Už jako malá propadla hokeji, kde nejprve v poli branky spíše střílela, aby posléze zamířila na opačnou stranu a snažila se gólům hlavně zabránit v brance. Její talent je hodně velký a Anna Horáková (na snímku) už jako hráčka Prostějova dostávala pozvánky do výběru reprezentací. Od nového ročníku působí v rakouské nejvyšší soutěži žen a v šestnácti letech se dostala i do nominace reprezentace žen do 18 let, kde ve Finsku především nasávala atmosféru velkého podniku, domů si přivezla bronz. O dojmy a pocity se rodačka z Prostějova podělila i s naší redakcí.
* Co jste říkala na nominaci na šampionát, kde jste patřila mezi nejmladší hráčky v mužstvu?
„Byla jsem mile překvapená, že se mi tam povedlo dostat. Pořád jsem si myslela, že pojedou všechny tři starší holky, ale byla jsem samozřejmě šťastná, že jsem se do výběru dostala, jsem za to moc ráda.“
* Z mistroství světa jste přivezla bronzovou medaili. Po pár dnech už jste definitivně zpátky, nebo ještě máte plnou hlavou dojmů a zážitků?
„Pořád jsem myšlenkami ještě trošku ve Finsku, protože jsem si to moc užila. Na holky jsem neskutečně pyšná, ale teď už se zase snažím nastavit na to, že musím ještě více makat, abych se dostala do nominace i příští rok, kde to bude šampionát pro můj ročník. Tam bych chtěla úspěchu pomoci i na ledě. Je tak přede mnou ještě dlouhá cesta.“
* V této věkové kategorii můžete absolvovat ještě další šampionát. Mohou pomoci zkušenosti z letošního roku, pokud by nominace vyšla?
„Přesně tak. Musím pořád makat na sto procent, a když tak budu fungovat, tak si myslím, že mám velkou šanci se tam dostat. Tady ty zkušenosti člověku nikdo nevezme a budu vědět do čeho jdu. Zásadní ale bude hlavně moje práce v průběhu roku, takže zase zpátky do poctivého tréninku.“
* Jak byste turnaj zhodnotila z vašeho pohledu? A byla bronzová medaile adekvátní k výkonům i síle soupeřek?
„Bronz určitě oprávněný byl. Samozřejmě jsme chtěly mířit ještě výš a myslely jsme na zlato. S Kanadou nám to ale nevyšlo. Jinak si ale myslím, že jsme předváděly konstantně dobré výkony už od přípravných zápasů a vypadalo to velmi dobře. Bylo znát, že jsme byly všechny velmi dobře nachystané a medaile je zaslouženou odměnou.“
* Ve Finsku jste strávily společně více než týden. Co nějaké mimohokejové zážitky?
„Byly jsme se podívat v Helsinkách a občas se někam projít, ale nebylo toho moc, protože jsme se soustředily hlavně na hokej a každého dalšího soupeře. Tím, že se většinou hrálo obden, tak to sice vypadá, že je času dost, ale není tomu tak.“
* Mládežnické kategorie jste odehrála v Prostějově společně s kluky. Co rozhodlo, že se proti nim postavíte zrovna do branky?
„Pro mě byl hokej vždycky sportem číslo jedna. Nejdříve jsem začínala v poli, ale pořád mě to nějak táhlo do branky. (smích) Ani nevím, proč a jak jsem se tam dostala, ale jsem tam a baví mě to moc.“
* Nyní nastupujete v Rakousku. Co vedlo k rozhodnutí zamířit právě tam? A jak je to náročné skloubit se studiem?
„V Rakousku je to moje první zkušenost se zahraničím a je to náročné. Ale nemůžu říct, že by se to nedalo všechno skloubit dohromady. Když člověk chce, tak se to dá i bez větších překážek stíhat. Žádný větší problém tam není a jsem ráda, že můžu chytat nejvyšší soutěž.“
* Úředním jazykem se tak stává pomalu němčina?
(smích) „Mluvím převážně anglicky a není problém se tam takto domluvit. Samozřejmě se ale snažím postupně učit německy, už dokážu něco říct. Domluvím se i v obchodech a zatím mi to stačí. Rozhodně to ale budu dál pilovat.“
