František Jura (ANO 2011) již šestým rokem vykonává funkci primátora statutárního města Prostějova. A není tajemstvím, že se v září pokusí uspět u voličů z Prostějovska, Tovačovska a Kojetínska a získat mandát senátora.
Prvního muže našeho města jsme během uplynulého týdne požádali o exkluzivní rozhovor. A nehovořili jsme pouze o politice. František Jura se rozpovídal i o svém soukromí, zálibách i běžné práci.
* Tentokrát si dovolím začít odlehčenou otázkou. V minulých dnech jste si z útulku Voříšek přivezl týraného psa z množírny. Co vás k tomu vedlo?
„Jeden úhel pohledu by samozřejmě mohl být takový, že jako lidé neseme za psy odpovědnost. Nejsou to žádná ochočená zvířata z divočiny, psy jsme si v průběhu tisíciletí vyšlechtili sami. Patří k nám a my se nemůžeme tvářit, že se nás jejich situace netýká. V našem případě jsme ale tohle rozumové zdůvodnění ani nepotřebovali. Byli jsme s manželkou a dalšími členy rodiny v útulku v Čechách pod Kosířem předat náš finanční dar, a když jsme tam Beníka poprvé uviděli, bylo to jasné. Podívali jsme se na něj, pak vzájemně na sebe a už v nás začalo klíčit rozhodnutí, že bychom mu chtěli dát nový domov. Měla se k němu i naše vnučka, která nás doprovázela. Takže když se o několik dní později vyřešily všechny formality, okamžitě jsme si pro něj jeli. Teď máme za sebou první společné dny a ještě nás čeká dlouhá cesta. Beník nezažil lidské pohlazení, nezažil venčení, spousta věcí je pro něj nová. Potřebuje začít lidem věřit. Ale společně na tom pracujeme a pomalu se z nás stávají kamarádi.“
* Jaký máte vztah ke zvířatům?
„Jsem obyčejný kluk z vesnice, vyrostl jsem v Hrubčicích a jako každý jsem byl obklopen zvířaty. Některá jsme měli pro radost, jiná pro jejich užitek, tak už to tehdy bylo. Kontakt se zvířaty je pro mě přirozený. A přestože jsme s manželkou děti vychovávali už ve městě, vždy dbali, aby znaly zvířata z českého venkova. Je skvělé vidět v zoo nějaký exotický druh fauny, ale to by nám nemělo brát kontakt s běžnou hanáckou realitou. V minulosti jsme samozřejmě psa už opakovaně měli a bylo vždy velmi těžké se s ním na konci jeho života rozloučit. Každý chovatel to zná. Když přijdete o kamaráda, který s vámi sdílel domácnost, je to vždy složité. Člověk má chuť si říct, že už podobné loučení nechce zažít. Ale pak stačí jeden pohled do upřímných psích očí a všechno je jinak.“
* Takže vás čeká léto s novým kamarádem?
„Samozřejmě. Nemáme v plánu žádnou dovolenou v dalekých krajích. Budeme hlavně doma a volné chvíle strávíme v Runářově, kde máme po manželčiných rodičích chalupu. Je tam spousta práce, a když nějaký ten víkend vynecháte, musíte příště o to víc zabrat. Naštěstí mi pomáhá technika, takže už se nemusím ohánět kosou, jako když jsem byl teenager, ale využívám křovinořez a další stroje. Po spoustě schůzek a sezení v kanceláři je to skvělý relax. Společně se sportem mi práce na zahradě pomáhá čistit si hlavu a nabírat čerstvé síly.“
* Blíží se konec školního roku. Jak jej prožíváte?
„Vlastně docela silně. Jednak se několik měsíců neuvidím se svými studenty ze Střední odborné školy podnikání a obchodu, kterým předávám svoje zkušenosti ze sportovního managementu a marketingu. Dále jsou samozřejmě letní prázdniny příležitostí strávit více času s našimi sedmi vnoučaty. A také je to doba, kdy se s kolegy z městské samosprávy snažíme co nejvíce investovat do údržby a oprav škol, které naše město zřizuje. To jsou mateřské a základní školy v celém Prostějově. Takže zatímco pro děti, rodiče a pedagogy je to doba odpočinku od výuky, naši odborníci naopak pracují naplno, aby se někde vybudovalo nebo opravilo sportoviště, investovalo do nové střechy nebo se rekonstruovaly učebny. Vzdělání je mimořádně důležité a my se snažíme naše školství maximálně podporovat.“
* Co vám v poslední době udělalo největší radost?
„Já jsem šťastná povaha, takže mám radost i z drobných věcí. Když vynechám téma rodiny, tak mě těší, jak naše město vypadá. Je plné zeleně, krásných stromů a květinových záhonů. I sami naši občané umí krásně nazdobit svá okna, balkony a předzahrádky nádhernými květinami. Když mám trochu času, procházím se Prostějovem a pořádně se dívám kolem sebe. Před mnoha lety jsem tady začínal jako strážník městské policie. Troufám si tvrdit, že znám ve městě každý kout, protože jsem je mnohokrát prochodil křížem krážem. A dnes z toho těžím, protože vidím, jak moc se naše město změnilo k lepšímu. Spousta lidí má tendenci spíše kritizovat, ale já se z každé cesty po Česku i do zahraničí moc rád vracím do Prostějova a těším se, až budu zase v jeho ulicích.“
* Není tajemstvím, že letos na podzim budete kandidovat do Senátu. Co vás k tomu vede?
„Především chci, aby měl náš region v horní komoře parlamentu silné zastání. Náš hlas musí být konečně slyšet. Není možné, aby se některá rozhodnutí dělala od ministerského stolu bez dohody s lidmi v regionu. Jako příklad uvedu rušení poboček České pošty. Když jsme se na posledních chvíli dozvěděli o záměru resortu vnitra zrušit důležitou poštu v Plumlovské ulici, hodila by se nám podpora například v Senátu. Ale bohužel jsme se jí nedočkali, asi to pro někoho nebylo důležité. Pro nás ovšem bezbariérová pobočka přístupná seniorům, maminkám s kočárky i občanům se zdravotním postižením důležitá byla. Podařilo se nám zmíněnou poštu v Plumlovské udržet, ale museli jsme si všechno vybojovat sami.“
* Jaká je vaše představa o práci senátora?
„Senátor má být připraven kdykoliv podat pomocnou ruku komukoliv ze svého obvodu. Ať je to starosta malé obce, živnostník, nebo třeba ten úplně poslední člověk v nouzi, na kterého systém z nějakých důvodů zapomněl. Dále to má být člověk, který v Praze jasně říká, jaké jsou zájmy a potřeby jeho voličů. Prostějov si například v oblasti financí vede velmi dobře, ale situace řady mých kolegů starostů zdaleka tak snadná není. Potřebujeme, aby u nás stát investoval především do infrastruktury. Výhodou regionu je jeho dobré dopravní napojení na dálniční síť. Ale neplatí to stoprocentně. Kdo někdy jel z Prostějova do Ohrozimi nebo třeba vyráží jako já na Konicko, ten si o kvalitě silniční sítě myslí svoje. Je na státu, aby zajistil lepší financování komunikací včetně silnic druhé a třetí třídy patřících kraji. Bez peněz z centra se bude jejich stav spíše zhoršovat. Já jako senátor budu bojovat za otočení tohoto trendu. Můžeme samozřejmě připravovat vysokorychlostní železniční tratě nebo posílat dalšího člověka do vesmíru, ale jestliže lidé z Ohrozimi po každé zimě na silnici riskují utržení nápravy svého auta, něco je špatně.“
* Která témata považujete za klíčová?
„Je to především bezpečnost. Lidé potřebují vědět, že jsou v bezpečí, to je jejich základní jistota. Nemluvím samozřejmě jen o klasické kriminalitě, ale také například o bezpečí na silnicích, o bezpečí na internetu nebo o kvalitě integrovaného záchranného systému. Na Prostějovsku z pozice primátora stojím v čele tohoto systému a mohu potvrdit kvalitu práce našich hasičů, zdravotníků, policistů a příslušníků dalších složek. Chceme jim vytvářet co nejlepší podmínky k práci. Například hasičskému záchrannému sboru a zdravotnické záchranné službě nabízíme pomocnou ruku při možné výstavbě jejich nového sídla, které by společně s novým nájezdem na dálnici usnadnilo výjezdy do celého regionu. Dále chci rozvíjet tu nejlepší prevenci zdravotních rizik a sociálně patologických jevů, a tou je smysluplné využití volného času. Jsem tělem i duší sportovec, ale kromě sportu jde pochopitelně i o kulturu a další příležitosti, jak mohou všechny generace našich občanů trávit dobu, kdy nejsou v práci nebo ve školách. Děti potřebují vzory, dospělí příležitost realizovat se, senioři pak vědomí, že o ně ostatní stojí, že jsou pro ně důležití.“
* Se seniory se nejen jako primátor stýkáte hodně často, že?
„Třetím zásadním tématem je u mě kvalita života našich seniorů. Nemluvím samozřejmě jen o lidech, kteří jsou aktuálně na zaslouženém odpočinku, ale dívám se i do budoucna. Demografický vývoj nám říká, že populace bude stárnout. Pro tyto lidi potřebujeme přiměřené nabídky jejich zapojení do života našich měst a obcí, kvalitní zdravotní péči a odpovídající sociální služby. A v případě nutnosti pak také místa v zařízeních, kde se o ně postarají v době, kdy už toho senioři nebudou sami schopni. Opakovaně jsem inicioval podporu prostějovské Charity a dalších organizací v této oblasti a jsem připraven výrazně podpořit vznik nových zařízení péče o seniory nebo rozšiřování kapacit těch současných. Opět to nepůjde bez pomoci státu a právě v Senátu bych mohl tyto věci prosazovat.“
