Cyklistický tým TUFO PARDUS Prostějov má ve svém středu borce, který zanedlouho bude startovat na Letních olympijských hrách 2024 ve Francii.

Dráhový specialista Jan Voneš vyrazí do Paříže reprezentovat Českou republiku v disciplínách madison i omnium a PROSTĚJOVSKÝ Večerník s ním podrobně rozebíral, jak se k účasti na nejvýznamnější sportovní akci planety probojoval a co od ní očekává.

* Honzo, jak jste se dostal k cyklistice? Dělal jste v dětství třeba i jiné sporty?

„Začínal jsem s fotbalem, už od pěti let. A hrál jej osm let až do třinácti, nejvýš Moravskoslezskou ligu žáků za Velkém Meziříčí. Potom se to v klubu zhoršilo, nějak jsme si tam nesedli a já zkusil cyklistiku. Táta ji v mládí dělal závodně, měli jsme po něm doma menší kolo, tak jsem na něj sedl a zkusil se několikrát projet. Hned mě to bavilo, a když byly u nás takové menší závody, na které dorazili i mladí jezdci Favoritu Brno, zúčastnil jsem se. A hned s nimi dokázal jet vyrovnaně. Trenér Favoritu se mě pak po těch závodech ptal, jestli bych nechtěl jít k nim do klubu. Souhlasil jsem a 30. června 2013 v den vysvědčení absolvoval svůj první trénink v Brně.“

* Jak to následně pokračovalo?

„Cyklistika mě hned moc bavila, ani jsem nemusel trénovat tolik jako ostatní, a přesto se rychle zlepšoval. Už po roce se mi povedlo vyhrát mistrovství republiky na dráze, kde jsem v žácích i pak v kadetech patřil mezi nejlepší. Což pokračovalo také mezi juniory, přišla první účast na juniorském mistrovství světa. A hned po dvou letech v mužské kategorii i premiérový start na světovém šampionátu dospělých – všechno na dráze.“

* Kterými kluby jste prošel a co vás přivedlo do Prostějova?

„Jak už jsem řekl, začínal jsem ve Favoritu Brno, po několika letech přestoupil do Dukly Brno a od roku 2023 jsem tady v Prostějově. Proč? Na Dukle Brno skončili muži a TUFO PARDUS Prostějov je vlastně jediný klub v České republice, kde se můžete mezi muži naplno věnovat dráze. Pro mě tak byla jít sem nejlepší varianta a výborná možnost.“

* Dá se tedy říct, že jste dráhový specialista?

„Přesně tak. Sice jezdím i silniční závody, kterých je možná dokonce víc než těch dráhových, ale pro mě jsou v podstatě přípravou na dráhu. Na tu se specializuju a maximálně soustředím.“

* Kterých dosavadních úspěchů si nejvíc ceníte?

„Úplně nejvýš zatím stavím páté místo na podniku Světového poháru 2023 v Káhiře z vylučovacího závodu, což byla součást kvalifikace o olympiádu. A pak je to samozřejmě postup právě na letošní olympijské hry do Paříže, kam se nesmírně těším.“

* V TUFO PARDUS Prostějov jste půldruhého roku. Jaké jste tady našel podmínky?

„Jsem zde maximálně spokojený. Máme s klukama dobrý kolektiv, výborného trenéra i týmového manažera s vedením, a hlavně je tady velodrom, kde můžu od jara do podzimu v podstatě kdykoliv trénovat. Což je pro mě ze všeho nejdůležitější. Stejně jako důvěra od klubu, díky čemuž mám klid na práci i zlepšování. Včetně závodního programu, který mi vyhovuje, a celkového zabezpečení, jež po všech stránkách odpovídá mým potřebám.“

* Můžete přiblížit, co vše obnášela opravdu dlouhodobá kvalifikace o LOH 2024?

„Trvala skoro rok a půl, její součástí byla spousta různých závodů po celém světě. Vše začalo už loni v lednu mistrovstvím Evropy ve Švýcarsku, hned potom následovaly Světové poháry v indonéské Jakartě, v australské Canbeře, v egyptské Káhiře a v kanadském Miltonu. Což znamenalo být tři a půl měsíce v co nejlepší formě, protože všechny tyhle akce následovaly zhruba po třech týdnech a člověk se tak musel pořád udržovat v top výkonnosti. Až po této sérii závodů bylo možné si trochu odfrknout, než přišla příprava na srpnové mistrovství světa 2023 ve skotském Glasgow. Což byl hrozně důležitý závod i tím, že za něj byla spousta bodů do kvalifikačního rankingu. Právě po šampionátu jsme na tom byli velice dobře, drželi se v průběžném pořadí dost nahoře, měli to slibně rozjeté. Od října potom následovala další fáze přípravy, letos v lednu mistrovství Evropy v Nizozemsku a hned vzápětí Světový pohár v Austrálii. Tam jsme zůstali dalších šest týdnů a intenzivně trénovali, což bylo sice náročné zůstat tak dlouho na opačném konci světa, ale jinak super. Pak přišel další svěťák v Hongkongu a nakonec poslední díl kvalifikace, což byl Světový pohár v Kanadě. I tam jsme potvrdili svoje dobré umístění a postup na olympiádu, takže bomba.“ (smích)

* Celou dobu jste stále jezdili ve stejné dvojici?

„To ne, složení se měnilo. Loňskou Evropu jsme jeli s Radovanem Štecem, následně jsme pokračovali s Milanem Kadlecem. A posledních pět závodů jsem měl za parťáka Denise Rugovace.“

* Kvalifikační maraton vám zkomplikoval nepříjemný pád, že?

„Ano, ale naštěstí nešlo o nic hrozného. Spadl jsem při madisonu na loňském Světovém poháru v Kanadě, kde nás při předávce podjížděl Číňan, který tam v tu chvíli vůbec neměl co dělat. Následoval pád, který byl samozřejmě nepříjemný, protože jsem se dost potloukl a dodřel. Naštěstí však nedošlo k žádnému horšímu zranění, a navíc byl potom čas dát se zdravotně dohromady před dalšími závody. Tím pádem jsem se v klidu vyléčil, pak se vrátil do přípravy.“

* Jak náročné bylo zvládnout více než roční kvalifikační seriál fyzicky i psychicky?

„Těžké to pochopitelně bylo, ale jsem zvyklý naplno trénovat i závodit, takže po téhle stránce jsem všechno zvládal docela v pohodě. Dlouho i psychicky, až před úplně poslední částí kvalifikace v Kanadě to na mě dolehlo. Hlava pracovala, v den závodu jsem se probudil už v šest hodin ráno a nemohl usnout, což se mi jinak nikdy nestává. Byl jsem hodně nervózní, ale Denis, který je o osm let starší, mě společně s trenérem uklidnil a dostal do normálu. Věděli jsme, že nám stačí v závěrečném madisonu postoupit z kvalifikace do finále, a jakmile se to povedlo, zavládla obrovská radost i úleva. Ze srdce mi spadl hodně velký kámen. Taky jsme to potom oslavili, ale nijak přehnaně. Divoké to bude až po olympiádě.“ (směje se)

* Je pro vás olympijská účast splněným snem? Jaké představy jste vlastně měl o vlastní kariéře v cyklistických začátcích?

„Během prvních let s cyklistikou jsem takhle daleko nikdy nepřemýšlel. Spíš jsem se vždycky snažil výkonnostně vyrovnat těm nejlepším ve věkové kategorii, kde jsem zrovna jezdil. Což se mi dařilo, a jakmile pak přišly i starty na mistrovstvích světa a Evropy, dostavily se samozřejmě časem taky myšlenky na olympiádu. Ze srandy jsem klukům říkal, že jediné tetování, které bych si v životě nechal udělat, by byly olympijské kruhy.“ (se smíchem)

* Takže nyní bude?

„Přesně tak. Když už jsem do Paříže postoupil, tak si to tetování olympijských kruhů musím nechat udělat. Ale až po hrách, všechno je domluvené a naplánované.“

* Co příprava na Paříž?

„Teď před odletem na soustředění najíždím tréninkové kilometry, nějakých třicet hodin týdně. K tomu posilovna a závody v rámci přípravy, včetně silničního mistrovství republiky. Šestadvacátého června pak letíme do amerického Colorada, kde budeme v rámci soustředění čtyři týdny makat ve vysoké nadmořské výšce. Samozřejmě je tam i dráha, podmínky budou perfektní a příprava fakt tvrdá. Trenér sice říkal, že prý denně jen dvoufázová, ale určitě to bude stát za to. (smích) Na olympiádu se prostě musíme pořádně nachystat. Z Colorada se vrátíme ještě domů, následně absolvujeme závěrečnou část přípravy asi na Mallorce. A do Paříže máme letět 4. srpna.“

* Slavnostní zahájení olympijských her tedy zmeškáte?

„Bohužel jo, ale se slavnostním zakončením rozhodně počítám. To si chci pořádně užít.“

* Hlavní jsou každopádně závody LOH. Na co tam reálně můžete mít?

„Pojedeme omnium a madison, na který se chceme s Denisem maximálně soustředit. Pokud v něm skončíme do desítky, bude to výborné a splněný cíl. A kdyby se nám povedlo vejít mezi nejlepší osmičku, to už by bylo úplně super, paráda.“

* Díváte se i za letošní olympijské hry směrem k vaší další cyklistické kariéře?

„Rozesmálo mě, když jsme se vrátili z Kanady do Prahy a kluci se najednou začali bavit o příští olympiádě 2028. Říkám jim: sotva jsme se dostali na tu letošní, a vy už se bavíte o další, to snad nemyslíte vážně? (směje se) Nebo jsem si vzpomněl, co mi kdysi ještě jako klukovi říkával děda, když mě vozil na tréninky: že první olympiáda je na rozjetí a až druhá na výsledek. (opět se smíchem) Nejdůležitější je každý den makat, jít krok za krokem, až potom můžu myslet třeba i na ty příští olympijské hry. Mám výhodu, že jsem s cyklistikou začínal později než většina ostatních, a dráhy jsem se zatím zdaleka nepřejedl. Ježdění mě pořád nesmírně baví, proto věřím, že u vrcholové cyklistiky můžu jako závodník vydržet ještě dost dlouho.“