Je jediným českým a moravským primátorem, který si dvakrát ročně udělá čas a provází občany budovou radnice. Dělá to už řadu let a láká tak na historii našeho města spoustu zájemců. Při příležitosti zahájení letošních primátorských prohlídek jsme položili několik otázek Františku Jurovi.

 

* Pane primátore, proč už tolik let provázíte zájemce prostějovskou radnicí?
„Odpověď je vlastně jednoduchá. Protože to baví mě i příchozí. Pro spoustu občanů je zřejmě atraktivní prohlédnout si budovu naší krásné radnice za doprovodu primátora a já zase miluji bezprostřední kontakt s našimi lidmi. Je to opravdu velká radost pro obě strany. Termíny mých prohlídek jsou vždy velmi rychle rozebrané a všechna místa jsou plná. Myslím, že politici by měli co nejvíce chodit mezi lidi, komunikovat s nimi a být připraveni zodpovědět jakýkoliv dotaz. I za tu cenu, že když se někdo zeptá na něco hodně specifického, upřímně odpovím, že tu informaci neznám. Že zkrátka nevím. Kdybychom uměli všichni v podobných situacích říct slovo nevím, předešli bychom spoustě nedorozumění.“
* Kdybyste chtěl na prohlídku přilákat někoho, kdo ještě o prostějovské radnici neslyšel, co byste mu řekl?
„Řekl bych, že budova nové radnice je národní kulturní památkou, která v sobě ukrývá důležité poselství. Je to poselství, že občané Prostějova zvládnout vybudovat podobně impozantní stavbu jak z hlediska financí, tak i své zručnosti. Naši radnici totiž postavili a vyzdobili převážně místní řemeslníci. Téměř všechna ta krása je dílem našich předků, kteří zde žili stovky let a jejichž potomci často dodnes chodí po Prostějově a okolí. Věž se tyčí do výše 66 metrů a zdobí ji krásný orloj zobrazující hodiny, kalendářní měsíce a postavení Slunce na obloze. Interiéry jsou bohatě zdobené a perlou celé budovy je obřadní síň, kde kromě svateb a dalších významných událostí především probíhá zasedání zastupitelstva města.“
* Jak se na prostějovskou radnici díváte vy sám?
„Jsem kluk z malé vesnice, který v dětství trávil většinu času na venkově. Ale jet do Prostějova a vidět tu vysokou věž, to byl zážitek, na který se nezapomíná. Jako dítě jsem nestál před egyptskými pyramidami ani žádným jiným obřím dílem člověka, byla jiná doba a takové možnosti jsme neměli. Ale viděl jsem tehdy věž prostějovské radnice. Později jsem samozřejmě začal vnímat také krásu samotné budovy, noblesu nedalekého Národního domu a spoustu malebných zákoutí. Ale věž byla první a mám ji v srdci navždy. I když jsem od té doby procestoval kus světa, pořád to platí.“

* Máte nějaký zážitek ze samotných prohlídek?
„Jestli se ptáte na nějakou pověstnou „veselou historiku z natáčení“, tak tu teď asi z rukávu nevysypu. Museli byste se zeptat návštěvníků, jestli se mnou něco podobného zažili. Ale dojmy mám silné. Mimořádně dojemné bylo, když jednu z prohlídek obsadili lidé z mých rodných Hrubčic. Tedy někdejší sousedé a další lidé, se kterými sdílím lásku k naší krajině a obdiv k našim předkům, kteří v často mimořádně složitých podmínkách uměli přežít, vychovat děti a ještě nám zanechat krásné kulturní tradice. Provázel jsem také zájezd lidí z Pardubic, kteří o se prohlídkách dozvěděli v médiích a přijeli až k nám na Hanou. Dorazila také početná skupina starostů ze slovenských Topoľčan a okolí. Na prohlídku přijela také třicítka návštěvníků z Rapotína, kteří se inspirovali v televizi.“
* Právě televize naši radnici hodně zpopularizovala, že?
„Ano, primátorské prohlídky hodně zpopularizoval loňský pořad České televize Všechno co mám ráda. Jeho štáb jezdí po celé České republice a má přehled, jak to kde vypadá. Proto mě velmi mile překvapilo, jak se jeho členové pochvalně vyjadřovali o našem městě. Označovali Prostějov za krásný, zelený a uklizený. Slyšet něco takového od lidí, kteří ročně navštíví desítky míst v celé zemi, bylo velmi příjemné. A není to jen zásluha samosprávy, na vzhledu našeho města se podílíme všichni. Třeba tím, že po sobě na ulicích nenecháváme nepořádek nebo se staráme o svůj vlastní pozemek, balkon či květinovou výzdobu oken.“
* Je nějaká specialita, kterou návštěvníkům ukazujete?
„Mým oblíbeným kouskem, který už je po všech mým prohlídkách docela známý, je tajný východ z primátorské pracovny. Něco takového byste čekali na středověkém hradě nebo stovky let starém zámku. Ale naše budova má jen 110 let. Přesto má primátor možnost tajně opustit svůj úřad, kdyby se chtěl například vyhnout nepříjemnému setkání. Za sebe musím dodat, že jsem tento východ ještě nikdy nepoužil. Problémy se snažím řešit a každému jsem připraven podívat se zpříma do očí, ať už mi chce říct cokoliv.“