Velmi těžkou sezónu má za sebou prostějovské městské divadlo. V roce 2020 bylo povětšinou zavřené, navíc sezóna skončila předčasně. Řada představení se tak musela odkládat, nárazové akce, jako například taneční soutěž, zase probíhaly v omezené míře a s diváky v rouškách.

Divadlo nyní trápí věci s tím spojené, snaží se hledat náhradní termíny a jeho osazenstvo doufá, že se začne hrát co nejdříve. Pozitivní je, že se nově podařilo najít náhradní termín pro představení Žítkovská bohyně (26. duben), /Ba/rock goes to Hollywood (15. června) a Saturnin (15. září). O strastech největšího prostějovského divadla i přijatých výzvách pohovořila jeho ředitelka Jana Maršálková.

* Městské divadlo nedávno oznámilo přeložení některých představení. Jak těžký to byl proces? Jak složitá byla domluva v době, kdy stále vládne nejistota?

„To je proces, který neustále probíhá, protože už jsme hledali i náhradní termíny za předchozí náhradní termíny. A je to proces pro naši dramaturgyni těžký, protože ani divadla na druhé straně, ta souborová, častokrát nevědí a plánují na dobu, o které si nemůžeme být jistí, že budeme moct hrát. Takže je to takový nekončící proces.“

* Je nějaké představení nebo akce z přelomu roku, které budou určitě zrušeny bez náhrady?

„Ne, zatím takovou akci nemáme. My jsme v podstatě rušili pouze představení Divadla Járy Cimrmana z loňského jara, z něhož jsme vraceli vstupné. Ale zatím na všechny tituly, které máme v rámci předplatného, to znamená jako závazek vůči našim předplatitelům, tak na máme náhradní termíny a posouváme je. Z loňského jara na podzim, z podzimu na další období. Například Saturnina jsme měli hrát začátkem října 2020, a máme nyní termín na září.“

* Jak to vypadá s divadelní přehlídkou Aplaus? Už jsou tam nějaké počáteční přípravy na letošní ročník?

„S Aplausem teď čekáme na rozhodnutí pořadatele, které by mělo padnout nadcházející týden. Protože náhradní termíny z roku 2020 byly stanovené na březen, ale to nebude reálné. Pravděpodobně dojde k tomu, že se něco opět přesune na podzim a přípravy na ten letošní Aplaus 2021 se zřejmě odloží. Vše se vždy domlouvá s velkým předstihem, nyní je to složitější.“

* Hovořilo se o tom, že by účast na kulturních akcích, třeba divadelním představení, byla podmíněna negativním testem nebo rovnou očkováním. Je pro vás tato situace představitelná?

„Není. Respektive očkování si dovedu představit v situaci, kdy dojde k tomu, že převážná část populace bude proočkovaná, třeba sedmdesát nebo osmdesát procent. Nebo lidé aktivní, kteří se těchto akcí budou chtít účastnit a tím pádem očkování prodělají. Ale u negativních testů si to neumím představit, protože tam není tak velká ochota lidí testy podstupovat. Nedovedu si to tedy představit. Ani to, jak by měla být stanovena kompetence pro nás, abychom to kontrolovali a nepustili do divadla diváka s platnou vstupenkou, který nebude mít negativní test. To jsou všechno věci, které jsou po právní stránce na vodě, takové výkřiky.“

* Probíhají i v současné době v divadle jiné činnosti jako například úpravy zázemí?

„To jsem moc ráda, že se na to ptáte. Protože pochopitelně za zdmi tichého Národního domu není úplně klid a v kancelářích i ekonomickém úseku se toho děje docela hodně, protože se uzavírá kalendářní rok a předkládáme podklady pro audit a zprávu o hospodaření. Paní dramaturgyně je taky v permanenci neustále a technický úsek, tedy jevištní technici a uklízečky, dělají práce, na které při běžném provozu není čas. Zrovna ve čtvrtek jsem s nimi měla setkání, kdy jsme kontrolovali průběh akcí. Probíhají třeba čisticí práce, které zůstaly jako resty po velké opravě, které se prostě nestihly udělat důkladně a důsledně. Práce probíhají třeba ve zvukové kabině, inspice, na ní jsou údržbové práce. Sice funguje, ale pořád je tam něco takového vachrlatého. Nastala tedy doba, kdy se tohle všechno dává do pořádku. Divadlo teď sice nehrajeme, ale nezahálíme. Myslím si, že v tomhle velkém domě se vždy najde práce. Děláme vše pro to, abychom tu smysluplnou práci našli a udělali. A jak se zde prováděly opravy a probíhaly ve velkém časovém tlaku, kdy se ještě 30. září malovalo a 1. října se hrálo, tak zůstala spousta drobných věcí, které se nestihly udělat. A právě na ně nastal čas.“