Další velký návrat po dlouhých zdravotních problémech zaznamenal zkraje této sezóny korfbalový tým Prostějova. Téměř rok a půl dlouhou pauzu kvůli nepříjemnému zranění zad ukončil Petr Galíček, někdejší kapitán Vosíme.cz a stěžejní opora mužské části sestavy. Teď už je zpátky – a jak ukázaly domácí extraligové duely proti Koblovu i Znojmu, nemá vážnější problém ani s momentální herní formou.

 

* Tradičního prvoligistu z Koblova jste zvládli v pohodě?

„Oni jsou trochu slabší než my, méně zkušení, i výškově jsme měli hodně velkou převahu. A všechno tohle dohromady se během vzájemného zápasu projevilo. Střelecky se nám sice v úvodu nedařilo, ale jinak jsme hráli dobře a pokusů v zakončení měli tolik, že jsme se pak začali i postupně trefovat. Navíc jsme přidali taky výbornou obranu, dostat jen šest košů za celé utkání je super.“

* Jak jste viděl následné střetnutí se Znojmem?

„V minulé sezóně jsme proti nim mívali dost problémy. Já jsem teda nehrál a sledoval to zvenčí, ale bylo vidět, že nám docela chyběla obvyklá síla na vysokých doskocích. Teď už jsme se do týmu vrátili já i Saša Vyroubal a znovu můžeme těžit z kvalitního doskakování, což hodně pomáhá. Proti Modrým Slonům to bylo znát, zase jsme skvěle bránili, navíc dobře odstartovali i v útoku. Tím jsme si rychle vytvořili slušný náskok, ten pak zvyšovali. A soupeř nám po pravdě nedělal větší problémy, šlo o výborně zvládnutý zápas.“

* Dlouho jste pauzíroval. Můžete přiblížit, co přesně vám bylo?

„Loni v srpnu jsem si nepříjemně zranil záda, zjistili mi dost velký výhřez ploténky v oblasti beder. Půl roku jsem chodil na různé rehabilitace, až jsem letos v únoru stejně musel absolvovat operaci. Ploténku mi při ní spravili, potom jsem se léčil, pomalu dával dohromady. Vůbec jsem tehdy nevěděl, jestli se k aktivnímu korfbalu naplno vrátím a budu moct zase hrát jako dřív. Někdy od konce června jsem ale zkusil opatrně sportovat, pak i trénovat – a naštěstí to šlo. Uvidím, jak záda vydrží dlouhodobě větší zátěž, snad už to bude dobré.“

* Nakolik náročné psychicky bylo vydržet tak dlouho bez pohybu a sportování?

„Je pravda, že na hlavu bylo celé to období hodně těžké. Před zraněním jsem totiž byl na vrcholu jak fyzicky, tak psychicky, připravoval jsem se s českou reprezentací na mistrovství světa na Tchajwanu. Kam jsem pak v důsledku těch zad neletěl a rázem nemohl strašně dlouho vůbec nic dělat. Byl to pro mě hrozný skok za sta na nulu, musel jsem si na tu fyzickou nečinnost zvykat. Zbyly mi jen rehabilitace, potom přišla operace a další nucená přestávka. Prostě nic moc, ale snad už je to všechno za mnou. A budu zdravý.“

* Herně jste však po návratu nevypadal nijak zle, ne?

„Hrálo se mi docela dobře, i když mám teď nějaká kila navíc, přibral jsem. Což ale třeba při soubojích pod košem je spíš výhoda. (smích) Takže všechno špatné může být i k něčemu dobré. Každopádně musím dohánět kondici, kterou zatím nemám takovou jako dřív, taky silově musím přidat. Celkově se však necítím po tak dlouhé pauze vůbec špatně a jsem hlavně moc rád za to, že opět můžu hrát korfbal.“

* Kolektivně teď působíte velice silně. Souhlasíte?

„Ano, určitě. Vždyť v minulé sezóně skončil náš tým v extralize druhý, získal stříbro a po pravdě ho ve finále dělil od zlata jen malý kousek. Což bylo vzhledem k mé absenci a dlouho i bez Saši Vyroubala skvělé. Teď jsme oba zpátky a řekl bych, že jako mančaft máme fakt velkou sílu. Sice dost omladila naše lavička, kde dorostenci potřebují nabírat zkušenosti mezi dospělými, ale kvalitu jednoznačně máme. A rozhodně chceme útočit na titul, nic jiného!“