Velkou florbalovou událost hostil v sobotu 10. srpna areál sokolovny v Čelechovicích na Hané. Ze vzdálenosti i více než 50 kilometrů se sem sjely florbalové týmy, aby změřily své síly ve venkovním florbalovém klání. To neslo název Čelechovické Florbalobraní a jednalo se o první ročník akce. Jejími zakladateli byli Martin Kardinál a Miroslav Bukovan, pro oba to byla první pořadatelská zkouška. V rozhovoru pro Večerník Miroslav Bukovan pověděl, jaké má dojmy z turnaje, co jej dokázalo zaskočit nebo překvapit. A zda se z Florbalobraní stane tradice.

 

* Jak vznikla samotná myšlenka na turnaj, kde vše začalo?

„Myšlenka vznikala, když jsem přijel k sestře do Čelechovic a viděl ten velký areál. Řekl jsem si, že tam by se dal hrát florbal… Nabídl jsem tedy sestře a švagrovi, že zorganizuji turnaj, dovedu sem nějaké lidi, udělám třeba nějakou tradici. Hlavně se líbila myšlenka i obci, která se do toho také zapojila.“

* Co bylo pro vás nejtěžší jako organizátora?

„Nejtěžší bylo připravit formát turnaje. S počtem sedmnácti týmů se to hodně těžko tvořilo. Seděli jsme nad tím se švagrem snad tři dny. Nechtěli jsme třeba docílit toho, aby se licencovaný hráč setkal s amatérem. Spíše jsme se snažily o to, aby byla skupina s licencovanými hráči a skupina s amatéry. S tím, že by se pak týmy potkali v pavouku play-off.“

* Jak hodnotíte organizační stránku turnaje?

„Po stránce organizační to bylo strašně těžké a chaotické pro nás všechny. Měl jsem domluvené lidi, kteří nám to na poslední chvíli odřekli. Takže na celý turnaj jsme tam byli čtyři plus švagr se sestrou, takže šest lidí. Budu určitě potřebovat výpomoc: být hráčem, pořadatelem, vyhlašovat, psát do tabulek výsledky. Nebo hlídat, zda vše klape, jak vypadá povrch, jestli se někdo nezranil. Bylo to organizačně strašně vysilující a těžké.“

* Na turnaji se objevila řada hráčů, kteří už i více let hrají na závodní úrovni. Ale také řada lidí, kteří si jdou „zahrát“ jednou týdně do tělocvičny. Co byste tedy řekl sportovní úrovni akce?

„Jsem nadmíru spokojený. Zápasy měly často velmi slušnou úroveň a některé byly opravdu hodně vyrovnané. Například zápas mezi Red Devils Prostějov a Trilobity Čelechovice na Hané. To byl tak vyrovnaný zápas, vždy to bylo o gól. V posledních vteřinách Red Devils vyrovnali na 4:4. Došlo to do tří sérií nájezdů, v nichž zvítězili Red Devils a vyřadili tak domácí tým z turnaje. Celý turnaj pak vyhrál tým Hokejky, kde je spousta bývalých hokejistů a zároveň bývalých i současných hráčů FBC Playmakers Prostějov. Zde jsem konečné vítězství i očekával, nejednou ukázali, že na těchto akcích opravdu umí.“

* Na turnaji jste stihl hrát, ale taky pořádat a pískat…

„Ano a už to nikdy takto praktikovat nebudu. Protože to byl mazec, v mé hlavě chaos, psychika dole, stres a únava s vytížením dohromady. Zápasy jsem si ale užil, dal jsem nějaké góly… Rozhodně už ale vím, že v dalším roce to dělat takto nebudu. Zaměřím se na to pořadatelství, aby to mělo větší grády. Jsem zkrátka šťastný, že to bylo za mnou a první ročník proběhl.“

* Uvažoval už jste nad dalším ročníkem?

„Když to celé skončilo, říkal jsem si „Uf, mám to za sebou“. Bylo to brutální. Nejvíc mě ale zahřálo u srdce, že skoro od všech týmů mi na konci podávali vedoucí ruce a řekli „Tak se uvidíme příště zas“. V tu chvíli jsem věděl, že myšlenka klapla a turnaj bude i v příštím roce. Očekávejte změny a vylepšení.“ (úsměv)