Že se stává z plumlovské přehrady přes zimu opuštěné místo? Velký omyl. Největší vodní nádrž na Prostějovsku totiž i během nejchladnějšího období roku láká nejen rybáře, ale i plavce. Ti zkouší teplotu vody, někteří se do ní částečně ponoří, jiní si jdou rovnou zaplavat.

Všichni ale mají jedno společné, jsou příznivci otužování. Ovšem pravidlo, že žádná voda není dost studená a že veselé, bezstarostné hopsání do ní je namístě, zde rozhodně neplatí. Před lehkovážností varuje i jeden z těchto plavců Adam Přidal. Podle jeho slov podceňování účinku ledové vody a přírody celkově může být fatální. „Pokud si ale naopak ke studené vodě najdete cestu, objevíte sám sebe i své okolí v úplně jiném světě,“ prozrazuje.

* Jak jste se k otužování dostal?

„Já jsem o otužování původně moc nevěděl. Byla to shoda okolností, že jsem měl špatnou imunitu, léčil jsem se, protože jsem nejspíš prodělal plicní chlamidie. A doktorka mi doporučila, abych začal chodit do sauny. Začal jsem s tím a po nějakém čase potkal člověka, kterého jsem asi měl potkat. (úsměv) A ten mě přivedl právě k otužování. Začal jsem tedy od září plavat v přehradě dvakrát či třikrát týdně, aby si tělo zvyklo. Nebo jsem naopak začínal v březnu. Je blbost tam lézt takhle v prosinci bez nějakých studených sprch, bez nějaké pozvolné přípravy. To je pak velké riziko. Ani ne tak pro mladé, ale pro ty, kteří mají nějakou nemoc nebo vysoký tlak, případně jsou starší. To je potom těžší.“

* Co vám otužování přináší?

„Začal jsem ve studené vodě plavat a k tomu pomalu chápat další souvislosti. Tedy že je to dobré na stres a člověk si více uvědomí přítomný okamžik. Stejně tak je to dobré na imunitu. Souvisí s tím i seberozvoj, uvědomění si sebe sama. Všechno je spojené se vším.

* Jaké další aktivity v souvislosti s otužováním provozujete?

„Vstanu ráno a chodím naboso, i když je sníh a zima. Když jsem někde na venkovní akci, tak se tam projdu po trávě bos, protože na nohách jsou největší kynelová spojení. Všechno je o hlavě a myšlenkách. Stres a strach lidem nejvíce ubližují, obzvlášť v dnešní době. To jim vypne imunitu. Důležité tedy je pozitivní myšlení. Žádné léky a chemie nás z toho nedostanou. Například se teď učím Wim Hofovo dýchání, snažím se vyznávat i zdravý životní styl, neberu drogy, nekouřím, jím věci, kde nejsou škodlivé látky jako aspartam a podobné.“

* Je podle vás otužování pro každého? A jak důležitá je příprava?

„Je to určitě dobré pro mladé lidi a sportovce, kteří nemají zdravotní komplikace. Mohou to dělat i ti, kteří mají i vysoký tlak a podobně. Ale musí to už dělat pod dohledem, protože je riziko, že mají slabší srdce... Důležité je pozvolna cvičit doma, dát třeba nohy do lavoru se studenou vodou, zvykat si a zjistit, co to dělá. A raději vše konzultovat s doktorem, jestli je to vhodné. Naopak skočit tam najednou v prosinci, neboť to frčí mezi mladými, je nesmysl, protože to akorát může hodně ublížit. I těm mladým. Je z toho chřipka na čtrnáct dní, může to i člověka více položit. Někdo to zvládne, někdo ne. Ale takové to, jít do ledové vody kvůli fotce na Instagram, to je kravina.“

* Setkáváte se často s tímto přístupem? Chci stylovou fotku, tak si lehnu do ledu.

„Občas ano. Třeba jsem šel okolo Hloučely, do vody tam vlezly dvě mladé holky, jenom si udělat fotku, být zmrzlé jak rampouch. To jsem si klepal na čelo, že to nemá smysl. (úsměv) Tím hlavním krédem, než půjdete do studené vody, po sprše doma či sauně, je, že musíte do ní lézt s pokorou. Příroda má neuvěřitelnou moc a může zabít během chvilky. To není jako cachtání v létě... Je třeba zhluboka dýchat, být v klidu a mít k vodě respekt.“

* Máte nějakou hranici, za kterou byste vy osobně nešel?

„No, zatím se ji snažím posouvat dál a dál. (úsměv) Chtěl bych časem třeba chodit v trenkách do hor, až bude zima, jak dělají někteří lidé. Je to ale vše o pozvolném začínání. A třeba pan Wim Hof řekl dobrou věc. Spousta lidí nemá ráda zimu, protože se hodně navlékají do různých vrstev. A tělo, když mu není zima, tak nemá důvod si vytvářet na ochranu těla tuk, který je zahřívá, když už je opravdu zima. Stačí si vzít pod bundu ne mikinu, ale tričko a jít se projít do lesa. A už jen tím se začíná. Mnoha lidem je tak paradoxně zima proto, že se příliš oblékají.“