V mládežnickém amatérském sportu se život zastavil už dvakrát a je otázkou, kdy se zase rozjede. Loňský rok tak většina fotbalových talentů spíše „prostála“, než strávila na hřišti. Pauza platila bez výjimky také pro družstvo Brodku u Prostějova, kde působí v kategoriích mladších i starších žáků Dominik Hrdlička, kterého vede i otec Viktor. Jak oba v exkluzivním dvojrozhovoru sami potvrzují, čas bez fotbalu je náročný i pro ně. Věří však, že na jaře se kopat bude!

* Jaké to je trávit většinu času doma?

Dominik: „Má to svoje dobré stránky, ale taky špatné. Dobré je to v tom, že mám čas na spoustu věcí, které jinak úplně nestíhám, ale špatné je to v tom, že jsem pořád doma. A to už člověka po tak dlouhé době moc nebaví. Už se i začínám těšit do školy na kamarády, které teď vidím pouze přes internet.“

* Co tak nyní celé dny děláte?

Dominik: „Ráno vždycky řeším školu, kde máme on-line výuku zhruba do oběda. Odpoledne někdy chodím ven se psem, jinak většinu odpoledne hrajeme Fortnite s kamarády přes internet.“

* Jak moc chybí fotbal, který je zase přerušený?

Dominik: „Chybí mi určitě moc. Fotbal jsem vždy bral jako zábavu. Taky mi schází kamarádi, se kterými hraji. Bez tréninků i zápasů je to takové zvláštní.“

Viktor: „Fotbal určitě chybí všem. Největší problém je v tom, že dětem tuto roční pauzu nikdo nevrátí. Loni na jaře se neodehrál jediný ostrý zápas a podzim byl také zkrácen. Halová sezóna je taky mimo a nikdo neví, co bude s jarní částí. Ať už jsou hráči v kterékoliv kategorii, tak jsou o celý ročník ochuzení, což by se v budoucnu mohlo taky projevit.“

* Snažíte se nějak udržovat v kondici?

Dominik: „No, kromě těch procházek moc nesportuji. Teď teda trochu posiluji, ale to nebylo z mé hlavy, spíše mě k tomu táhne táta.“

Viktor: „Musí, poslední dobou totiž pořád sedí i se zbytkem týmu u konzole, trochu zapomínal i na školu. A tak jsme si udělali takové hodnocení a k přípravě do školy jsem mu přidal i posilovnu.“ (smích)

* Jak těžké se bude po nechtěné pauze vrátit k fotbalu? A byl to problém už loni po první pauze?

Dominik: „Bude to určitě těžké hlavně po stránce fyzičky, protože bude zase většina hodně líná. Určitě se nám asi nebude chtít moc běhat. To bylo vidět i na jaře. Po fotbalové stránce to bylo na jaře dobré, tak snad to bude i příští rok.“

Viktor: „Už po první vlně bylo jasně vidět, že největší problém je ve fyzické kondici. Osmdesát procent dětí teď nedělá vůbec nic, co si budeme povídat. Fotbalově to tak zlé nebylo. Přece jen času na přípravu bylo dost a kopat do míče se nezapomíná. Teď by to však mohlo být horší. Při první vlně bylo teplo a světlo i večer, takže si i děti mohly jít zakopat, to teď reálně nejde, takže uvidíme. Je velké štěstí, že na regionální úrovni jsou v klubech ohledně mládeže lidé, jací jsou.“

* V čem konkrétně?

Viktor: „Především v trenérech, kteří kluky fotbalově vedou. Je to náročná práce na čas a člověk ho musí obětovat hodně. Navíc je velmi důležité i to, jak trenéři fungují mezi sebou. Není problém se s žádným z nich domluvit na spoustě věcí. Od přeložení zápasu po různé další komplikace. I u nás bych chtěl třeba velice poděkovat svému bratrovi a Radku Kolaříkovi za to, jakým způsobem pomáhají. Bez spolehlivých lidí by se fotbal v mládeži dělat nedal.“

* Nevykašle se na to někdo z hráčů po další pauze?

Dominik: „Co se s klukama bavíme, tak se spíš všichni těší, až si zase zahrajeme. Nikdo neříkal, že by s tím chtěl seknout. Takže myslím, že v tom problém nebude.“

Viktor: „Je pravda, že první vlna trochu zredukovala to, kde to někteří hráči zabalili. Teď už ale zůstalo pouze zdravé jádro, které fotbal chce hrát. Všem fotbal chybí, nezanevřeli.“

* Věříte, že se na jaře sezóna rozběhne a dohraje?

Dominik: „Nemyslím si, že se vše úplně zruší. Podle mě se na hřišti v dubnu už hrát bude.“

Viktor: „Pevně věříme, že se na hřiště během jara vrátíme. Už to určitě všem moc chybí. Nejen fotbal sám o sobě, ale i shledání s přáteli.“

* Táta je jedním z trenérů. Umí dobře poradit a posloucháš ho?

Dominik: „Je to jak kdy. (smích) Někdy si od něj nechám poradit, když vidím, že má zřejmě pravdu. Někdy ale, když vidím, že by mi to moc nepomohlo, tak ho neposlouchám a hraji dál něco jiného.“

Viktor: „On je hrozně drzý… (smích) Ostatní poslouchají, ale zrovna Domča moc ne. On si myslí, že rodiče akorát špatně radí, takže spíš dá na rady ostatních než na ty moje. Když mužstvo odporuje, tak on je vždycky nejhlasitější.“ (pousměje se)

* A co se týče fotbalu, kam byste to chtěl dotáhnout?

Dominik: „Hraji hlavně pro zábavu, je to můj hlavní koníček. Určitě se tomu ale nechci věnovat naplno. Byl jsem chvíli v prostějovské eskáčku, ale trénovat skoro každý den není pro mě. Chci se věnovat i jiným věcem. A hlavně dál hrát pro zábavu s kamarády.“