Před podzimní částí se netajili v klubu vyššími ambicemi než pouhými dvěma body. Nutno dodat, že tři zápasy zrušila koronavirová pandemie, i tak však z pěti zápasů mohlo být na kontě aktuálně z regionu nejdéle působícího účastníka Moravskoslezské divize žen bodů nepochybně více. Tento fakt si neuvědomuje pouze kouč Milar, který i nadále vede „áčko“ Mostkovic, za nějž také válí, ale i jedna z opor na hřišti Barbora Karafiátová (na snímku).

* Jak byste zhodnotila podzimní část?

„Na můj vkus byla velice krátká… (smích) Ale bohužel doba je, jaká je. Musíme to respektovat. Myslím si, že se nám podzimní část nevydařila podle našich očekávání. Přece jen zisk dvou bodů není úplně uspokojivý. Nejvíce nás mohou mrzet remízy v prvních dvou kolech. Zápas v Březůvce za mě byl nakloněn spíše na naši stranu, ale bohužel to tak nedopadlo. Zápas s Protivanovem nás může mrzet asi o něco více. Je to přece jen derby, které chceme vyhrát. I tentokrát dopadlo remízou, která byla z jejich strany podmíněna spíše individuálním výkonem jednotlivých hráček, na které se nám špatně herně reaguje. Dalším trnem v oku je opravdu zvláštní zápas s Vlkošem...“

* Kouč Milar přiznal, že čekal přeci jen o něco více bodů. Cítíte to stejně?

„Ano, zisk bodů byl pro nás spíše zklamáním. Asi každá z nás měla určitá očekávání, která se úplně nenaplnila. V soutěži působíme již nějaký čas, a tak nechceme stále zastávat roli outsiderů. Osobně jsem věřila, že se to zlomí. Cítila jsem, že tým má celkem natrénované. I účast holek na tréninku byla spíše v pozitivních číslech. I když se tak nestalo, optimismus neztrácíme a makáme dál, ať můžeme naplnit trenérovo očekávání.“ (úsměv)

* Našla byste zápas, který se vám co nejvíce vydařil?

„Když si zpětně promítnu naše zápasy, vybírá se mi těžko. Kdyby tam byl zápas, který by nám přinesl tři body, měla bych jasno hned. I když výhra neznamená vždy kvalitní výkon, ale pocit třech bodů umí potěšit vždy. Kladně bych asi hodnotila zápas proti holešovským holkám. I přesto, že soupeř má větší kvality, nedostal to úplně zadarmo. Myslím, že tento zápas byl z naší strany odbojovaný a holky do toho daly srdíčko. Přece jen ani výsledek není tak hrozný jako v předchozích zápasech.“

* A který se naopak totálně nepovedl?

„Již zmíněný duel s Vlkošem. Na domácí půdě opravdu takový výkon není žádaný a v tomto zápase nám srdíčko i bojovnost opravdu chyběly. Naše hra byla nijaká, a byla to taková přetahovaná. Mrzí mě, že jsme se nedokázaly nahecovat a zápas urvat na svoji stranu. Čekalo se to od nás.“

* Po tomto zápase říkal kouč Milar, že taková porážka nemůže přijít, ale alespoň se konečně pročistil vzduch v kabině. Věříte, že by to mohlo do budoucna pomoci?

„Ano, tento opravdu podivný, již zmiňovaný zápas nám asi na náladě nepřidal. Nesmíme ale zapomínat na to, že se jedná o družstvo žen. Je naprosto přirozené, že něco občas skřípe. Kdyby tomu tak nebylo, znamenalo by, že v tom nejsou emoce, a to by bylo přece špatně. Dovolím, si říct, že celá věc je uzavřená a každý si to již musí individuálně srovnat v hlavě. Stále jsme dobrý kolektiv, který drží při sobě a stojíme jedna za druhou i mimo hřiště. Za mě osobně jsem i ráda, že se to tak protrhlo a věci se vyjasnily. Určitě nás to zase posunulo dále a můžeme se soustředit na náš výkon.“

* Regionální kluby poslední roky za konkurencí zaostávají. Čím to podle vás je?

„Co se rozpadl Kostelec, jsou na scéně poměrně nově založené týmy, ve kterých holky začínaly s fotbalem poměrně pozdě. Je to tedy znát na kvalitně hry a tím pádem i výsledcích. Co se týče nás, jsme převážně holky, jejichž fotbalová minulost není bohatá, Mostkovice jsou jejich jediné angažmá. Většina z nás začínala v pubertě, a tak se nemůžeme rovnat holkám hrajícím odmalička. Svoji roli může hrát i nestálost v týmu. Když se podívám na okolní kluby, jsou tam časté změny v kádru, celkový zmatek a takové týmy nemůžou moc dobře fungovat...“

* Nemáte obavy, aby po dlouhé pauze zase nepřišel úbytek holek?

„Obavy mám spíše o to, aby pauza vůbec někdy skončila… Osobně se už nemůžu dočkat, až se všechno povolí a pojedou tréninky i soutěž. Myslím, že to tak cítí každá z nás a dočkat se nemůžeme všechny stejně. (úsměv) Přece jen už je to pro všechny dlouhé a strádáme jak po stránce sportovní, tak sociální. Snažíme se připravovat individuálně a tuto pauzu moc nepodceňovat. Jestliže se někdo rozhodne skončit, myslím, že to není pauzou, ale roli tam hrají jiné faktory, jako je škola či práce.“