V průběhu letošního ročníku sice předal kormidlo do rukou Ivana Poláka, ale i tak byl po jeho drtivou většinu předsedou klubu 1. SK Prostějov František Jura (na snímku), v němž nabyl své hráčské i trenérské zkušenosti. Druhý rok v řadě ale musel společně se svými spolupracovníky řešit především záchranářské starosti, o kterých bylo na rozdíl od minulé sezóny jasno už před startem jarní části. V rozhovoru pro Večerník se ještě jednou ohlédl za letošním ročníkem a přiznal, že pevně věří, že do třetice už podobné nervy nebude muset prožívat.

* Kolik vám vzala poslední sezóna především psychických sil?

„Sezóna mi vzala spoustu sil, bylo to opravdu mimořádně náročné. Museli jsme udržet emoce, nadhled, hlavně pak hráče v kabině nestresovat víc, než bylo nutné. To si myslím, že trenéři a sportovní vedení zvládli velmi dobře. Ale já jsem to osobně prožíval velmi silně, to je samozřejmé. Moje srdce patří prostějovskému fotbalu a jen těžko by se mi smiřovalo s myšlenkou, že by se nám nepodařilo zachránit. Navíc by s tím byla spojena i řada problémů ve výchově našich fotbalových talentů. Což by mě mrzelo nejvíce. Naše A mužstvo je samozřejmě mimořádně důležité, ale mě dlouhodobě těší také dobrá klubová práce s dětmi a mládeží. Přišli bychom o peníze, které do jejich výchovy vkládáme. A i samotné děti by samozřejmě byly motivované méně, než když vidí své starší kamarády coby hrdiny peroucí se o každé vítězství ve druhé lize.“

* Kde jste ze svého pohledu viděl ty největší slabiny letošní sezóny?

„Vstup do obou částí sezóny se nám nepovedl. Bohužel jsme nezvládli první zápasy a pak už se to s námi táhlo celý podzim. Na jaře ten úvod také nebyl nejlepší a pak už jsem tušil, že to bude boj až do konce. To je něco, z čeho si musíme vzít poučení. Skutečný test mužstva vždy přichází až s prvním soutěžním utkáním.“

* Loni z toho byl boj o záchranu až ke konci soutěže. Letos jste o této situaci věděli už daleko dříve. Bylo to v tomto hodně jiné, nebo dost podobné?

„Stejné to bylo hlavně v tom, že rozhodoval úplně poslední zápas. Ten, kdo to nezažil, tak těžko pochopí míru stresu a ty neuvěřitelné nervy. Hráli jsme doslova o všechno. Bez druhé ligy bychom neudrželi naše mládežnická střediska, obtížně bychom obhajovali rekonstrukci stadionu, těžko bychom sháněli partnery, kteří nám finančně pomáhají.“

* Pomohla spíše ta loňská pozitivní zkušenost celému klubu, nebo byla situace o to více svazující?
„Nebylo to o nic snazší než loni. Věřili jsme, že se nám podaří zachránit, ale bylo to drama do posledního zápasu.“

* Nastaly během ročníku momenty, kdy jste už sám přestával věřit, že se záchrana podaří, nebo jste naopak zůstával optimistou?

„Já jsem celoživotní optimista, ale ty nervy bych nikomu nepřál. I když jsem ve vedení klubu a dělám spíše manažerskou práci, uvnitř jsem pořád fotbalista a fotbalový trenér. Nikdy to pro mě není rutina, vždycky je v tom spousta emocí. A někdy je to pro mě o to těžší, že už dávno nejsem jedním z hráčů na hřišti nebo nesedím na lavičce a neřídím svůj tým.“

* Poslední dva roky dochází pravidelně k větší obměně hráčů. Bude tomu tak i letos?
„Popravdě se už snažím do sportovní části klubu zasahovat co nejméně. Jsem zaneprázdněn prací pro naše občany, a proto jsem tyto kompetence předal svým kolegům. V závěrečné fázi samozřejmě se mnou a dalšími členy představenstva vše konzultují, ale návrhy jsou na nich. Bude to tedy věcí sportovního ředitele Jiřího Balcárka a trenérů, aby přišli s nějakým návrhem. Bude to samozřejmě velké téma příštích týdnů a média se určitě vše dozvědí včas.“

* Po roce se klub vrátí domů na zrekonstruovaný stadion. Může to být ten hlavní klíč ke klidnější sezóně, nebo jej vidíte jinde, aby se už situace do třetice neopakovala?

„My se rozhodně na odehranou sezónu v Holici nevymlouváme. Našli jsme tam slušné zázemí a jsme rádi, že jsme si s tamním klubem vzájemně vyšli vstříc. Celý ligový ročník to samozřejmě poznamenalo, a to především z pohledu našich diváků. Jsem rád se, že se vrátíme domů, budeme se snažit předvádět na domácím hřišti maximum a věřím, že nás naši fanoušci poženou vpřed. Už se na to moc těším.“