Tři roky už hraje za tým prostějovských nohejbalistů Martin Müller, mnohonásobný mistr republiky s Modřicemi a někdejší světový šampion. Po loňském postupu mezi českou elitu se navíc od letoška stal i koučem TJ Sokol I, který nakonec po mnoha peripetiích dovedl hanácký mančaft k šestému místu v extralize družstev mužů ČR 2024 a tím k záchraně nejvyšší tuzemské soutěže, což byl stěžejní cíl. Po čtvrtfinálovém vyřazení Karlovými Vary jsme společně zhodnotili celou sezónu.
* Jaký byl uplynulý ročník?
„Z mého pohledu neskutečný tobogán nahoru, dolů, zase nahoru a opět dolů, takhle pořád dokola. Skvěle jsme začali remízou 5:5 v Čelákovicích a vítězstvím 6:1 nad Žatcem, pak jsme zbytečně prohráli 3:6 se Startem Praha a vyhořeli 1:6 v Holicích, vzápětí pro změnu uspěli 6:4 v Žatci. Potom přišla série jasných porážek od favoritů přerušená druhou plichtou proti Čelákovicím, následně bohužel domácí prohra 4:6 s Holicemi a další porážky od silných soupeřů, byť po zlepšených výkonech. A v závěru základní části rozhodující vítězství 6:3 nad Karlovými Vary, které nás šťastně posunulo do play-off. V němž jsme už bohužel na stejný tým nestačili.“
* Celkové hodnocení je tedy jaké?
„Místy to bylo z naší strany dobré, místy horší a někdy vyloženě špatné, až na mrtvici. Co jsme v některých zápasech předváděli, na to jsem nebyl z minulosti moc zvyklý, ale každopádně na konci dlouhodobé fáze nastala díky klíčovému zdolání Varů zásluhou našeho výborného výkonu velká euforie. Spadl z nás všechen nahromaděný stres a napětí, zároveň jsme se postupem do vyřazovacích bojů asi až moc uchlácholili. Proti Liaporu bez největší opory Vankeho totiž rozhodně šlo hrát, mohli jsme se víc poprat o senzační účast v semifinále. Škoda, karty byly rozdány slibně.“
* Berete přesto šestou pozici za úspěch?
„Určitě ano. Hlavně když zohledním, že jsme celou sezónu odehráli v sedmi lidech, což je extrém. A nepamatuju, že by jiný extraligový klub někdy tohle dokázal a zachránil se bez play-out či bez baráže. Nám se to povedlo díky minimálním absencím, všichni se drželi zdravotně i jinak a jediné delší zranění Honzy Matkulčíka naštěstí přišlo zrovna před letní přestávkou. Prostě jsme to silou vůle i se štěstím nějak urvali, v podstatě bez možnosti skoro jakýchkoliv střídání. Z tohoto pohledu je šesté místo tak trochu zázrak a musím všem klukům poděkovat, že jsme to vydrželi, společně nějak dali. Dlouhodobý cíl tady v Prostějově byl dostat místní nohejbal do mužské extraligy a první rok ho tam udržet. Oboje se teď podařilo, navíc jsme se vyhnuli play-out i baráži a ušetřili tím hromadu dalších nervů nebo případných problémů.“
* Co dál?
„To je právě otázka. Až vyprchá prvotní zklamání ze čtvrtfinálového vyřazení, tak věřím, že postupně převládne spokojenost a snad i radost ze šestého místa v extralize, tím z relativně klidné záchrany. Hned pak si musíme sednout a pobavit se mezi sebou, jak dál, protože co vím, tak někteří hráči nechtějí v Prostějově pokračovat. Uvidíme, co naše jednání přinesou.“
