Hodně pestrý profesní životopis má Petr Smyčka (na snímku), masér basketbalistů BK Olomoucko. Bývalý špičkový veslař pečoval v minulosti o hráče Nového Jičína i národního týmu, ale také o gymnastky či tenistky. Na pětadvacet let si odskočil do soukromého sektoru, když působil ve stavebnictví. Pak se ale vrátil k milovanému sportu a třetím rokem se stará o basketbalisty hrající nejvyšší domácí soutěž v Prostějově. „Jsem spokojený, vnitřně svobodný. Mám čistou hlavu, což je oproti době podnikání velká změna. Dělám, co mě baví a cítím, jak jsem omládl,“ těší maséra BK Olomoucko.
* V dnešní době existují masérské kurzy, studijní programy pro fyzioterapeuty. Jak se ale člověk stal masérem v době, kdy podobné možnosti prakticky nebyly?
„Jako kluk jsem se dostal k veslování. Dělal jsem sport, bavilo mě to. Už tehdy se zřejmě začala rodit představa, že bych chtěl u sportu nějakým způsobem zůstat. Jen nebylo jasné, v jaké to bude formě.“
* Veslování je hodně náročný sport, platilo to také ve vaší době?
„To platilo vždycky, v tom je veslování neúprosné. Co nenatrénuješ, nemáš. To je jednoduchá rovnice.“
* Vyplatila se vám každodenní dřina na vodě?
„Především v juniorských kategoriích byly i úspěchy. Nějaké tituly přeborníků republiky se podařilo získat. V Olomouci i Brně, kde jsem byl ve vrcholovém středisku. Lodě se tehdy skládaly během sezóny. Dvojky, čtyřky, osmy.“
