Předvánoční čas svádí k jistému zastavení a bilancování, co se podařilo a co naopak méně. Bilanční rozhovor jsme tentokrát vedli s manažerem společnosti TK PLUS Miroslavem Černoškem, jenž si paradoxně vymezil, že nechce bilancovat, ani hodnotit a že se rozhodně nechce bavit o tenisu.
A tak vznikl tento svým způsobem netradiční rozhovor, ve kterém se úspěšný muž ohlíží nejen za zážitky s vánočních svátků, ale i cestování, covidové situaci, či svým oblíbeným filmům, knihám, ale i obrovským sportovním zážitkům, u kterých byl nejen jako divák.
* Co pro vás znamenají Vánoce?
„Vánoce to je vždy a skoro pro všechny kouzelné téma, pro mě jsou určitě časem klidu a pohody, ale je to trošinku ovlivněné věkem, jinak jsem Vánoce vnímal jako kluk, jako mladík, jako čerstvý otec a jako pán, který už příští rok bude mít na krku dvě sedmičky. Určitě si vzpomínám na ty časy vánoční, kdy jsem vše krásně prožíval jako dítě a měl jsem pocit, že nic lepšího nemůže být. Dneska už musím říct, že Vánoce vnímám v souvislosti se svým pokročilým věkem spíše jako čas k přemítání a hodnocení, ale svůj půvab pro mě určitě neztrácejí.“
* Který vánoční dárek vás potěšil a u kterého jste se třeba zasmál?
„To je hezká otázka, ale já si zase vzpomenu na to období, kdy jsem byl chlapec nebo mladík, protože my jsme s bráchou měli skvělou maminku, jež byla nesmírně obětavá. Já jsem vždycky byl milovník hezkého oblečení a maminka se snažila, takže nám s bráchou pletla svetry podle toho, jaké byly zrovna v módě, ať už to byly norské, či jiné vzory. Vzpomínám, když jsem dostal první šusťákovku, první bílou dederonovou košili, když jsem dostal první jeansy Wrangler, takže díky mamince to bylo úžasné. A kdy jsem se zasmál? No byl to, jak říká Čechov, spíše smích skrze slzy. Měl jsem totiž dědečka, který byl profesorem řečtiny a latiny. Byl to velice vzdělaný pán a je třeba si uvědomit, že ve své době vánoční dárky představovalo především oblečení a knihy. A já pravidelně dostával od něj knihy, což vypadalo krásně, ovšem zároveň to pro mě znamenalo domácí úkol knihy přes Vánoce přečíst, následně mu obsah poreferovat. Mnoho let mi to nevadilo, ovšem v době dospívání jsem začal randit. Slečna čekala a já s ní chtěl jít bruslit a zároveň měl za úkol přečíst knihu Honoré de Balzaca Ztracené iluze. No ošulil jsem to, přečetl obálku, kde byl rychlý obsah, prolistoval pár stránek a pak dědečkovi blábolil, jak je kniha úžasná. No samozřejmě mě nachytal a já místo randění a bruslení dostal zaracha, dva dny bez vycházek. Takže mě vlastně Balzac také připravil o iluze, že je vše jednoduché a že o iluze lze přijít. Ale pro vlastní život velice užitečné!“
* Vánoce znamenají i setkávání rodin. Co rodina a vy, je pro vás důležitá?
„Jak už jsem řekl, Vánoce jsou časem setkávání a také přemítání o tom, co rok přinesl. Já sám vnímám, že daleko více uvažuji o svém věku ne během oslav narozenin, ale právě v čase vánočním. Samozřejmě mám radost z předávání dárků, sám je rád dávám, ale také je rád dostávám. Mám rád, když se pustí Tři oříšky pro popelku a zazní velký hit Karla Gotta, ale zároveň si také uvědomím, že zase rok pokročil a že těch Vánoc přede mnou již nemusí být mnoho… Tudíž ta radost z Vánoc je tím o něco menší.“
* Zažil jste velmi zblízka setkání se smrtí. Ve filmu „Prostějov v době koronaviru“ jste k tomu řekl své. Zopakoval byste tyto věty našim čtenářům?
„Můj pohled na to ‚setkání se smrtí‘ je trochu problematický. Covid jsem absolvoval na infekčním oddělení v Prostějově, a dokonce jsem měl být po přeléčení brzy propuštěn, ovšem najednou se vrátil kašel a choroba v podobě rezistentní bakterie na mě zaútočila tak silně, že jsem rychle upadl do bezvědomí a byl jsem převezen do Olomouce na jednotku s nejtěžšími případy. Vlastně jsem ani nevěděl, že jsem byl 10 dnů v umělém spánku, takže jsem prakticky netušil, že jsem v bezprostředním ohrožení života. Po 10 dnech jsem se probudil, u postele seděla moje žena a ptala se, jestli vím, co jsem prodělal. A já teprve zjistil, že jsem zpátky v Prostějově a o setkání se smrtí jsem se dozvěděl až ex post. Spousta lidí se mě také ptala, zda se mi něco zdálo, ale já musím odpovědět, že protože jsem nebyl v klasickém bezvědomí, ale umělém spánku, tak se mi nezdálo vůbec nic.“
Více v tištěném vydání
