„Nestihla jsem sezónu 2023/2024, kdy si v Prostějově budeme připomínat 50. výročí založení Hanáckého divadla, dnešního brněnského HaDivadla. K HaDivadlu jsem se jako studentka dostala přes Honzu Roubala a ovlivnilo mě na celý život, a to jak pracovně, tak i velmi osobně – manžel v HaDivadle hraje dosud.“

Národní dům byl až do letošního roku jedinou kulturní památkou v Prostějově. Nejenže se jedná o jedinečnou stavbu, od svého založení před 116 lety plní ve městě zcela zásadní roli. Kromě restaurace a kavárny v něm sídlí Městské divadlo, jehož program se u lidí z Prostějova těší mimořádné oblibě. Uplynulých deset let se o jeho hladký chod starala ředitelka Jana Maršálková. Ta letos v červnu svoji funkci opustila a odešla do důchodu. Pro exkluzivní rozhovor do PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku jsme nemohli vybrat nikoho vhodnějšího.

* Uplynulý rok byl pro vás vpravdě přelomový. Po přesně deseti letech ve funkci jste uzavřela své úspěšné působení v čele Městského divadla v Prostějově a odešla do důchodu. S jakými pocity se za těmi uplynulými deseti lety ohlížíte?

„Myslím, že se mohu ohlížet s pocity pozitivními. Snad jsem za sebou nechala kus poctivé práce, kterou jsem se snažila každodenně dělat s nejlepším vědomím a svědomím. Největší radostí pro mě byl sehraný tým lidí, pro něž jsem se snažila vytvářet podmínky a pečovat o ně, protože bez nich bych nic nezmohla a prostějovské divadlo by nemělo pověst jedné z nejlepších divadelních stagion. Zanechala jsem divadlo v dobré hospodářské kondici, rentabilita, tedy poměr mezi náklady a výnosy divadelního provozu, byla v polovině kalendářního roku kolem půl milionu korun.“  

* Co podle vás nejdůležitějšího se za tu dobu v souvislosti s prostějovským divadlem událo?

„Museli jsme zvládnout dvě těžká období. Nejprve v letech 2018 a 2019 nejrozsáhlejší rekonstrukci Národního domu. Podařilo se nám nepřerušit provoz, jen jsme dvě divadelní sezóny zkracovali, aby se vytvořil časový prostor pro opravy. Jen co jsme se trochu z rekonstrukce vzpamatovali, přišla covidová pandemie se zásadními důsledky pro provoz všech divadel. Různá omezení zasáhla do tří po sobě jdoucích sezón. Mimo jiné jsme museli reagovat na to, že se diváci začali více pohybovat v on-line prostoru a informace k nim musí putovat různými cestami. Až teprve v letošní sezóně 2023/2024 lze pozorovat návrat diváků do hlediště, bude mě docela zajímat, zda se návštěvnost vrátí na počty před covidovou pandemií.“

* Vloni na jaře však přišla ještě jedna důležitá změna…

„Ano, nepochybně nejzásadnější změna zasáhla divadlo v závěru loňské sezóny. 18. dubna 2023 zastupitelstvo schválilo návrh vedení města na zásadní organizační změnu ve fungování samostatného divadla nejen za posledních 30 let, ale za celou dobu existence divadelní stagiony vůbec. Jen malou, příliš nekomentovanou změnou zřizovací listiny k 1. 5. 2023 přešel kompletní provoz restaurace pod kulturní příspěvkovou organizaci se všemi důsledky provozními, organizačními i finančními. Vzhledem k tomu, že hlasování o této změně proběhlo během několika minut bez jediného dotazu ohledně kompatibility takových rozdílných činností a dohlédnutí na všechny možné důsledky, myslím, že někteří zastupitelé ani nevěděli, o čem vlastně hlasují. Zda tento netradiční koncept bude životaschopný, ukáže čas, a nemyslím tím několik měsíců.“

* Zásadní proměnou mimo jiné prošel sál Městského divadla, kde se objevily nové vitráže. Je to další střípek návratu této secesní památky k jejímu vzhledu, který byl poznamenán úpravami za II. světové války. Bude mít tato postupná proměna ještě nějaké své pokračování?

„Radost z vitráží jsme už zažili v roce 2019 a 2020, kdy se instalovaly vitráže nad balkon a do vestibulu. Vitráže v lunetách nad lóžemi zcela proměnily prostor sálu – strop je najednou jako kdyby o několik metrů vyšší, světla z vitráží konturují tvary stropu a celá boční stěna s dveřmi v přízemí, balkony nad nimi a vitrážemi u stropu najednou dává jasný výtvarný smysl. Kotěra prostě uměl a věděl… Kromě toho v budově Národního domu probíhají i nákladné investice, které nejsou na první pohled viditelné a tolik zajímavé. Například na začátku listopadu proběhla výměna řídicí jednotky vzduchotechniky, díky níž se vytápí divadelní sál. Jinak ale nevím o žádném dalším pokračování zásadních vnitřních úprav v nejbližší době.“

* Vybaví se vám nějaký okamžik, na který v divadle vzpomínáte obzvláště ráda?

„Ke 110. výročí Národního domu v roce 2017 jsme uspořádali koncert Magdaleny Kožené s Melody Makers Ondřeje Havelky. Atmosféra tohoto výjimečného koncertu ve výjimečných prostorách Národního domu s výjimečným publikem byla zcela mimořádná a povznášející.“

* Bylo něco, co jste doufala, že zvládnete, a už jste to z pozice ředitelky nestihla?

„Nestihla jsem sezónu 2023/2024, kdy si v Prostějově budeme připomínat 50. výročí založení Hanáckého divadla, dnešního brněnského HaDivadla. K HaDivadlu jsem se jako studentka dostala přes Honzu Roubala a ovlivnilo mě na celý život, a to jak pracovně, tak i velmi osobně – manžel v HaDivadle hraje dosud. A nevím, jestli jsem stihla dostatečně hlasitě, zřetelně a opakovaně děkovat všem kolegům v divadle za příležitost pracovat s nimi a učit se od nich, za všechnu jejich podporu a pomoc, za jejich skvělou práci.“

* V posledních letech jste nepochybně viděla spoustu představení. Bylo nějaké, které vám obzvláště utkvělo v paměti. A čím právě toto?

„Těch divadelních zážitků bylo tolik, že vybrat nedokážu. Ale jedno představení bylo přece jen jiné. Nebylo uvedeno ani na plakátu, ani na webu, herecký soubor nemusel přijet zdaleka a bylo zcela nenákladné. V předvečer mého posledního pracovního dne pro mě divadelní kolegové připravili na jevišti představení, ve kterém s nadhledem a s humorem zachytili těch mých deset divadelních let. Slzy a smích v jednom, spousta invence a talentu. Byl to zážitek, na který nezapomenu do konce svého života.“

* Před nástupem do divadla jste 19 let působila v pozici zástupkyně ředitele na RG a ZŠ města Prostějova. Můžete tato dvě povolání srovnat?

„Obě pozice mi přinesly pestrou a zajímavou práci, setkávání se spoustou lidí a příležitost něco ovlivňovat a posouvat se společně dopředu. A v obou případech tohle vše bylo neodmyslitelně spojeno s velkou mírou zodpovědnosti. Práce v divadle se ale přece jen zásadně lišila od té školní v tom, že mi chyběl kontakt se žáky. Ještě několik let po nástupu do divadla se mi zdávalo, že učím. A ještě jedna odlišnost mě napadá: zjistila jsem, jak hlučné prostředí je ve škole a jaké ticho jsem našla v divadle.“

* Už od střední školy vás provázel živý zájem o recitace a divadla poezie. Na škole jste svého času připravovala žáky na různé soutěže v této oblasti. Měla jste možnost se něčemu takovému věnovat i během vašeho působení v divadle?

„Ne, na takovou aktivitu nebyl čas ani energie, jen jsem se občas mihla v porotách na dětských recitačních soutěžích. Ve škole jsem také po mnoho let organizovala tradiční adventní koncerty. A když kolegové pokračovali a setkali jsme se potom opět v divadle, věděla jsem, že to všechno mělo svůj smysl.“

* Uplynulý rok pro vás znamenal zásadní změnu. Jaký byl podle vás pro město Prostějov?

„Nemyslím, že by rok 2023 přinesl něco výrazně zaznamenáníhodného, Prostějov si hoví ve svém klidném provinčním životě. Jaro přineslo smutnou událost, zemřela Ivana Hemerková. Myslím, že tato dáma ve veřejném prostoru hodně chybí. Jsem vděčná, že jsem s ní mohla spolupracovat jak v době svého působení ve škole a školské komisi, tak v divadle.“

* Když jste nastupovala jako ředitelka divadla, tak jste si za cíl vytkla, aby Národní dům plnil roli, již mu přisoudili už naši předkové. Co bude potřeba k tomu, aby se tak dělo i nadále?

„Nezbytným předpokladem je kvalitní a soustavná péče o dobrý technický stav Národního domu. U více než stoleté budovy to není ani jednoduché, ani levné. A pak je třeba vytvářet a pečlivě udržovat podmínky, aby Národní dům mohl být naplněn nejrůznějšími kulturními, vzdělávacími, společenskými nebo spolkovými aktivitami. Moc bych přála Městskému divadlu, aby se i nadále těšilo přízni Prostějovanů – divadlo se jako neodmyslitelná součást prostějovské kultury hraje v budově Národního domu už více než století, a to je závazek, který přesahuje nás všechny. Městské divadlo je ale také instituce, která už z povahy své činnosti citlivě reaguje na všechny nejistoty a obavy, na vnější okolnosti nebo zásahy. Ona současná stabilita, ekonomická i personální, může být velmi křehká a může být lehce narušena nebo úplně rozbita. A tak ještě přeji Městskému divadlu, aby se těšilo osvícené pozornosti a péči zřizovatele a zastupitelů, na kterých nakonec leží ta tíha konečné zodpovědnosti za všechna důležitá rozhodnutí, jež se mohou Městského divadla nebo budovy Národního domu jakkoliv dotýkat.“

* Nyní už jste nějaký čas v důchodu. Je to v něm takové, jaké jste čekala?

„Já nevěděla, jaké to v důchodu bude, každý mi říkal něco jiného. Zatím jsem pořád v takové zvláštní chaotické panice, že totiž něco nestihnu. Více než 40 let jsem pracovala v pravidelném režimu a najednou je to úplně jinak. Jsem ale pořád v jednom kole, protože doháním různé dluhy: kontroly u lékařů, rehabilitace, lázně, setkání s kamarádkami, návštěvy dětí v Praze, spoustu práce na podzimní zahradě. A momentálně jsme doma uprostřed rekonstrukce, takže se rozhodně nenudím. Ale chybí mi lidé z divadla a chybí mi ten každodenní blízký dotyk s krásou Národního domu.“

 

JANA MARŠÁLKOVÁ

*        narodila se 17. března 1959 v Prostějově

*        v roce 1978 maturovala na Gymnáziu Jiřího Wolkera. O pět let později absolvovala obor Čeština – Občanská výchova na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci

*        po škole nastoupila na ZŠ v Rejskově ulici, dva roky učila i na Cyrilometodějském gymnáziu. V roce 1994 nastoupila na pozici zástupkyně ředitele na Reálné gymnázium a základní školu města Prostějova

*        v roce 2013 byla jmenována ředitelkou Městského divadla v Prostějově, kde působila až do roku 2023

*        s manželem Miloslavem Maršálkem mají dvě děti – syna Ondřeje a dceru Hanu

*        už na střední škole se zabývala recitací a divadlem poezie. Spolupracovala přitom s významným teatrologem Janem Roubalem. Jako herečka v Prostějově spolupracovala i s tehdy poloprofesionálním HaDivadlem ještě před jeho odstěhováním do Brna

*        mezi její záliby patří četba, práce na zahrádce a cvičení čínského Tai Chi, které rozvíjí tělo i mysl zároveň