S Prostějovem ji pojí rodinná historie, protože její maminka na Hané vyrůstala. Jednadvacetiletá americká brankářka se však narodila ve městě zábavy Las Vegas. K fotbalu se dostala hlavně díky svému uruguayskému otci, jehož předci jsou dokonce vítězové světového šampionátu v Brazílii v roce 1950. Její touha stát se profesionální fotbalistkou má velmi dobré předpoklady. Několik významných ocenění ji k tomu přímo předurčují. Netají se však i možností působit v Evropě, respektive v České republice, kde ji můžeme potkat celkem pravidelně. Ani na Hané nezahálí a udržuje si kondici. My jsme tuto nadějnou slečnu vyzpovídali na fotbalovém kempu Sportneo, kde v polovině července vypomáhala s trénováním mladých nadějí.

* Řeknete nám něco o sobě?

„Pocházím z Las Vegas v Nevadě, je mi 21 let a hraji za univerzitu Caldwell v New Jersey. Jsem brankářka s česko-uruguayskými kořeny. Fotbal hraji již 17 let, ale vyzkoušela jsem i několik dalších sportů, jako je basketbal, volejbal, atletika, zápas, snowboarding, lyžování a samozřejmě fotbal. Fotbal hraji celý svůj život, je to můj neoblíbenější sport a doufám, že v něm budu i nadále pokračovat.“ (úsměv)

* Proč jste si vybrala právě fotbal a rovnou pozici brankáře?

„Když jsem byla malá, projevovalo se u mě ADHD, takže moji rodiče museli najít něco, co by mi pomohlo se zklidnit, a tak mě přihlásili na fotbal, což byla ta nejlepší volba. Můj táta také hrál fotbal, ale především máme fotbalovou historii. Moji pradědečci hráli na mistrovství světa za Uruguay (Eusebio Tejera a Schubert Gambetta – oba vítězové MS 1950 v Brazílii). A tak jsem začala s fotbalem, kam mě rodiče přihlásili. Nejdříve jsem hrála v útoku, to mi byly asi tak 3 roky, ale pak trenéři chtěli, aby si někdo zkusil chytání, tak jsem do toho šla. A okamžitě mi to sedlo. Úplně jsem si to zamilovala, zhlédla jsem se v té pozici. Vybrala jsem si fotbal, protože je blízký mé rodině. Miluju ho nejvíc a pořád mě něčím zaměstnává. Nikdy není stejný.“

* Zmínila jste i české kořeny. Jak často navštěvujete ČR?

„Dříve jsem navštěvovala ČR každé léto, ale od doby, co mám studijní a fotbalové povinnosti na univerzitě, je to na celé léto jednou za dva roky. Navštěvuji zde svoji rodinu, přátele, trénuji fotbal a snad i zlepšuji svoji češtinu.“ (smích)

* Jaký je váš cíl či sen ve fotbale?

„Od malička bylo mým vysněným cílem stát se profesionální fotbalistkou. Moje rodina vždycky říkala: ‚Když se ti podaří dostat se na olympiádu, budeme ti fandit a věříme, že tě tam jednou uvidíme.‘ Vždycky jsem chtěla být profík, a když se tak stane, mým dalším cílem bude, abych byla se sebou spokojená a získala třeba Zlatou rukavici, ale to je vzdálená budoucnost. (smích) Tou největší prioritou je stát se fotbalovým profesionálem, a to je můj sen.“

* Co vlastně studujete a jaké zaměření má vaše univerzita?

„Studuji obchod, ale nejdřív jsem studovala fyzioterapii, ale zjistila jsem, že když se někdo zraní nebo jen o tom mluví, trochu se vyděsím, a tak jsem začala studovat obchod. Kromě profesionální sportovní kariéry bych se ráda věnovala i vlastnímu podnikání. A co se týče mé univerzity, Caldwellské univerzity v New Jersey, je to katolická škola patřící do divize D2. Každý rok se kvalifikujeme do konference (CACC), nikdy jsme v ní nechyběli. Minulý rok jsme se probojovali do čtvrtfinále, rok předtím do semifinále, a doufám, že letos se dostaneme až do finále a konferenci vyhrajeme. A kdybychom ji vyhráli, postoupili bychom do národní univerzitní ligy NCAA. Máme kolem pětadvaceti týmů ve třinácti různých sportech, a hlavně nejlepší zdravotnický obor na medicíně.“

* Který je váš nejoblíbenější tým/hráč?

„Můj nejoblíbenější tým je FC Barcelona a můj nejoblíbenější hráč je Messi. Vím, že to není moc originální, ale sleduji ho již od malička. Kromě Messiho mám ráda Suáreze, Diego Forlána, Cavaniho, Petra Čecha, Ochoa, Hope Solo a Mary Earpsovou. To jsou moji nejoblíbenější brankáři či hráči. Z ženských týmů mám ráda Orlando Pride a Gotham FC, které letos vyhrály ligu. A z mužských týmů je tam sice Barcelona, ale teď bych řekla, že fandím hlavně Manchesteru United a Interu Miami. Do toho, Messi!“ (smích)

* Jakou roli hraje sport na Caldwallské univerzitě?

„Sport na naší škole je velmi důležitý, ale stejně tak studium. D2 univerzity (druhá nejvyšší úroveň ve státech) kladou důraz jak na sport, tak samozřejmě na vzdělání. Oboje jde ruku v ruce a oboje je stejně důležité, velmi důležité. Když se věnujete sportu, musíte si zároveň udržovat dobré známky. Jestliže nemáte dobrý prospěch, pak nehrajete a pokud nehrajete, riskujete ztrátu stipendia. Všechno tedy spolu souvisí, a proto je tak důležité udržet si dobrý prospěch a zároveň podávat dobré sportovní výkony.“

* Který další sport kromě fotbalu patří mezi vaše oblíbené?

„Další sport, který kromě fotbalu ráda sleduji, je hokej. Las Vegas Golden Knights je můj oblíbený tým, ale teď žiji v New Jersey, tak musím tak trochu fandit Ďáblům z New Jersey. (smích) Kromě fotbalu a hokeje ještě ráda sleduji basketbal a volejbal. Vyzkoušela jsem zápas, atletiku, snowboarding, lyžování, volejbal a samozřejmě fotbal. Myslím, že to je vše, k čemu jsem trochu nakoukla, ale nejradši kromě fotbalu to byl zápas. Moc jsem si ho užívala. Když máme ve škole prázdniny nebo je zima, jezdím se svými spolubydlícími do hor lyžovat. Je to asi dvě hodiny cesty a trávíme tam celý den. V Las Vegas je hora Mount Charleston, kde jsem se už od 3 let učila lyžovat.“

* Co byste doporučila holkám či klukům k dosažení jejich cílů?

„U mladého sportovce je spousta věcí, které můžete ovlivnit. Jídlo, výkon, způsob trénování, mentální připravenost, ale to, co mě od malička drží, jsou dva citáty. Jeden je od mého táty, který říká: ‚Když něco chceš, nečekej, že ti svět dá něco zadarmo, ale ty mu nic nedlužíš, vždy si jdi za tím, co chceš.‘ A další citát, který mám ráda, říká: ‚Úspěchu dosáhneš tvrdou prací a pílí, jen samotný talent k tomu nestačí.‘ A to mi utkvělo v hlavě, protože jsem věděla, že mám talent a potenciál, ale kdybych na sobě tvrdě nepracovala, nikdy bych nebyla tam, kde jsem teď. Tvrdá práce společně s talentem vám dává sice určitou výhodu, ale musíte se té příležitosti chopit. Musíte se toho držet, tvrdě pracovat, nikdy to nevzdávat, ať vám kdokoliv říká cokoliv. A hlavně se ujistěte, že když něco děláte, opravdu vás to baví. Nikdo přece nechce dělat něco, co nemá rád, protože pak by byl nešťastný a frustrovaný. To, co mě u fotbalu drží, je láska a vášeň k tomuto sportu.“

* Kterých úspěchů jste doposud dosáhla?

„Před nástupem na vysokou školu jsem vyhrála brankářku roku státu Nevada, pak jsem se stala nejlepší brankářkou první divize či získala cenu za neužitečnější hráčku svého týmu. Na vysoké jsem pak skončila třetí v anketě Brankář roku, letos jsem v té samé anketě obsadila druhé místo a pětkrát vyhrála cenu pro Nováčka roku. Během své dosavadní kariéry jsem byla asi desetkrát vyhlášena Brankářem týdne.“

* Co byste našim čtenářům řekla závěrem?

„Mějte se krásně, buďte hlavně zdraví a brzy se třeba uvidíme v nějakém českém týmu, kde bych jednou chtěla působit.“ (úsměv)