Už před založením mužského hokejového celku prakticky ze zimního stadionu ani neodcházel. Michal Janeček (na snímku) totiž plní v klubu roli sekretáře a zařizuje tak vše potřebné pro jeho chod. Do toho se pilně věnoval, ale i nadále věnuje juniorskému výběru. Přede dvěma roky mu k těmto povinnostem přibylo právě i mužské družstvo. Jak přiznává, nejsou to pro něj starosti navíc, ale spíše radost, protože se mu sešla opravdu skvělá parta z řad bývalých vynikajících hokejistů na vyšší úrovni a mladíků. Premiérová sezóna pak skončila tím nejlepším možným způsobem, což bylo vítězství v základní části i play-off. Kromě sezóny však v obsáhlém rozhovoru prozradil i okolnosti, proč se klub vzdal baráže, i to, co by mohlo dál následovat.

 

 

* Uběhly dva týdny od chvíle, kdy nově vytvořené mužstvo SK Prostějov 1913 ovládlo krajskou soutěž. Už odezněly emoce, nebo ještě ve vás ten závěr sezóny stále je?

„Emoce ve mně už nejsou. Oslavy máme za sebou a užili jsme si je. Teď už hlavně přemýšlím nad tím, co bude dál. Je už na čase řešit nadcházející sezónu, kde nás ještě čeká schůzka s vedením, postupně musíme stavět všechno pro další ročník.“

 

* Takže teď to vezměme od začátku. Vloni v létě jste veřejnosti oznámili vznik družstva mužů SK Prostějov 1913 a účast v Krajské lize mužů Jižní Moravy a Zlína. Z jakého důvodu byl mužský tým vůbec založen?

„Založení mužů se řešilo už od začátku, kdy klub, který zastřešoval mládež, vznikl. Chtěli jsme tak dokončit celou strukturu, aby hráči mohli případně pokračovat přímo zde. No a kluci, kteří vyjdou z juniorky, mohli někde pokračovat pro radost a bez větších starostí s dojížděním. Konkrétní obrysy vše dostalo rok před naším přihlášením, postupně se vše připravovalo.“

 

* Co se týká složení mužstva, v tom od začátku asi vůbec žádný problém nebyl, že? Zájemců jste asi měli dost...

„Rok předtím, než jsme přihlásili soutěž, tak jsem měl od vedení úkol, abych už začal shánět hráče, se kterými do sezóny půjdeme. K mému milému překvapení a bez přehánění můžu říct, že všichni kluci, které jsem oslovil, mi řekli, že se jim ta myšlenka líbí a chtěli by do toho jít. Věc se skládáním mužstva byla poměrně jednoduchá, seznam se plnil. Byl jsem opravdu spokojený, jak to šlo. Nikdo mi neřekl, že do toho nepůjde, necítí se na to, nebo že prostě nechce.“

 

* Vyskytl se nějaký výrazný hráč, kterého jste museli odmítnout?

„Vyloženě nějaká bomba, kterou bychom museli odmítnout, nebo naopak by odmítla nás, nebyla. Spíše beru jako bombu to, jak se všem tato myšlenka zamlouvala. Povedlo se nám poskládat opravdu nabitý kádr s hráči, které si všichni dobře pamatují. Nechci je úplně jmenovat, abych na někoho nezapomněl, ale znovu vidět Míšu Černého, Kubu Čuříka, Marka Černoška a další bylo určitě pro fanoušky velkým lákadlem. Velkým jménem v průběhu sezóny pak byl Petr Kolouch, který se sám přihlásil, že by si s námi chtěl zahrát.“

* Jak vůbec probíhaly tréninky mužstva? Není zrovna jednoduché dát dohromady hokejisty, kteří mají už své zaměstnání nebo dojíždějí ze vzdálenějších měst.

„My jsme měli během sezóny vždy dva tréninky týdně. V úterý jsme měli tréninky víceméně dobrovolné a chodili na něj kluci vždy podle toho, zda jim to pasovalo časově i zdravotně. Ve čtvrtek jsme se už chtěli scházet všichni. Snažili jsme se už vždy připravovat na víkendový zápas, pokud tam tedy nebylo vložené kolo. Bylo to však těžké. Někteří kluci dojížděli, jiní měli pracovní povinnosti. I přes tyto komplikace ale musím kluky za jejich tréninkovou morálku pochválit.“

* Žádné konkrétní cíle jste si před sezónou nedávali, ale vyvíjela se přesto soutěž podle vašich představ?

„Stanovit si konkrétní cíle ani nešlo, protože jsme pořádně nevěděli, jak to bude vypadat. Samozřejmě jsme s tím někteří nějaké zkušenosti měli, ale za Plumlov je to už opravdu dávno. Soutěž šla dopředu a počítali jsme, že obrázek budeme mít po první třetině. První dvě přátelská utkání nám trošku napověděla, ale čekali jsme, co další soupeři. Postupně jsme zjistili, že soutěž není zase tak špatná. Našli jsme tam řadu hráčů, kteří si prošli i vyššími soutěžemi. Šli jsme proto zápas od zápasu a čím více kluci hráli zápasů, tak jsme stále více chtěli dojít co nejdál.“

* Krajskou ligou jste prošli pouze se dvěma porážkami v základní části. To bylo opravdu tak jednoduché, nebo byl kádr tak kvalitní, že vítězství byla vlastně povinná a očekávaná?

„První utkání jsme prohráli s Kroměříží doma a druhé v Břeclavi po Novém roku. Zase tak jednoduché to ale nebylo, spousta zápasů byla opravdu náročná. Některé jsme dokázali skutečně vybojovat a měli jsme i trochu štěstí. Nejhorší byly zápasy, kde nás nebylo zase tolik, takže kluci se museli semknout. Tam však byla vidět naše síla i odhodlání. Od druhé třetiny základní části jsme už pak více věděli, do čeho jdeme.“

* Základní část soutěže tým vyhrál a ve čtvrtfinále play-off narazil na slabé Uherské Hradiště. V semifinále ovšem přišly komplikace. Čím to, že s Břeclaví se rozhodlo o postupu až v pátém utkání?

„Play-off je vždycky jiná soutěž, což je vidět v každé soutěži. První kolo dopadlo asi podle očekávání, tam byl rozdíl poměrně velký. Věděli jsme však, že nás v rámci semifinále nečeká nic jednoduchého. Břeclav vyřadila favorita série a byla na vlně. Soupeř byl dobře připravený a dělal nám velké problémy. Hrál navíc specifický hokej, který nám nevyhovoval. Bylo to velmi těžké a byl jsem rád, že jsme to dokázali zvládnout.“

* Ve finále s Kroměříží se prohrávalo 0:2 na zápasy. Popravdě, věřil jste v tu chvíli v obrat?

„Pro mě bylo klíčové to třetí utkání, které jsme vyhráli. Myslím si, že zcela změnilo celou sérii. Jak jsme po druhé porážce vypadali dost nalomení, tak najednou jsem byl přesvědčený, že my do Kroměříže jedeme s tím, že tam prostě neprohrajeme. Pochybnosti jsem měl, ale po třetím zápase jsem cítil, možná bych řekl, že i věděl, že tu sérii dokážeme otočit.“

* Ten obrat nakonec nastal. Jaké byly vaše bezprostřední pocity, když na zimním stadionu v Prostějově kapitán Lukáš Duba zvedal před 1 800 diváky pohár pro vítěze Krajské ligy?

„V rozhodujícím pátém utkání jsme doufali, že na nás přijde spousta diváků, což se i potvrdilo. Musím říct, že tam byla znát i nervozita z obou táborů. Vyzdvihnout je třeba i soupeře, ani za stavu 3:0 to nevzdal, pořád věřil v obrat. Taky se mu to málem povedlo srovnat. Konec jsme zvládli i díky hlavám. Vyhrát před takovou diváckou kulisou v krajském přeboru byl pro mě obrovský zážitek a jsem za to moc rád. Myslím si, že stejné to měli i všichni kluci.“

* Jaké byly oslavy?

„Oslavy byly samozřejmě velké. V naší týmové pokladničce jsme měli dost peněz, protože náš pokladník Dalibor Sedlář si to skutečně hlídal a vybíral peníze za každou maličkost. (smích) Vypisovaly se i sázky na body a další. Ve finále se do toho zapojily i manželky a přítelkyně, aby tak kluky motivovaly do posledního duelu. I to putovalo do pokladničky. Proto jsme měli dost peněz.  Těšili jsme se na to, jak se společně pobavíme. A užili jsme si to všichni. Parta byla skvělá na ledě, potvrdila to i během oslav.“

* Pak ale pro velkou část fanoušků přišlo určité zklamání. Odmítli jste hrát baráž o II. ligu s Kadaní a Orlovou. Můžete teď s odstupem času vysvětlit, co stálo za rozhodnutím?

„Dlouho jsme o tom v klubu diskutovali. Museli jsme do toho zapojit i trošku rozumu. Každý fanoušek, který má trošku povědomí, tak ví, že Prostějov má i první ligu. A kdybychom postoupili, tak by to bylo hrozně náročné. Druhá liga se hraje ve stejné termíny, což by bylo logisticky těžké. Druhou věcí je fakt, že bychom museli daleko více trénovat. A na to bychom už starší kluky jen těžko přemluvili, čemuž plně rozumím. Dále hrály roli finance, protože druhá liga už je zase o dost dražší než kraj. Diskuse se tak vedly, ale i sám tým se shodl, že už toho má plné brýle, necítí se na to. Po dlouhé debatě jsme dospěli k tomuto závěru. Vůči fanouškům mě to samozřejmě mrzí, ale kdo trošku zná situaci, tak ví, že těch možností pokračovat nebylo. Nemáme na to ani kapacitu stadionu, kdyby se to podařilo, protože to s jedním stadionem nejde.“

* Neobáváte se toho, že tímto rozhodnutím tým ztratí část svých fanoušků?

„Chápu, že někteří fanoušci to teď berou jako určitou zradu, ale jsem přesvědčený, že to pochopí. Věřím, že nám jejich podpora i nadále zůstane a budeme je i v další sezóně svými výkony bavit.“

* Jak to vidíte v následující sezóně s ambicemi mužstva poprat se o třetí nejvyšší soutěž v ČR?

„O nové sezóně jsme se zatím s vedením ještě nebavili, ještě je relativně čas, protože nová sezóna oficiálně odstartuje až na začátku května. V plánu ale je si sednou a probrat, co bude dál. Musíme si říct, co od sezóny budeme očekávat. Teď ale určitě nechceme nic vyhlašovat a vše se bude odvíjet až v dalších týdnech.“

* Jakou mělo mužstvo podporu ze strany vedení klubu a majitele?

„Podpora ze strany vedení klubu i majitele byla obrovská a většina hráčů říkala, že tohle jsou podmínky i pro druhou ligu. Kluci měli vše, co potřebovali, mohli se soustředit hlavně na své výkony. Určitě to ale nikdo nehrál kvůli penězům, protože to v našich podmínkách ani možné nebylo, ani jsme nic nevyhlašovali. Pro nás byl prvořadý úkol vytvořit dobré podmínky, což se povedlo. A za to patří hlavně vedení a majiteli obrovský dík.“

* Těžko asi po celkovém úspěchu vyzdvihovat některé hráče, ale přece jen – koho z mužstva byste vypíchl?

„Je to opravdu hodně těžké... Tým šlapal jako celek od začátku. Sám jsem byl překvapený, že kluci k tomu přistoupili vážně zodpovědně, viděl jsem, že chtějí vyhrávat. Na startu jsem měl obavy o mladší kluky, ale i ti postupem času pochopili, že to jen tak na oko nejde, jejich výkony šly nahoru. Jedno jméno bych ale přeci jen uvedl. A myslím si, že i celá kabina by volila podobně, je to Dalibor Sedlář. Především na konci sezóny nás neuvěřitelně podržel. A i přes zdravotní komplikace ukázal, že to byl základní stavební kámen pro celé mužstvo. Šel na krev i přes bolest. Takže ano, jeho musím vyzdvihnout.“

CITACE

„Jak jsme po druhé porážce vypadali dost nalomení, tak najednou jsem byl přesvědčený, že my do Kroměříže jedeme s tím, že tam prostě neprohrajeme.“