ a málo komunikativní.

„Ve většině případů je jasně vidět, že kluby chtějí fungovat a komunikovat nejen mezi sebou, ale i s těmi vyššími celky, což je skvělé, na hřištích je také daleko lepší atmosféra. Když bych měl uvést příklad, tak snad z oblasti, jak přede dvěma lety docházelo k rušení sudích na turnajích přípravek. Nebyl snad nikdo, kdo by toto rozhodnutí hájil, ale kluby to vzaly za správný konec. Dnes už by ani nikoho z nich nenapadlo, že tam vlastně sudí není, trenéři si to řídí sami. Dlouho jsem tak v tomto směru nezaznamenal žádné potíže. Naopak slýchávám chválu, že se trenéři dokáží domluvit i na rozdělení na šikovnější hráče a nováčky, kde hrají odděleně, aby to pomohlo všem. Díky těmto lidem tak fotbal může růst.“