Je velkým volejbalovým nadšencem, Ladislav Sypko již dlouhou řádku let trenérsky vede ženy TJ OP Prostějov ve druhé lize i mládežnice tohoto oddílu v krajských přeborech. Za poslední rok, v jehož většině koronavirová opatření totálně odrovnala veškerý výkonnostní sport, ho však vrozený optimismus citelně opustil. A s další existencí sportovních činností mimo profesionální sféru to vidí dost bledě.

* Jak jste přijal rozhodnutí Správní rady ČVS o předčasném ukončení všech volejbalových soutěží ČR 2020/21 kromě extralig dospělých?

„Hodně těžko, protože my jsme s tímto druholigovým ročníkem vůbec ani nezačali. A ten minulý se nedohrál, když byl taky kvůli covidu zrušen několik kol před koncem. Když to vezmeme celkově, tak výkonnostní, amatérský a hlavně mládežnický sport existoval za posledních dvanáct měsíců jen od května do začátku října, což se zrovna šestkových volejbalových soutěží skoro netýkalo. A bohužel ani další výhled do budoucna nevypadá vůbec růžově.“

* Podle plánů ČVS se mají během jara uskutečnit alespoň náhradní soutěže, až to hygienická opatření dovolí. Věříte v tuhle variantu?

„Věřil bych strašně rád, ale když sleduju současný vývoj koronaviru, tak mě veškerá víra bohužel opouští. Já se snažím být za každé situace optimista, mám to v sobě. Co se však týče covidu, bere jakýkoliv optimismus rychle za své. I v mém případě. Nějakou náhradní soutěž v podobě spojeného krajského přeboru sice máme se soupeři předběžně domluvenou, jenže aby na ni došlo, musela by se zdravotní situace v zemi včetně počtů nakažených docela rychle zlepšit. A na něco takového to teď rozhodně nevypadá. Tudíž asi v téhle sezóně nebude už nic.“

* Jak nemožnost věnovat se dlouhodobě svému sportu snášejí vaše svěřenkyně?

„Některé podobně jako já strašně těžce, jiné to možná až tolik netrápí. Záleží na individuálním vztahu každého člověka ke sportování. Kdo volejbal opravdu miluje, tak mu prostě moc chybí a nemůže se dočkat, až ho bude moct zase hrát. A určitě se k němu vrátí, jakmile to půjde. Kdo je však volejbalu oddaný na nějakých sedmdesát nebo ještě míň procent, ten třeba za uplynulé měsíce zjistil, že mu nijak zvlášť neschází. A po skončení zákazů jej znovu hrát nezačne. Já jsem s holkama průběžně v kontaktu, bavíme se spolu o přetrvávající situaci a tyhle rozdíly v chuti vrátit se k tréninkům vnímám. Podobné to určitě je ve všech týmových sportech.“

* Nemáte tedy obavy, abyste dali pro příští ročník vůbec dohromady družstva žen i juniorek OP?

„Nedělám si žádné iluze, problém to rozhodně být může. Jedna věc je, aby se na podzim vůbec začalo, protože po zrušení celé této sezóny musíme být nachystaní bohužel na cokoliv. Loni v létě jsme si mysleli, jak už bude všechno v pohodě a že další ročník určitě nějak proběhne, přinejhorším aspoň částečně. A realita nás vyvedla z omylu. Teď je možné, že od letošního podzimu třeba zavedou povinnost pravidelného testování dvakrát týdně pro každého, kdo bude chtít provozovat jakýkoliv sport. Nemluvě o povinném očkování. A kdo tohle dobrovolně podstoupí, navíc v dlouhodobém časovém měřítku? Kdo bude ochotný nebo schopný si něco takového případně platit ze svých peněz? Mám prostě strach, že se neprofesionální sport řítí do propasti. Nejen nám konkrétně se tak může stát, že nebudeme mít s kým hrát, tohle může potkat jakýkoliv klub či oddíl. Rozhodne celková situace, podmínky ke sportování.“