Krásných 75 let od založení zařízení se letos v září chystají oslavit na prostějovské Střední zdravotnické škole. Jak to bylo s její historií, co plánují během oslav a jaké jsou vize tohoto renomovaného školského institutu do budoucnosti? Na to všechno se PROSTĚJOVSKÝ Večerník zeptal ředitele školy Martina Mokroše.

* Pane řediteli, jak to tedy bylo se začátky „zdravky“?

„První zmínka o tom, že v Prostějově bude zahájena výuka budoucího zdravotnického personálu, pochází z archivního fondu Městského národního výboru Prostějov. Zde najdeme v zápise ze schůze radních ze dne 3. května 1949 informaci školského referenta, že počátkem školního roku 1949/50 budou zrušeny všechny odborné školy pro ženská povolání a místo nich budou zřízeny školy sociální o dvou větvích, a to sociálně výchovné a sociálně zdravotní. Absolventky větve sociálně zdravotní měly mít možnost uplatnit se jako ošetřovatelky, dětské sestry, laborantky, porodní asistentky a zdravotnické pracovnice v ústavech zdraví. Absolventkám I. a II. ročníku odborných škol pro ženská povolání byl přislíben přestup na školu sociálně zdravotní jen tehdy, absolvují-li úspěšně zdravotnický kurz.“ 

 

* A skutečně se tak stalo?

„Ano, dne 1. září 1949 byla v Prostějově otevřena čtyřletá Vyšší sociálně zdravotní škola. Ředitelkou školy se stala paní Ludmila Kášová, dle pamětníků žena energická, ale zároveň mající cit pro umění, neboť vedla přímo ve škole pěvecký sbor. Sídlem školy se stala budova bývalé Veřejné odborné školy pro ženská povolání, která byla postavena v roce 1931 na tehdejší Stalinově třídě číslo 3. Sídlo školy se do dnešních dnů nezměnilo, pouze název ulice doznal změn. V roce 1962 se ze Stalinovy třídy stala třída Pionýrů a v roce 1991 se opět vrátilo původní pojmenování Vápenice, které pochází už z 18. století.“ 

 

* Bylo jednoduché historii školy zmapovat?

„S historickými materiály byl kapku problém. Když jsem přebíral funkci archiváře školy, měl jsem před sebou v tom roce 1992 jen fotokroniky z prvních tří let a pak jen fotografie nedatované od dnes již zesnulého kolegy Rudolfa Závodného. Kronika jako taková se údajně ztratila během listopadu 1989, můžeme jen spekulovat proč. A tak jsem pátral v místním archivu a něco našel díky pomoci tamních tehdejších ikon Leonovi Kárnému a Ludmile Grůzové. Pak jsem vyrazil i do Olomouce, tam byl archiv ovšem v rekonstrukci. A tak moje cesta vedla až do Rýmařova, kde tehdy byly fondy uschovány. A něco málo jsem našel. Od roku 1992 jsem vedl kroniku osobně a činím tak dosud, protože mi to jako promovanému historikovi prostě nedá.“

* A jak je to tedy s oslavami výročí školy?

„Chceme slavit důstojně, ale zase ne nabubřele. Proto chceme pojmout oslavy v duchu otevřenosti, pohody, vzpomínek a příjemných setkání. Ve dnech 13. a 14. září pozveme do školy bývalé učitele, absolventy a širokou veřejnost, aby si školu prohlédli, zavzpomínali, poseděli, popovídali a i se pobavili. Tuto stránku si vzala na starost jedna z kolegyň, která připravuje výzdobu, doprovodný program, a to i pro děti návštěvníků. Mohu snad prozradit, že představíme i živého maskota školy, který se bude hlavně dětským návštěvníkům věnovat, bude zde i fotokoutek, dětská zóna a nějaké tekuté občerstvení. Oficiální program pro VIP pozvané představitele města a kraje, sociální partnery či ředitele partnerských a blízkých škol proběhne 13. září od 10.00 hodin, ale opět to pojmeme hlavně jako přátelské setkání s malým kulturním programem, možností prohlídky školy, občerstvením a budou předány dárkové tašky. K výročí bude připraven i almanach, v němž bude možnost dozvědět se něco o historii a současnosti školy. Aktuálně se tedy chystá výzdoba, almanach a škola prochází krášlením drobnými rekonstrukcemi, jako je výmalba, nová lina a budování nových zajímavých koutů, ale nechci vše prozradit dopředu.“

 

* Všechno ale samozřejmě něco stojí, takže jaké budou náklady školy na oslavy?

„Jistě bylo třeba zajistit nějaké korunky a já dnes mohu poděkovat za podporu statutárnímu městu Prostějov, ale i dalším sponzorům, všichni budou uvedeni ve výročním almanachu. Jen upozorním, že i on má nějakou uzávěrku, takže pokud nějaké peníze dorazí později, poděkujeme ještě jinak. Samozřejmě oceňujeme mediální partnerství PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku. Jen musím podotknout, že oslavy nejsou o rozhazování peněz, ale spíše o té části duchovní.“

 

* Oslavy skončí, škola půjde dál. Co připravujete v rámci dalšího fungování školy?

„Tak jedna věc jsou oslavy, druhá běžný provoz školy. Stěžejním je proto kvalitní výchovně-vzdělávací proces, který má do života poslat příslušníky středního zdravotnického personálu, kterého je stále zoufalý nedostatek. Musíme také ustát rozpočtové škrty a školu směřovat dle moderních trendů proudících do školství.“

 

* Máte pocit, že ve školství je aktuálně zdravá atmosféra?

„Velmi zajímavá otázka, ale zřejmě bych ji položil některým vyšším orgánům. Já osobně nad jistými nápady významně pozvedám obočí, ale je třeba si říct, že prioritou zdravotnických škol a jejich rozumných ředitelů je vychovat kvalitní absolventy, kteří umí pomoci pečovat o zdraví spoluobčanů a v mezních případech zachránit i lidský život. Do tohoto může těžko ‚kecat‘ nějaký neumětel a pseudovizionář, který viděl zdravotnické školství a boj o lidské zdraví či o život jen, jak se říká, z rychlíku nebo v televizních seriálech. Moderním trendům

není nutné se bránit, ale pomateným vizím a nápadům, jež se občas zrodí v hlavách těch, kteří si žijí na jakémsi obláčku plném sci-fi a odtrženém od reality, je třeba zabránit vcelku zásadně.“

 

* Poslední otázka, chtěl byste k oslavám školy ještě něco dodat?

„Dovolím si odcitovat to, co jsem řekl do připravovaného almanachu školy. Sedmdesát pět let v dějinách lidstva je malým okamžikem, v dějinách jedné instituce je to ovšem spousta příběhů, skvělých, ale i smutných momentů. Instituci tvoří lidé a za těch sedmdesát pět let prošlo Střední zdravotnickou školou mnoho a mnoho osobností z řad pedagogů, lékařů, sester a obrovské množství žáků a za každým z nich zůstala nějaká stopa a opět nějaký příběh. Mozaika příběhů pak tvoří ucelený obraz. Je mi ctí, že jsem se již třicet dva let mohl podílet na tvorbě této mozaiky, a to na pozici učitele, zástupce ředitelky a teď ve funkci ředitelské. Zažil jsem toho na škole mnoho, potkal spoustu a spoustu kolegů, žáků a někdo se mi vryl do paměti nesmazatelně, u někoho ten obraz již bledne. S hrdostí se ohlížím zpět, ale také se teď dívám na moderní učebny vybavené technikou, na kolegy, kteří používají nejmodernější výukové metody a nebojí se nových trendů, na žáky, kteří dokáží pracovat jako profesionálové a nebojí se jít v rizikových situacích až na dřeň, výsledkem čehož je záchrana lidského života. To vše vidím a jsem rád za pochvaly, které do školy přicházejí od institucí, ale i jednotlivých občanů. Uvědomuji si ovšem, že nelze přešlapovat na místě, ale je třeba se dál posouvat, což je naším společným cílem. Dnes bych se ale chtěl na chvíli zastavit a popřát škole a všem v ní jen to dobré k výročí – ať roky příští přinesou jen radost ze společné práce a ať se objeví nové příběhy do mozaiky osudů. Výsledkem ať je pozitivní obraz naší Střední zdravotnické školy.“

 

VIZITKA

MARTIN MOKROŠ (Foto 32_mokros2_mik)

 

* narodil se 12. srpna 1969 v Prostějově

* je ženatý, má dceru Ludmilu

* absolvoval Gymnázium Jiřího Wolkera, které v roce 1987 ukončil maturitou

* o pět let později promoval na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, obory dějepis, ruština a latina

* od roku 1992 působí jako učitel na Střední zdravotnické škole Prostějov, později tamtéž ve funkci zástupce ředitelky a od roku 2020 je ředitelem uvedené školy

* mezi jeho zájmy patří historie, zejména vojenské operace druhé světové války. Dále je fanouškem Edmontonu Oilers a rád sleduje celou hokejovou NHL. Je viceprezidentem Fan clubu NHL pro Českou republiku a Slovenskou republiku. Zabývá se také plastikovým modelářstvím, jeho nejoblíbenějším modelem je stíhačka F4-Phantom.

zajímavost: vlastní všechna alba kapely Queen na vinylech