Je to už více než třicet let, co se v Prostějově hraje korfbal. Tedy méně známý smíšený kolektivní sport, jenž se v posledních letech úspěšně snaží proniknout do povědomí širší veřejnosti. V našem okresním městě mělo toto sportovní odvětví vždy vysokou národní úroveň, během aktuálního tisíciletí postupem času tu úplně nejvyšší. Celé tři dekády s prostějovským korfbalem přitom aktivně prožil David Konečný, nejprve jako hráč a posléze coby úspěšný trenér. Předloni dovedl družstvo SK RG k zisku historicky prvního mistrovského titulu, teď byl výběr Vosíme.cz již pod novým klubovým názvem znovu ve finále extraligy dospělých.

* Můžete vylíčit ten postupný proces posunu od řady čtvrtých míst v extralize dospělých k medailím?

„Museli jsme se zlepšit přístupem, herně i takticky a zároveň se posunout mentálně v hlavách. Sami uvěřit, že nemusíme pořád být jen ti poražení a na úspěch prostě máme. Díky tomu jsme v roce 2016 získali první extraligový bronz v seniorské kategorii, když jsme o třetí místo porazili Znojmo. Potom však přišla vlna dlouhodobých zranění klíčových opor, například Nikoly Ambrosové, Renaty Havlové i dalších. Proto v následujících letech znovu nastal trochu pokles. Taky jsme se na vyšší úroveň museli dostat my trenéři, abychom týmu dokázali vtisknout určitý styl fungování hry. Jak v obraně, tak v útoku jsme potřebovali jasné herní systémy, v nichž přestalo být vše závislé na individuálním talentu, momentálních výkonech a tím do velké míry na náhodě. Někdy nám zápasy sedly, že to zrovna nějak vyšlo, jindy naopak. Ale nebyla v tom žádná zákonitost, což jsme se snažili zkvalitněním trenérského vedení změnit k lepšímu.“

* Jak to ve vašem případě konkrétně vypadalo?

„Začal jsem podrobně sledovat nejvyšší holandskou soutěž. Právě Nizozemsko je suverénně nejlepší na světě a tamní Korfballeague tak pro mě byla velkým zdrojem inspirace. Tehdy jsem korfbalem žil do takové míry, že jsem se díval na všechna utkání každého kola nizozemské ligy a snažil se z veškerých hledisek co nejvíc odkoukat, abychom to využili pro nás v Prostějově. Nejvíc jsem se přitom soustředil na mančafty, které sice neměly kádry narvané reprezentanty, ale přesto dokázaly dost vyrovnaně konkurovat největším favoritům. Říkal jsem si, že něco podobného bychom mohli dokázat i my. Proto jsem si začal kreslit způsoby a směry vedení útoků těchto kolektivů, jak hrají v obraně, i spoustu jiných věcí. Nakonec jsem se ještě víc zaměřil na jeden konkrétní tým a viděl, že mu dané pojetí funguje velice dobře i z dlouhodobého hlediska. Tenkrát jsem si řekl, že musíme zkusit tyhle moderní prvky z Holandska začlenit do naší přípravy, do našeho korfbalového projevu.“

* Kdy jste s tím začali?

„Bylo to v zimě 2019 měsíc před finálovým turnajem Europa Shieldu, který jsme v Prostějově pořádali. Přesvědčil jsem holky i kluky z našeho týmu, že do toho půjdeme, a v domácích zápasech evropského poháru pak skutečně bylo vidět, že nové věci v naší hře máme. Zpětně musím před hráčkami i hráči smeknout, že za tak krátkou dobu dokázali všechny ty novinky nějak pojmout a začali je narychlo plnit. Sice to logicky bylo trochu kostrbaté, ale na druhou stranu nám to rozhodně pomohlo se posouvat i zlepšovat. Navíc jsme na Europa Shieldu 2019 vybojovali bronz, což tehdy byla obrovská euforie. A hlavně jsme nastartovali proces, který od té doby neustále pokračuje. Měnit systémové věci a zdokonalovat se v jejich nacvičování není záležitost několika měsíců nebo půl roku, ale spíš řady let. A svým způsobem to v moderním pojetí sportu nikdy nekončí, jde o běh na dlouhou trať. Skončil tím náš hurá styl a odstartovala koncepce.“