Své okolí dokázal pobavit už jako malý kluk. A stále v tom úspěšně pokračuje. Nebojí si totiž udělat legraci sám ze sebe, což dokázal i v taneční soutěži StarDance, kde skončil třetí. Herec a komik Lukáš Pavlásek (46) ovšem není typický extrovert, který by nabíral energii pouze ze smíchu publika či společnosti kamarádů. Dokáže se i zavřít doma a tam psát knížky. „Udělal“ jich už jedenáct. A aby to v životě neměl jednoduché, tak se navíc přede dvěma lety ještě oženil. Dokážete být známý „tydýt“ veselý a vtipný, i když zrovna není „v práci“? Co říká na prudký rozvoj českého stand-upu. A dokáže jej v humoru po těch letech ještě něco překvapit? O tom všem jsme si povídali v našem rozhovoru.

 

* Předpokládám, že coby vystudovaný knihovník znáte románovou historku o tom, jak do ordinace lékaře vstoupí černě oděný muž v těžké depresi, který se „bojí lidí i sebe“. Odborník mu jako lék doporučí, aby se šel podívat do divadla na komika Deburaua. Jenže bledý návštěvník smutně řekne: „Já jsem Deburau, pane doktore.“ Jak to máte vy sám?

„Ano, znám. Víte, samozřejmě záleží na tom, v jaké situaci se nacházíte. Ale obecně jsem rád mezi kamarády – tam je vždycky veselo. I se ženou se rádi společně smějeme. Humor a nadhled jsou základem všeho. Bez nich to v životě nejde.“

* Bavil jste ostatní už jako dítko školou povinné?

„Bavil. Už jako dítě jsem dělal na táborech scénky pro ostatní a líbilo se mi, když se smáli. Pořádal jsem i doma představení pro rodinu a pro kamarády. A po vystoupení jim vždy dělal autogramiádu a prodával svoje malé knížečky a časopisy, které jsem si sám psal a vydával, tiskl jsem vždy několik kusů přes kopírovací papír, tenkrát ještě nebyly počítače a tiskárny. Vlastně jsem jako malý dělal to, co dělám i jako velký, vystupoval na představeních a psal knížky.“

* Jste asi nejznámějším stand-up komikem u nás, v této branži vystupujete už od roku 2005. Mezitím přibyla spousta tváří, které zase zmizely. Byla některá, jež vás zaujala natolik, že byste na ni chodil opakovaně?

„Na konkrétní příklad si teď nevzpomenu, ale objevila se během té doby spousta komiků, kteří měli třeba jen jeden dobrý výstup a další už neudělali, nebo to zkoušeli pár let, nedařilo s jim, a vzdali to předtím, než přišel úspěch. Ona je to práce a kromě toho, že vymyslíte výstup, musíte mít i trpělivost a vytrvalost a vydržet třeba i slabší období, což každý nedokáže. A obětovat tomu hodně času.“

* Jak se podle vás tato stand-up scéna za poslední dobu proměnila?

„Změnila se k lepšímu. Stand-upu je hodně, existuje spousta různých skupin a komiků, je to jako se zpěváky, jsou známí, méně známí, alternativní, popoví, rockoví. A stand-up je běžnou součásti městských akcí, firemních akcí, což dřív tak nebylo. Když jsem začínal v roce 2002 a vystupoval jsem na festivalech, kde jsme hráli s kapelou a já do toho dal své první výstupy, tak byli všichni překvapení, že tam najednou někdo přišel a snaží se je pobavit. To je dnes už běžná věc.“

* Velmi úspěšná v tomto ohledu byla i vaše bývalá partnerka Iva Pazderková, která coby „blondýna“ rozesmávala publikum poté, co vždy zahlásila 90–60–90! Máte také nějaký fígl, jak se dostat do role, v níž pak před lidmi vystupujete?

„Já ve stand-upu nemám žádnou roli, tam mluvím sám za sebe, jen musíte koncentrovat soustředěnost a energii. Když začínalo Na stojáka, vystupoval jsem za různé postavy Joža Kysuckého, opilce Míru Zajíčka, malého Pavlíka, co ztratil ábíčko, písničkáře Chaveze Charkeze a další. Ale dávno už víc než dvanáct let dělám stand-up ve svém civilním projevu. Žádné role. Ty postavy a hraní si schovávám jinam než do stand-upu.“

* Když se ještě vrátím k Ivě Pazderkové. Vybaví se vám nějaký její konkrétní nezapomenutelný „výstup“, a to ať už na pódiu, či v soukromí?

„Určitě, třeba mám rád její písničky. Moc lidí o tom neví, ale vydala už jednu moc pěknou desku, tak to můžu doporučit.“

* Jste mimo jiné autorem celé řady knih. Na rozdíl od vystupování před lidmi je psaní spíše introvertní záležitostí. Co vás baví víc?

„Ve mně jsou obě ty polohy, extrovertní i introvertní, tak se to ve mě střídá. Odpočinu si při obojím, pro mě je práce odpočinek, jsem rád mezi lidmi a jindy zas rád sám. Oboje má svoje, jsem rád, když se to vyvažuje.“

* Do Prostějova přijíždíte s představením Planeta slepic. Právě nástupci v podobě kura domácího by měli dle vašich prognóz převzít po lidech vládu nad naší Zemí. Jaké jsou podle vás jejich předpoklady, aby se tak skutečně stalo?

„To jen taková přesmyčka na název filmu Planeta opic, to představení je o naší civilizaci, o lidstvu, o nás lidech, o životě, dozvíte se třeba, která největší moudra zaznívají na sociálních sítích, proč jsou muži popeláři a ženy princezny, jak psát do internetových diskusí a co si o nás myslí příroda a mimozemšťané. A nakonec se dozvíte, který živočišný druh má největší šanci přežít lidstvo.“

* Ve svém stand-upovém vystoupení vycházíte z běžných životních situací. Faktem je, že kolem nás se děje spousta paradoxních, až absurdních situací. Kterou jste sledoval naposledy? 

„Toho je spousta, stačí jen žít život. Na všechno se dá dívat ze dvou stránek, buď z té smutné, nebo z té veselé. A já si vybral tu veselou.“

* Coby humorista asi máte představu, jak humor „funguje“. Co vás osobně nejvíce pobaví?

„Funguje toho spousta, to je téma na knihu. Furt mě něco překvapuje, a to jak v humoru, tak v životě, snažím se objevovat něco nového, nevycházet z úžasu. Mám rád literaturu, muziku, vzdělávám se ve všech možných oborech, čtu si o vědě. Stále mě něco na světě překvapuje a baví.“

* Jako stand-up komik začínal mimo jiné Woody Allen, který se posléze prosadil jako scénárista a režisér. Dokážete si představit, že byste se v budoucnosti vydal v jeho šlépějích? Nebo se i nadále budete držet svého „kopyta“?

„Dělám toho už odjakživa víc a chci dělat i dál. Knihy jsem psal třeba dřív, než jsem začal dělat stand-up, díky němu jsem se dostal k herectví, napsal jsem jedenáct celkem úspěšných knih, básně pro děti si i sám ilustruji, píši scénáře pro časopis Čtyřlístek, texty k písním, třeba pro zpěvačku Lenku Novou a jako scénárista jsem napsal tři divadelní hry, se kterými se snažím prosadit. Jedna teď byla přeložená do polštiny. Určitě mám v plánu i mnoho dalšího, mě baví furt něco vymýšlet a tvořit, ostatně to tak dělám už od mala.“

 

LUKÁŠ PAVLÁSEK

  • narodil se 24. července 1978 v Humpolci
  • absolvoval Střední knihovnickou školu v Praze a poté vystřídal několik zaměstnání
  • v roce 2005 debutoval v pořadu Na stojáka televize HBO. Od té doby patří mezi nejznámější české představitele stand-up comedy
  • v roce 2022 se oženil s PR manažerkou Denisou Cingelovou
  • do povědomí široké veřejnosti se dostal díky postavě „tydýta“ v televizní reklamě společnosti T-Mobile, kde účinkoval společně s hercem Vojtěchem Kotkem
  • v roce 2015 skončil na třetím místě taneční show StarDance … když hvězdy tančí s profesionální tanečnicí Lucií Hunčárovou
  • působí také jako spisovatel. Sám napsal knihy Jestli počkáš trochu dýl, tak sem přijde krokodýl (2011), Prvotřídní blázni maj potíže s kázní (2013), Z deníku ajťáka (2015), Ve tmě jako v ranci jdou tři počůránci (2016), Ajťák vrací úder (2017), Racek a moře (2018), Soutěž jedlíků (2019) a Neuvěřitelné šílené příběhy (2020). Na řadě dalších knih spolupracoval s více autory
  • tvořil fotoseriál Tydýt a jeho svět. Psal mimo jiné také různé články, sloupky a fejetony. Jako textař napsal minimálně 15 textů
  • zajímavost: společně s populární českou herečkou, zpěvačkou a stand-up komičkou Ivou Pazderkovou tvrdili, že byli manželé. Teprve v roce 2022 Iva Pazderková oznámila, že manželství s Lukášem Pavláskem bylo pouze „experimentem“ a nikdy spolu manželství neuzavřeli