Celý ročník patří mezi základní pilíře sestavy a v jarní části jasně potvrzuje, že může být jedním z tahounů směrem k záchraně. Týden co týden podává Robert Bartolomeu (na snímku) velmi dobré výkony a v sobotním domácím utkání proti Táborsku to byl právě on, kdo se postaral o rozhodující branku zápasu, která znamenala, že Prostějov zapsal druhé tři body v řadě a najednou se mu dýchá daleko lépe. Teď na to bude chtít se spoluhráči navázat i v dalších dvou zápasech.
* Druhá výhra v řadě, jak velká vzpruha pro psychiku to nyní je?
„V první řadě musím říct, že jsem obrovsky šťastný. Nejen za sebe, že jsem dal branku, ale hlavně za celý tým. Dnes chci všechny pochválit. Je to pro nás obrovská vzpruha, potřebovali jsme to. Přišli jsme sami na to, že se dá hrát s každým, a věřím, že to dokážeme i v dalších zápasech, kde už snad toho bude zase o něco více, co by nám mohlo fungovat.“
* Může být výhodou i fakt, že se teď hraje anglický týden a že daleko lepší nálada určitě do středy nevyprchá?
„Mohlo by to hrát určitou roli, protože do zápasu půjdeme s tím, že se nám teď dvakrát zadařilo. Vyškov ale nyní také vyhrál, takže to určitě nebude snadné utkání. Po psychické stránce jsme na tom ale dobře, musíme to proměnit ve výhodu. I tím, že jsme se dostali z posledního místa, tak nám to vlilo krev do žil. Celkově pak je dobře, že takový týden proběhne, protože si myslím, že každý z hráčů vám potvrdí, že raději hraje, než trénuje.“
* Vraťme se ale k dnešnímu zápasu. Co se po prvním poločase povedlo změnit? V prvním bylo znát, že je soupeř aktivnější, ale ve druhém se obraz hry změnil.
„V kabině jsme si řekli, co chceme dál hrát. Ono to tak mělo být už v prvním poločase, ale stane se, že někdo na moment z těch systémových věcí vypadne, pak to tak vypadá. I já jsem tam měl chvíle, kdy jsem špatně vystoupil. Do druhého jsme se na to zaměřili a hráli jsme lépe. Dostávali jsme se více do hry. Soupeř hrál do plné obrany a my poctivě čekali na své šance. Jedna z nich nastala a jsme rádi, že se nám povedlo ji využít.“
* Rozhodující branku jste sám zaznamenal. Jaká byla z vašeho pohledu přímo ze hřiště?
„Už, když mi dával míč Slámič (Patrik Slaměna, pozn. red.), tak jsem jen doufal, že mě tam najde. Dal mi to dobře, ale obránce proti mně stál v dobré pozici. Já tak měl v hlavě, že udělám zasekávačku, která se mi ale nepovedla podle plánu. (smích) Míč jsem zasekl, ale o koleno se mi to odrazilo k obránci. Musel jsem rychle vymyslet jinou variantu. Navedl jsem to na střed, kde mi zbývala jen možnost šajtle. Ta se naštěstí povedla nejspíš mezi nohama beka a skončilo to v brance.“
* Takže i štěstí, že ta prvotní myšlenka nevyšla?
„Když to vezmu zpětně, tak asi jo. Protože kdybych střílel po té první, tak by to bylo levou a bůhví, jak by to dopadlo.“ (smích)
