Když se řekne Sokol, lidé si často představí sokolovny, které vyrostly téměř v každé vesnici. Právě sokolovna společně s kostelem, radnicí, hasičskou zbrojnicí a hospodou vždy tvořila základní osu života na venkově. Na jejich výstavbu přispělo velké množství lidí ze svých vlastních prostředků. Často se jednalo o sumy, u nichž by se dnes i ten nejbohatší člověk asi ošíval. I o tom jsme si povídali v našem pokračování rozsáhlého rozhovoru se starostou Sokolské župy Prostějovské Svatoplukem Tesárkem. Tentokrát jsme se zaměřili i na osobněji mířené otázky na to, jak se právě on v Sokolu ocitl a v čem vidí jeho hlavní smysl.  

 

* Sokol je mezi lidmi známý i díky svým sokolovnám. Jak je možné, že se v tolika vesnicích podařilo postavit tak nákladné stavby?

„Bylo to možné jen díky štědrým mecenášům. Například v roce 1921 byla postavena sokolovna ve Vřesovicích. Četl jsem zápis z ustavující schůze obsahující i soupis dárců, kteří na její stavbu přispěli, a to včetně darovaných částek. Jednalo se zejména o sedláky z vesnice. A přesně si pamatuju, že dva největší sedláci dali na stavbu asi pět tisíc, dalších pět sedláků věnovalo čtyři tisíce korun! A tak jsem si dohledal, co se v té době dalo za takové částky pořídit. Zjistil jsem, že se za ně dal koupit hektar pole. V dnešní době by hektar pole na Hané přišel na půl milionu korun. Nedovedu si představit, že bych přišel domů a řekl rodině, že jsem dal pět set tisíc korun na stavbu sokolovny! Tohle bylo prostě obrovské mecenášství. I dnes máme lidi přispívající finančně na nejrůznější charitativní projekty, ale nedokážu si představit, že by se skoro na každé vesnici našlo tolik obyčejných lidí, kteří by byli schopni ze svého darovat tak velké množství peněz.“

* Jak jste se vlastně vy sám ocitl v Sokole?

„U nás je to rodinná tradice. Pocházím z Vřesovic, kde moje rodina bydlí už dvě stě let, jsme tam tedy velmi zakořeněni. Náš dům stojí naproti sokolovně, a tak jsem se vždycky díval, jestli se v ní svítí a můžu tam vyrazit. Moje štěstí bylo v tom, že jsem zažil dobu bratra Jana Přidala, který už za komunistů bez ohledu na možná rizika vedl sokolská cvičení. Tehdy nám řekl, že si budeme všichni tykat a oslovovat se bratře. My jsme to jako malí moc nechápali, ale tímto do nás dostával myšlenky Sokola. Když přišla revoluce, bylo mi devatenáct let. Tehdy jsme se dozvěděli, že sokolové v pražském Veletržním paláci pořádají ustavující sjezd. S kamarádem z Vřesovic jsme ani na chvíli nezaváhali a hned se tam vypravili.“

* Právě po Janu Přidalovi jste se v roce 2001 stal starostou Sokolské župy Prostějovské…

„K tomu se váže jedna moje vzpomínka. V roce 1984 mi bylo třináct let a my jsme byli na cvičení, kde mi bratr Přidal řekl: ‚Ty jednou budeš starostou sokolské župy!‘ Tehdy jsem vůbec netušil, o čem to mluví, všude vládli komunisté a Sokol oficiálně neexistoval. Tak jsem se pouze usmál a pustil to z hlavy. Absolutně jsem nevěřil, že by se něco takového někdy mohlo stát. Vzpomněl jsem si na to až v tom roce 2001, kdy k tomu opravdu došlo.“