Dobrodružství nemusíte zažívat pouze během války, ale třeba i v archivech. Na jedno takové se vydal badatel a amatérský historik Pavel Holomek. Původně chtěl zpracovat rodinnou historii a příběh svého prastrýce, člena 311. československé bombardovací perutě RAF Karla Kodeše, který zahynul se svými bojovými druhy 11. dubna 1942 u obce Middenmeer v Nizozemí po útoku německé stíhačky Luftwaffe. Nakonec se rozhodl zpracovat osudy celé posádky, tedy také Josefa Kalenského, Jana Peprníčka, Josefa Hrdiny, Josefa Politzera a konického rodáka Karla Rychnovského. Jak tedy prožívali konkrétní lidé strašlivý válečný konflikt, od jehož konce brzy uplyne 79 let?
* Jak jste se k tématu letců RAF vlastně dostal?
„Na začátku byla nějaká má vnitřní touha dozvědět se o mém prastrýci něco víc, než mi dokázala říct v dětství babička. Tato touha se mi vrátila kolem mé čtyřicítky, kdy přemýšlíte, kdo vlastně jste, odkud pocházíte a kam jdete. Pak přišel covid a objev letounu KX-T 2990 Viléma Bufky. Říkal jsem si, že když se našlo po osmdesáti letech jeho letadlo, tak bych mohl něco objevit o mém prastrýci. Potom se objevila reportáž Viktora Daňka na rozhlasové stanici Radiožurnál, kterou zrovna poslouchal můj otec, jenž mě na to upozornil. Následně jsem pana Daňka kontaktoval. Předal mně kontakt na nadaci Hollands Kroon Memorial Poles Foundation, kterou vede Mark Hakvoort. Pan Hakvoort měl z kontaktu velkou radost a začali jsme si psát. Ptal se mě na mnoho věcí o mém prastrýci a já zjistil, že vlastně vůbec nic nevím. Také mě pozval do Holandska na pietní akci v den 80. výročí sestřelení. Začal jsem pátrat v rodině a potom v archivech. Zjistil jsem, že v tom, co se o Karlovi píše, je hodně chyb. Když jsem byl v Holandsku, dozvěděl jsem se, že mého strýce považují za Slováka. Rodina mého prastrýce ale pocházela od Čáslavi a maminka a otec byli Češi. Jediné, co má Karel se Slovenskem společné, je místo narození, tedy Bratislava. Tehdy jsem se rozhodl, že jeho příběh musím dát dohromady. Měl to být původně jen dárek pro pana Hakvoorta za to, jak v Holandsku pečuje o Karlovu památku, a pro mého syna, aby věděl, jací lidé žili v jeho rodině dávno před ním. Jakmile jsem začal pátrat po rodinách ostatních členů posádky a zjistil jsem, jací to byli lidé, okamžitě mi všichni přirostli k srdci. Karlův příběh bez nich by byl neúplný. Můj prastrýc byl z nich nejmladší a byl takovým benjamínkem posádky mezi opravdovými hvězdami. Okamžitě mi to připomnělo moje působení v zahraniční misi v Bosně, kde jsem byl nejmladším členem průzkumného týmu.“
* Výsledkem vašeho bádání by měla být publikace. Máte již 150 stran textu s poznámkami a fotografiemi. Můžete uvést, jak jste s pátráním daleko?
„Jsem stále na začátku. Většinou totiž pátrám v období první republiky a občas zabloudím do období začátku odboje. Nejvíce mě fascinují cesty jednotlivých členů posádky do Francie a následně do Anglie. Je až neuvěřitelné, co kluci byli ochotni pro naši republiku vytrpět. Fascinuje mě, jak se jejich osudy křížily a pak zase oddalovaly a jak velká náhoda mohla za to, že se v jeden okamžik potkali na palubě jednoho letadla. A také jak málo chybělo k tomu, aby Karel svůj osudný let přežil. Nikdy bych nevěřil, co všechno archivy skrývají a co se dá o člověku, který zemřel před osmdesáti lety, najít.“
* Navštěvujete archivy, jezdíte po místech bydlišť letců, hledáte jejich příbuzné, přátele. Hodně vám pomohl i facebook, kde na vašem profilu máte již téměř tisíc sledujících. Podařilo se vám navázat kontakty i s kolegy badateli. Poradili vám v něčem?
„Podařilo se mi navázat mnoho kontaktů a některé z nich se postupně mění v přátelství. Nejvíce mi pomáhají moji fanoušci na facebooku. Jsou jich desítky. Patří mezi ně například Jan Hammer, který sám píše knihu o jednom z letců a velmi ochotně se se mnou dělí o materiály z archivu. Největším mým fanouškem je Tomáš Jurča, jenž také pátrá po osudu jedné z našich posádek. Protože se osudy našich mužů prolínají, sdílíme spolu materiály a mnohé si vyměňujeme. Nedávno objevil staré album, kde byla fotografie Josefa Politzera. Ihned mi ji oskenoval. Díky náhodě jsem se také potkal s naším největším odborníkem na tuto problematiku, vojenským a leteckým historikem Jiřím Rajlichem, který je také autorem monografie o rodáku z Otaslavic nazvané Josef František. Pokus o pravdivý příběh československého stíhače.“
* Podařilo se vám objevit něco, čeho si nejvíce vážíte či na co jste pyšný?
„Ano. Takových objevů je celá řada, ale pokud je vám všechny prozradím, tak nikoho nebude má kniha zajímat, takže ty největší ‚špeky‘ si schovávám právě tam. Z archivních materiálů jsem se dozvěděl, že se dlouho po sestřelení posádky Němci domnívali, že šlo o polskou posádku. Napovídá tomu i fotografie prvního náhrobku, kde jsou psána jména Kalenski a Rychnowski. Tento omyl pravděpodobně platil až do konce války. Dostaly se mi do ruky exhumační protokoly, které popisují vyzvednutí ostatků a přesun na současné pohřebiště. To znamená, že příbuzní letců nebyli perzekuováni Němci v souvislosti se sestřelením letadla, jak jsem si původně myslel, ale už v souvislosti se skutečností, že kluci opustili protektorát. Moc si vážím reakcí rodin jednotlivých letců. Setkal jsem se u nich s obrovskou podporou. Objevil jsem také mnoho mých vzdálených příbuzných.“
* Osobně jste byl přítomen 11. dubna 2022 na pietním aktu v Nizozemí konaném u příležitosti osmdesátého výročí sestřelení letedla a smrti letců. Jak na tuto návštěvu vzpomínáte?
„Bylo to jedním slovem úchvatné. Jsem moc rád, že jsou letci z prastrýcovy posádky pohřbeni právě tam. Je neuvěřitelné, jak se holandští farmáři starají o památku naší posádky a jak Britové pečují o své válečné hroby. Největším zážitkem v Holandsku bylo setkání s místním badatelem panem Johanem Grassem, který před lety vyzvedl ze země prastrýcův Wellington. Bylo neuvěřitelné stát před vrakem tohoto stroje. Uvědomil jsem si, jaká to musela být rána, když letadlo dopadlo na zem a motor se dostal do pětimetrové hloubky. Pan Grass mě vyzval, abych si vzal něco na památku. Karel Kodeš byl druhým palubním pilotem, ale knipl z kokpitu se bohužel nedochoval. Odvezl jsem si součástku z motoru, kterou nyní opatruji jako oko v hlavě.“
* Podařilo se vám i odhalit různé chyby a omyly, například datum úmrtí Josefa Kalenského uvedené na pomníku padlých v obci Lodín. Byl jste tam i osobně. Která další místa jste navštívil?
„Oprava památníku v Lodíně je zatím můj největší úspěch. Velké poděkování patří paní starostce, která měla pro moje pátrání pochopení a všechno toto zařídila. Aktuálně komunikuji s Armádou České republiky a britskou organizací, která má na starost péči o válečné hroby, aby se mi podařilo opravit chybu na pomníku mého prastrýce. Karel si za chybné datum může tak trochu sám. Podle mě lhal už v Polsku o svém věku. Udělal se o rok starším, aby mohl sloužit v odboji, a pak se ještě někdo upsal v čísle. Vzniklo z toho datum 25. 5. 1920. Správně je však 24. 5. 1921. Za velkou výpravu považuji také moji cestu do slovenské obce Stupné u Povážské Bystrice, kde jsem pátral po osudech rodiny Politzerových. Natiskl jsem si letáky a rozdával je po obci. Navštívil jsem obecní úřad, hospodu a obchod. Díky tomu jsem získal dvě originální fotografie pana Politzera.“
* Mezi členy posádky byl i rodák z Konice, absolvent prostějovské obchodní akademie z roku 1937 a navigátor letadla Karel Rychnovský, který utekl do Polska a přes Francii do Anglie a vykonal 33 bojových letů nad okupovanou Evropou. Mezi jeho cíle patřil Berlín, Frankfurt, Essen a další. Označujete ho za malého velkého hrdinu. Podařilo se vám navázat kontakty s jeho neteří v Prostějově Jarmilou Heclovou a synem Karlem v Anglii. Mohl byste uvést nějaké informace o Karlu Rychnovském, které se vám podařilo od jeho příbuzných zjistit?
„O tom, že byl Karel Rychnovský hrdina, nepochybuji. Od příbuzných se mi podařilo zjistit část korespondence jeho ženy, kterou psala po válce české rodině. Popisuje tam, jaký Karel byl a jak je mu podobný jeho malý syn. I po osmdesáti letech má tento dopis obrovskou sílu a někdy se neubráníte slzám. V Archivu bezpečnostních složek jsem objevil soudní spis Karlova staršího bratra Jana vězněného šestnáct let v Jáchymově. Také o něm bych se chtěl dozvědět více. Působil jak v protinacistickém, tak v protikomunistickém odboji. Ani v jeho rodné Konici se o něm moc nemluví. Je to druhý zapomenutý hrdina rodiny Rychnovských.“
* Po čem konkrétním pátráte nyní?
„Jsou to tabla Obchodní akademie v Prostějově. Díky almanachu školy se mně podařil zjistit seznam spolužáků, kteří chodili s Karlem Rychnovským do třídy. Doufám, že se mi ozvou potomci někoho z nich, kteří objeví tablo mezi rodinnými fotografiemi. Jedná se o maturitní ročník 1936/1937. Stále pátrám po pozůstalosti mého prastrýce, která se prodávala v roce 2018 na Aukru. Rád bych oslovil sběratele, který ji koupil, zda by mi ji neprodal nebo zda by mi alespoň nepůjčil dokumenty k oskenování.“
Pavel Holomek
- narodil se ve Vysokém Mýtě
- je finančním poradcem, badatelem a amatérským historikem
- v roce 1995 absolvoval Obchodní akademii v Chocni
- čtyři a půl roku sloužil v Armádě České republiky
- od 19. září 2000 do 19. dubna 2001 se zúčastnil zahraniční mise SFOR II v Bosně jako člen průzkumného týmu
- nyní dvacet let podniká jako finanční poradce
- pracuje jako poradce pro investice a podnikatelská rizika u společnosti Swiss Life Select, a. s.
- žije a pracuje v Pardubicích
- je svobodný
- ve volném čase se rád věnuje oboru financí, historii 2. světové války a fotografování
Zajímavost: od listopadu 2021 intenzívně pátrá po osudu svého prastrýce Karla
Kodeše a dalších členů posádky Wellingtonu KX-Z Z8838, jeho
pátrání můžete podpořit na stránce www.facebook.com/ Z8838
