Narodil se v Prostějově, kde ještě chodil i na základní školu. Pak se rodina kvůli otci, vojákovi z povolání, odstěhovala do Prahy. Tam Libor Chvojka absolvoval gymnázium a posléze vystudoval vysokou školu. Odborník na zahraniční obchod se i za minulého režimu často dostával za hranice republiky, nezřídka i do Jižní Ameriky. A tam nakonec i v roce 1993 zakotvil. Žije v Brazílii, podniká v oblasti ubytování, s brazilskou manželkou vychoval dvě dcery a do republiky za rodinou se vrací jednou za dva až tři roky. S Liborem jsme si vyprávěli o životě v pro nás exotické zemi proslulé karnevalem a krásnými ženami.
* V Čechách jste neměl špatný život, co vás vedlo k tomu, zvolit si za nový domov zrovna Brazílii?
„Jedním z hlavních důvodů bylo, že jsem utíkal před českou zimou. Já se prostě pro střední Evropu nenarodil. Ze zimy, tmy a nečasu vůbec jsem měl od mládí deprese. A musel jsem je prostě vyřešit. (smích) Brazílii jsem předtím několikrát navštívil v rámci práce i jako turista a zamiloval si ji. Doma mě nic nedrželo, a tak bylo rozhodnutí snadné.“
* Kde žijete?
„Celou dobu žiji v Rio de Janeiru. Tohle obrovské město mě zcela uchvátilo nejen svými proslulými plážemi, jako je Copacabana.“
* Je obtížné v Brazílii podnikat?
„Musel jsem si nastudovat, co se tu má a nemá dělat. Když se člověk řídí místními pravidly, která jsou hodně byrokratická ve srovnání s ČR, tak se podnikání dá zvládat dobře. Brazílie je ohromná země, kde spousta věcí chybí nebo jsou na nižší úrovni než u nás, takže je tu spousta podnikatelských příležitostí. A navíc neskutečně velký trh. Takže když má člověk dobrý nápad, produkt nebo službu, a zadaří se mu, úspěch je tu mnohem větší než v Česku.“
* V čem podnikáte?
„Mám dva hotely, které se specializují na turisty z jiných zemí. Navázal jsem už před lety spolupráci s cestovními kancelářemi v Evropě, takže k nám jezdí hlavně Němci, Angličané a Francouzi.“
* Jak se vám spolupracuje s místními lidmi?
„Mám s brazilskými zaměstnanci dobré zkušenosti. Nicméně člověk musí trochu poznat, co zdejší lidé mohou nabídnout a co umí. Ale to je všude na světě. V Brazílii je problém, že lidé kvůli pracovním podmínkám ve státních firmách získávají určité zlozvyky. Prostřednictvím výběrových řízení se dostávají do takových pracovních pozic, ze kterých v podstatě nemohou být nikdy vyhozeni. Kromě toho se jim státní podniky celý život starají o profesní růst, navyšování platu i kvalifikace. Spousta lidí o takovéto práci sní, ale když ji nezískají a dostanou se do soukromého sektoru, snaží se aplikovat tyto věci i zde. A to je zaskočí, třeba fakt, že mohou mnohem snadněji dostat výpověď, o svůj profesní rozvoj se musí starat víceméně sami.“
* Jací jsou Brazilci oproti Čechům?
„Zdejší lidé ještě nejsou zkažení blahobytem, který máme u nás, nestěžují si kvůli každé maličkosti. Více si užívají života a nemají takový stres. Stále zde mají jiné životní priority a nejsou tak pohlceni civilizací jako my. Na druhou stranu jsou zde obrovské sociální rozdíly mezi chudými a bohatými. Velké množství lidí žije bohužel na hranici bídy.“
* Jak je to s životními náklady v porovnání s ČR?
„Do roku 2014 byla Brazílie hodně drahá země. Během let ale došlo k velké devalvaci brazilského realu, který je dnes 4 koruny. Teď je zde řada věcí levnějších než v Česku.“
* Brazílie je velká země, jak jste zmínil. Jak je to s dopravou?
„Hlavními prostředky jsou auta a autobusy. Osobní vlaková doprava mezi jednotlivými městy zde v podstatě neexistuje. Pouze ve velkých městech najdete vlakovou dopravu, které však říkají metro, ačkoli jezdí většinou na povrchu. Jinak se tu začíná hodně létat letadly, protože Brazílie je obrovská a doprava po cestách trvá neskutečně dlouho.“
* Je něco, na co jste si v Brazílii dosud nezvykl?
„Mezi negativa rozhodně patří bezpečnost, zácpy ve velkých městech, drahé služby, nedostatek zboží či nižší kvalifikovaná pracovní síla. Stran bezpečnosti asi tolik. Žiji tady mnoho let, takže by asi nebylo normální, abych nezažil nějaký náznak násilí nebo problém. Konkrétně jsem zažil ozbrojené přepadení, naštěstí beze zranění. Šok byl ovšem docela velký, to přiznávám.“
* Co se v Brazílii konzumuje a existuje nějaké typické jídlo?
„Brazílie je ohromná země a každý region má své speciality a typická jídla. Obecně se však v Brazílii jí hodně grilované maso, tzv. churrasco. Grilování nejen hovězího masa je zde velmi oblíbené, o víkendech všichni grilují. Způsob je ale trošku jiný než u nás. Grilují se hlavně hovězí řezy, roštěnce či brazilská specialita picanha, což je speciální řez – špička roštěnce. Dále třeba klobásky, kuřecí srdce, vepřová žebra. Grilování je tu velmi jednoduché. Nedělají se žádné marinády jako u nás, ale používá se pouze čisté čerstvé maso a na to hrubá pekařská sůl. A to stačí. Toto jídlo je oblíbené na spoustě míst, zejména ale na jihu a západě země, kde jsou farmy s dobytkem.“
* Jaké jsou vaše zkušenosti s místním zdravotnictvím?
„Obecně je v Brazílii zdravotnictví velmi špatné, ale mluvím konkrétně o veřejném zdravotnictví. Lidé, kteří mají peníze, si platí privátní zdravotní pojištění. Tyto služby jsou naopak na velmi vysoké úrovni. Osobně nějaké zkušenosti mám, ale nikdy nešlo o žádné závažné zdravotní problémy, takže v pohodě.“
* Jste otcem dvou dnes už dospělých dcer. Jak v zemi funguje vzdělávací systém?
„Školství je tady, stejně jako zdravotnictví, ve dvou úrovních – veřejné a soukromé. Veřejné základní a střední školy jsou relativně na nižší úrovni, naopak státní vysoké školy jsou na vysoké úrovni. Na dobré státní univerzity se ale dostávají především studenti, kteří měli kvalitní soukromé střední a základní školy. Školství je odlišné od našeho. Na druhém stupni zde funguje systém amerických high schools, kde máte 3 roky výuky bez jakékoli specializace. Buď se pak dostanete na VŠ, nebo jdete do života bez kvalifikace. Neexistuje zde žádné odborné střední vzdělávání jako u nás, které by vás trochu připravilo na realitu, a vy se mohli rychleji prosadit na trhu práce.“
* Kolik Čechů podle vás v Brazílii žije. Jste s někým v kontaktu?
„Těch, co přišli v posledních 15 letech, nebude více než 200. A pak jsou tu ti, co přišli po roce 48 nebo 68. Jenže jich ubývá, protože jejich průměrný věk je přes osmdesát let. Jejich děti už většinou česky ani nemluví a ani se nepovažují za Čechy. S několika z nich v nějakém kontaktu jsem, ale není to o tom, že bychom se navštěvovali. Na to od sebe žijeme příliš daleko, pomáhají nám hlavně sociální sítě.“
* A závěrečná otázka – co by v Brazílii turista měl navštívit?
„Navštívit se toho dá spousta, určitě je dobré začít Rio de Janeirem, poznat přírodu Amazonie. Pro zájemce o novodobou architekturu od architekta Oscara Niemeyera bych doporučil návštěvu hlavního města Brasília, jehož výstavba vznikla na popud prezidenta s českými kořeny Juscelina Kubitscheka.“
LIBOR CHVOJKA
- narodil se v roce 1960 v Prostějově
- vystudoval VŠ ekonomickou, obor zahraniční obchod
- od roku 1993 žije v Brazílii, Rio de Janeiro
- s manželkou Gisele má dvě dospělé dcery
- živí se jako hoteliér
- jeho zálibou je rodina, miluje vodní sporty, potápění
