Každý z nás má nějaký životní sen. Někdo o cestě do dalekých zemí, jiný o převratném vynálezu, další o herecké kariéře či výhře v loterii. Zuzana a Josef Baričíkovi snili odjakživa o velké rodině. Narodili se jim dva kluci, z dalších dětí kvůli zdravotním problémům Zuzky bohužel sešlo. Změnili životní styl, ze severu Moravy se před osmi lety přestěhovali do domu v Němčicích nad Hanou a stali se pěstouny – poručníky. Cesta k získání blonďatých sourozenců trvala dlouho a byla velmi trnitá. Snadná není ani dnes. Obě děti se potýkají s řadou problémů, a to nejen zdravotních, Baričíkovi s nesmyslnými zákony. Ty třeba nařizují kontakt s původní rodinou. Štěpánka a další dva bratři byli odebráni z rodiny, kde byly alkohol a drogy součástí dne, nejmladšího Matýska nechala matka v porodnici.

 

* Zuzko, jak jste se s manželem poznali?

„Přes mou kamarádku, Pepa byl její spolužák. Ale abych pravdu řekla, já po něm vůbec nekoukala, zamilovala jsem se do jeho psa, nádherného německého ovčáka se srstí černou jako havraní peří. Abych byla v kontaktu se psem, začala jsem se bavit se svým budoucím manželem. Ve zkratce se známe od 15 let, v 17 jsme plodili a v 18 rodili. Od té doby jsme spolu.“

 

* Pocházíte oba ze severu Moravy. Co vás zaválo do Němčic nad Hanou?

„Náš život byl hodně stereotypní, práce, děti, psi, práce. Dlouho jsme přemýšleli, kam bychom se odstěhovali. V hledáčku jsme měli samotu u Konice, nakonec zvítězily Němčice.  Pořádali jsme zde výstavy pro buldoky, většina kamarádů pochází z okolí. Našli jsme tady domek se zahradou a bylo rozhodnuto. Místo jako stvořené pro nás, děti a psy.“

* Proč jste se stali pěstouny?

„Uběhlo hodně času, než jsme k tomuto rozhodnutí dospěli. Máme dva syny, ale chtěli jsme dětí pět. Prošli jsme mnoha životními zklamáními v podobě několika neúspěšných umělých oplodnění, ale snu o velké rodině jsme se nevzdali. V roce 2010 jsme věděli pouze o adopci a Pepa ještě nebyl připraven přijmout ‚cizí‘ dítě. O pěstounské péči jsme se dozvěděli o nějaký rok později, kdy se pěstouni začali objevovat v našem okolí. Tím, že jsme změnili životní styl a z bytu 2+1 se odstěhovali do rodinného domu a změnili práci, nastal čas se posunout dál. A hlavní je, že k tomu, bychom se vydali touto cestou, došel sám manžel.“