Předešlé čtyři ročníky stál Lukáš Koláček (na snímku) na trenérské lavičce Čechovic a dokázal mužstvo dostat do krajského přeboru. Před aktuálním ročníkem si ale se svým asistentem vyměnili role a před jarní částí přišla ještě jedna velká změna. Po pěti letech bez soutěžního fotbalu se totiž vrátil na hřiště a v průběhu jara zatím pomáhá k tomu, že Čechovice ještě neztratily ani bod. Nyní hráči zvládli i první duel v poháru, jenž budou chtít po loňském úspěchu obhájit.

 

* Máte za sebou první duel v poháru, jaký byl?

„Řekl bych, že až překvapivě náročný. My jsme sem přijeli s jasným cílem postoupit dál, ale ta cesta za vítězstvím byla hodně trnitá. Podle mého názoru jsme si to zbytečně zkomplikovali sami.“

* Čím to, že to nebylo tak jednoznačné?

„Teď nejsem schopen říct, jestli tam bylo z naší strany nějaké podcenění. Soupeř měl dvě šance a z obou nás dokázal v první půli potrestat, naopak my jsme měli hodně šancí, ale nedařilo se nám v koncovce. Zákonitě tak přišel trest, kdy se potvrdila fotbalová poučka.“

* Letos pohár obhajujete. Je cílem znovu uspět a zpříjemnit si letní přípravu nějakým předkolem Mol Cupu?

„Stoprocentně. My chceme vítězství v poháru obhájit. Úkol máme i od vedení klubu, abychom to zvládli, takže doufám, že se nám to povede. Snad si tak v létě zase zahrajeme kvalitní soutěžní duel.“ (úsměv)

* Přes zimu jste se z role asistenta přesunul do role hrajícího asistenta. Proč?

„Událo se to už na startu přípravy, kdy jsme měli exodus hráčů. Dohodli jsme se takto s hlavním trenérem, že pokud to bude dávat hlavu a patu, tak bych zkusil naskočit.“

* Pauza už u vás byla velmi dlouhá. Jak náročné bylo zapnout do takového módu?

„Bylo to pět let, co jsem nehrál žádný soutěžní zápas, pokud nebudu počítat dva nebo tři duely za béčko. Já jsem dohodu měl už na začátku zimní přípravy a snažil jsem se toho co nejvíce doběhat a doposilovat. Šel jsem tak do toho připravený, ale samozřejmě občanka nelže.“ (smích)

* Jaké to pro vás nyní je? Dříve jste hráče sledoval z lavičky a nyní je máte před sebou.

„Sám jsem z toho měl ze začátku trošku respekt, ale hned v přípravě to z nás spadlo. Říkal jsem klukům, že jsem nyní normálně jeden z nich a že na to, co bylo předtím, nebereme ohled. Jsou tam někteří mladší kluci, kteří občas i zavykají, ale jinak je to za mě v pohodě.“