V sezóně 2022/2023 dělal asistenta trenéra Lukáši Koláčkovi a o rok později si své role vyměnili. Pavel Kucharčuk (na snímku) tak převzal ambiciózní mužstvo a úkoly zněly jasně. Oba se mu v ročníku povedly splnit, a pokud by sám nechtěl na lavičce skončit, jistě by ho vedení dále podrželo. Nejtěžší momenty zřejmě zažíval ve druhé polovině podzimu, kdy si mužstvo neslo sérii porážek. Náladu si pak ale společně s mužstvem zlepšil na jaře, kde bylo zlatým hřebem finále poháru na Andrově stadionu.

* Jaká byla z vašeho pohledu uplynulá sezóna?

„Sezónu bych teď s odstupem času zhodnotil určitě kladně, a to díky tomu, že jsme si splnili cíle, které jsme před začátkem soutěže měli, tedy obhájit pohár a skončit do 5. místa, což se nám povedlo.“

* Ve statistikách nemáte konkurenci v počtu červených karet. Byl to ten hlavní problém, proč se druhá polovina podzimu tolik nepovedla?

„S tím musím souhlasit, protože vlastní nedisciplinovaností jsme se oslabovali, a když k tomu přidáme nějaká zranění, pokles formy u některých hráčů, a i tu chybějící pověstnou trochu štěstí, tak se ta druhá polovina podzimu zkrátka nepovedla.“

* Jaro jste naopak měli skvělé. Co se během zimní pauzy povedlo především změnit?

„Opustilo nás v zimní přestávce pár hráčů, což si myslím, že nám mohlo pomoct, a poté určitě to, že jsme ze začátku sezóny změnili herní projev tak, abychom sbírali body. Dobře se vstoupilo do sezóny, hráči se dostali do herní pohody, ze které jsme pak dokázali předvádět docela pohledný fotbal i s trochou té zmíněné štěstěny.“

* Předpokládám, že i přes řadu bitev v přeboru bylo největším zápasem pohárové finále. Nebo tomu bylo jinak?

„Jeden z cílů bylo obhájit pohár, a to se nám povedlo, i když cesta to nebyla vůbec jednoduchá. Finálové utkání byl velký zážitek pro všechny hráče i klub, protože před takovou diváckou kulisou a na Andrově stadionu si nezahraje každý. To byl skutečně zážitek, na nějž budu dlouho vzpomínat.“

* Rozhodl jste se už dále nepokračovat, co bylo hlavním důvodem? A co vám poslední dva roky na trenérském postu daly, či naopak vzaly?

„Dva roky, rok v pozici asistenta a rok jako hlavní kouč, mi daly určitě spoustu nových zkušeností a zároveň i to, že trénování není jen o tom udělat trénink a mít splněno, je to spousta práce okolo týmu. Tím bych chtěl určitě poděkovat i mým kolegům v realizačním týmu, ať už to byl Jakub Ráček, Lukáš Koláček nebo Marek Žídek, kteří vždy byli po ruce. Poděkování patří i klubu za možnost trénovat a hráčům za výsledky, které jsme spolu dokázali.

Moje rozhodnutí padlo už v zimní přestávce, a to jak z toho důvodu, že jsem aktivní hráč, tak mám i nějaké mimofotbalové aktivity, hlavně však chci trávit čas s rodinou. Touhle cestou bych chtěl poděkovat i své manželce, která je v tomto ohledu velice tolerantní a vždy chápala, co fotbal obnáší. K trénování se určitě v budoucnu zase vrátím, protože mě ta práce baví. Je to jiný pohled na hru než z toho trávníku.“