Na křižovatce Ludmírova, Hvozdu a Ponikve leží malebné údolí, jemuž se odjakživa neřekne jinak než Srdéčko. Léta je domovem dostihových koní, jejichž chovu a tréninku se věnuje Stanislav Popelka, který stáje zdědil po svém otci Stanislavu starším. Pod jeho vedením dosáhla malá centrála mnoha velkých úspěchů, mezi nimi i v jedničkových dostizích nejen v České republice. Koně ze Srdéčka již mnoho let vyráží i do Velké pardubické, nejtěžšího evropského dostihu. A my jsme si se Stanislavem Popelkou v minulém týdnu o letošním smolném ročníku a spoustě dalších zajímavostí z jeho koňského světa povídali.

 

 * Ve Velké pardubické jste měl v posledních letech vždy hned několik koní. Letos jste nakonec vyslal do dostihu jediného, a sice Lombarginiho. Bohužel se do cíle nedostal. Co se stalo?

„Pro Lombarginiho to byla v pořadí čtvrtá Velká. V roce 2021 z něj narychlo angažovaný Martin Liška vypadl, o rok později doběhl šestý a vloni čtvrtý. Na jaře se jevil v ještě lepší formě než vloni. První kvalifikaci, kterou běžel v květnu, měl na rozběhnutí, došel osmý. V té třetí srpnové udělal na angličáku obrovskou chybu, což od koně, jenž pardubické závodiště zná jako své boty, málokdo čekal. Kdyby toho nebylo, mohl skončit na mnohem lepším místě než šestém. My i žokej Honza Odložil jsme mu docela věřili, Honza tvrdil, že by to mohlo být i do pátého místa. Bohužel to nedopadlo. Taxis přešel v pohodě, ale na doskoku narazil do Playera. Honza říkal, že vůbec neví, kde se tam vzal. Měl za ním při nájezdu dost velký odstup. Skočili Taxis a najednou byl Player před nimi. Zkrátka do něj trochu vrazili, a jestli kvůli tomu Lomba při doskoku nějak špatně došlápl, nevím. V každém případě si obnovil zranění, které se mu už pár sezón neozvalo. Honza s ním ještě přelezl Irskou lavici, ale cítil, že to není ono, tak ho zastavil. Lomba má nohu ještě teď pořádně oteklou, takže je ve výběhu sám. A je docela naštvaný, protože nesmí běhat.“

* Jaký bude jeho další osud. Bude ještě závodit, až se uzdraví?

„Ne, to určitě nebude. On to ještě neví, (smích) ale je z něj důchodce. Je mu třináct, než by se dal znovu dohromady, aby to bylo na běhání, byl by to další rok, což už nechceme. Odpočinek bude trávit ve Hvozdu, kousek odsud. U Mirečky Čížkové, která na něm coby pracovní jezdkyně odvedla hodně práce, je to její miláček. Před nějakým časem musela kvůli špatnému zdravotnímu stavu nechat uspat Mandarina, který u ní také trávil důchod. Bylo mu 23 let a já na něj koukal každý den z okna. Tak budu mít pod pomyslnou kontrolou i Lombu.“ * Ještě k Lombarginiho původu. Má sice v původu napsáno Německo, ale je z vašeho chovu, pokud se nemýlím?

„Ano, je to potomek naší chovné klisny Larie pocházející ze Zemského hřebčince v Písku. Jeho polobratra tady máme na důchod také. Larizanovi je už 16, a je to dodnes velmi živý koník. Ve čtrnácti dokázal vyhrát Prvomájovou steeplechase města Lysá nad Labem a doběhl těsně druhý ve Velké vroclavské. Za svou kariéru vyběhal 2,4 milionu korun, což je úctyhodná suma. Bohužel se už žádné další hříbě z Larie ve sportu neprosadilo.“

 

dostihy přestaly bavit, už z toho neměl radost. Tak jsme se rozhodli jeho kariéru ukončit. Důchod má jistý, bere si ho další naše pracovní jezdkyně Deniska Čermáková, která ho má moc ráda.“

* Vraťme se k letošním úspěchům, jichž vaši koně dosáhli. A já nemohu vynechat Ztracenku.  Co o ní řeknete?

„Je to velmi dobrá kobyla, od října 2023 do října 2024 odběhla sedm překážkových dostihů. Čtyři vyhrála – tři v polské Wroclavi a jeden v Pardubicích, dvakrát byla druhá, opět jednou Pardubice a jednou Wroclav a jednou třetí, také v Pardubicích. Poslední start byl o mítinku při Velké, kde s Jakubem Kocmanem doběhla druhá ve druhém nejtěžším dostihu dne Ceně Labe. Je to klisna českého chovu, od pana Vocáska. Její polobratr, který u nás také nějakou dobu stál, je Zataro. I on letos Pardubickou běžel a došel desátý. Zatím se kobyla jeví velmi dobře, jenže co bude příští rok, nechci předjímat. Hlavní je, aby byla zdravá, pak bychom případně nějakou kvalifikaci zkusit mohli.“

* V tréninku máte i druhou kobylku Yaru, také velmi dobrou. Proč letos vyběhla jen jednou?
„Yara má sice dvanáct let, ale je hodně pošetřená. Dokonce se do tréninku vrátila po dvou letech, kdy ji majitel poslal do chovu. Nezabřezla a přišla k nám. Letos jsme ji přihlásili do II. kvalifikace na Velkou, bohužel dost nešťastně upadla,  byla hodně potlučená, tak už nevyběhla. V každém případě je to opět kůň českého chovu, navíc tady máme jejího polobratra Yanka, který v Pardubicích při Velké jako největší outsider vyhrál s přehledem Pohár BICZ Holding.“

* Další úspěšnou klisnou je bělka Manorie, která byla při mítinku také úspěšná, co řeknete o ní?

„Přišla k nám letos na jaře, odběhla jedny proutky a šla do crossu. Daří se jí, skákat umí a baví ji to. V Ceně Laty Brandisové přišla druhá, letos má za sebou jedno vítězství, dvě druhá a jedno třetí místo. Kariéru má před sebou.“

 

* Další z úspěchů si z Pardubic odvezl Angkor Watt. To je hodně třídový koník, že?

„Ano, je, vyhrál Poplerův memoriál, a to s velkým nasazením, bojoval o vítězství v cílové rovině. Je to třídový kůň, od něhož si docela dost slibujeme.“

 

* Letos jste ale o jednoho koně také přišli. A značně nadějného?

„V srpnu se nám v Pardubicích fatálně zranil Medi Jape. Sedmiletý valach českého chovu, který navíc běhal za stáj Hvozd – Popelka – Hanák. Měl slušně našlápnuto, letos dvakrát vyhrál, jednou byl třetí. Doplatil na kolizi se druhým koněm, který padl. Bohužel i to s sebou dostihy nesou.“

 

* Letošní dostihová sezóna pomalu končí. Ještě někam své koně vyšlete?

„Ano, o státním svátku 28. října pojedeme do Slušovic, kde poběží tři koně, úplně poslední pak plánujeme start Australiena, ten by měl běžet 3. listopadu v Bratislavě.“

* V současné době máte v tréninku dvě desítky koní, věnujete se ale i chovu. Několik těch dostihových pochází právě od vás jako již zmíněný Lombargini. Otázka na závěr, je těžké si „porodit“ a vytrénovat dobrého koně?

„Je to v první řadě běh na dlouhou trať s nejistým výsledkem. Chovnou klisnu musím připustit a zaplatit připouštěcí poplatek. Pak 333 dnů kobylu krmím a čekám, až se narodí hříbě. Pak musím čekat, jak se hříbě projeví, zda bude vhodné k dostihům. Do tréninku jde kolem 1,5 roku věku, ale pořád není jasné, zda bude běhat. Takže asi do tří let věku koně do něj stále investuji. Tyhle náklady, přidáme-li veterinární péči a podobně, jdou na můj vrub. A zda se vrátí, to je otázka právě pro toho koně. Pokud neuspěje, jde dál do sportu. Protože když neběhá u nás, nebude běhat nikde.“

 

STANISLAV POPELKA

*narodil se 26.dubna.1962

* je chovatelem a trenérem dostihových koní

* celý život žije ve Hvozdu u Konice, kde provozuje hospodu U Popelků

* s manželkou Lenkou má dva syny, Stanislava a Lukáš a tři vnoučata.

* od mládí rád lyžuje

zajímavost: s dostihovou legendou Josefem Váňou se zná přes 40 let z doby, kdy Váňa jezdil jako amatér ve Světlé Hoře. Přes zimu dělal vlekaře na Petrových kamenech a na Pradědu, kam Stanislav jezdil s kamarády lyžovat