Olympijský víceboj je jedním z dlouhodobých projektů Českého olympijského výboru, kterým se snaží propagovat atletiku a rozvíjet aktivní pohyb u školáků. V listopadu loňského roku žila právě Olympijským vícebojem celá ZŠ a MŠ Přemyslovice, kam s tímto projektem přijela bývalá vynikající atletka Šárka Kašpárková. Večerník byl u toho a mistryni světa i olympijskou medailistku v trojskoku vyzpovídal.
* Jak jste se vlastně k projektu Olympijský víceboj dostala?
„V roce 2012 mě oslovili Robert Změlík a Roman Šebrle coby zakladatelé Olympijského víceboje, jestli bych se k nim chtěla přidat jako jedna z ambasadorek tohoto projektu. Aby byl genderově vyvážený. (smích) Od té doby jezdím po školách a ve spolupráci s tamními učiteli organizujeme sportovní soutěže pro děti, vydržela jsem u toho až doteď.“
* Momentálně jste právě vy hlavní tváří Olympijského víceboje?
„Projekt má víc ambasadorů, kteří se každým rokem částečně obměňují. A já jsem mezi nimi tak nějak pořád, jako takový inventář.“ (směje se)
* Co vás na tomto projektu nejvíce baví, že jste jeho součástí nepřetržitě už více než deset let?
„Já mám vystudovaný pajdák (Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně), takže jsem odjakživa chtěla pracovat s dětmi. A v rámci Olympijského víceboje se dají krásně skloubit tyto moje pedagogické sklony se sportem, který jsem většinu života aktivně dělala. A co všechno mi dal, to se při Olympijském víceboji snažím v rámci možností předávat dětem. Aby se aktivně hýbaly a sportování je bavilo.“
* Jak na tom Olympijský víceboj v současnosti je?
„Po delší době vůbec nemáme problémy s financováním, protože jsme dostali nemalou dotaci od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, přispívá nám i Národní sportovní agentura. Navíc po loňském konci Sazky vstoupilo do projektu několik jiných významných partnerů, takže peněz máme dostatek. Proto jsme přemýšleli, kam ještě celý Olympijský víceboj posunout, ale vedení Českého olympijského výboru bohužel rozhodlo, že děti nemají soutěžit na výsledky. Proto bylo zrušeno dříve obvyklé celostátní finále, a dokonce i krajská či okresní kola, takže si projekt musí vystačit jen se školními koly. Což je z mého pohledu velká škoda, na tohle zrušení mám svůj jasný názor. Zbytečně připravujeme děti o přirozenou, zdravou soutěživost.“
* Přesto zůstáváte?
„Tohle rozhodnutí mě dost naštvalo, ale přišlo by mi líto kvůli nesmyslnému kroku některých lidí opustit výborný projekt, kterým Olympijský víceboj obecně je. Ta školní kola vždy byla a nadále jsou takový základ, kdy přijedeme za dětmi, sportujeme s nimi a díky novým partnerům teď můžeme školám pomáhat i jinak, třeba jim přivezeme zásobu zdravých svačinek. Školáci přitom plní Olympijský odznak nebo Olympijský diplom a podstatné je, že se tím baví, mají radost a sportují, aktivně se hýbou.“
* Co říkáte na pohybovou zdatnost současné české mládeže?
„Dělali jsme v době covidu takové průběžné zhodnocení našeho projektu. A zjistili jsme, že děti zapojené do Olympijského víceboje jsou fyzicky zdatnější než děti, které se nezapojují. Ale přesto i školáci účastnící se projektu mnohdy mají stále daleko do opravdu dobré fyzické zdatnosti, abychom nebyli příliš velcí optimisté. Já osobně mám takový žebříček, kdo všechno tohle může pozitivně ovlivnit, změnit: na prvním místě jsou to rodiče, na druhém místě učitelé ve školách a až na třetím místě trenéři ve sportovních klubech.“
* Takže nejdůležitější roli hraje rodina?
„Přesně tak. Pokud rodiče nevedou své děti k aktivnímu pohybu a nemotivují je, aby sportovaly ať už s nimi, nebo samy, tak se v mladých kladný vztah ke sportu a aktivnímu pohybu buduje složitě. Na školách se pak učitelé mohou snažit sebevíc, ale jakmile děti nevidí správný vzor ve svých rodičích, je to vždycky mnohem těžší. Nemluvě o sportovních klubech, kam se většina dětí vůbec ani nedostane.“
* Co vám osobně dává Olympijský víceboj, čím vás obohacuje?
„V první řadě mě pořád velice baví, protože mám pocit, že tahle práce má smysl. Jsem mezi mladými, což je taky fajn, navíc za ty roky ježdění po školách tam mám spoustu dobrých známých i kamarádů, s nimiž se pokaždé moc ráda vidím. A vnímám, že na mnoha místech se nám dlouhodobou mravenčí prací podařilo v dobrém slova smyslu zblbnout učitele i následně děti k nadšené účasti v Olympijském víceboji natolik, že to viditelně pomáhá v pohybovém a sportovním rozvoji tamních školáků. O lecčems například vypovídá, že po zrušení soutěžní části projektu samovolně bez naší iniciativy vznikla petice za její obnovení, kterou podepsalo okolo tisícovky učitelů. Snažili se předsedu ČOV Jiřího Kejvala a spol. přesvědčit, aby okresní i krajská kola plus to celostátní obnovili, ovšem marně. Každopádně vědomí toho, že člověk za sebou má takovou sílu soudržné komunity pracující každodenně s dětmi, je moc příjemné.“
* Nakolik dosud vzpomínáte na své velké úspěchy?
„Žiju přítomností, takže nijak zvlášť. Ale je samozřejmé, že tím, čemu se dlouhá léta věnuji, se mi dosažené úspěchy z mé sportovní kariéry často připomínají. Učitelé na mě děti většinou předem připraví, takže školáci pak dobře vědí, kdo vlastně ta Šárka Kašpárková je. (se smíchem) Sami od sebe by to určitě nevěděli, protože doba mých mezinárodních úspěchů je dávno pryč, máme tu věkový rozdíl několika generací. A je jedině dobře, že současní mladí už mají úplně jiné sportovní vzory ze současnosti. Na druhou stranu je dobré dětem připomínat, že i dřív Česká republika měla výborné sportovce, kteří něčeho významného dosáhli. Od manželů Zátopkových přes Věru Čáslavskou, Jiřího Rašku, Honzu Železného až třeba po Báru Špotákovou. Tohle by mělo patřit ke všeobecnému vzdělání člověka.“
ŠÁRKA KAŠPÁRKOVÁ
Atletika
- bývalá špičková atletka a dlouholetá reprezentantka ČR v trojskoku
- narodila se 20. května 1971 v Karviné, dlouhodobě žije v Brně
- v dětství začínala s basketbalem, poté přešla k atletice a u té již zůstala
- dlouho se věnovala skoku do výšky, než se ve dvaceti letech rozhodla přesedlat na trojskok
- jejími největšími úspěchy jsou zlato na mistrovství světa 1997 a bronz na letních olympijských hrách 1996
- dále získala stříbro na evropském šampionátu 1998, dva bronzy na halových MS (1997, 1999) a dvě stříbra na halových ME (1996, 1998) – vše v trojskoku
- ještě jako mládežnice vybojovala bronz na juniorském ME 1989 ve skoku do výšky, celkově posbírala desítky medailí na mistrovstvích republiky všech věkových kategorií
- navíc je dosud českou rekordmankou v trojskoku jak venku (15,20 metru), tak v hale (14,87 metru)
- po skončení aktivní kariéry se stala trenérkou, také se věnovala pedagogické práci
- momentálně je patronkou projektu Olympijský víceboj Českého olympijského výboru
- vystudovala vysokou školu, konkrétně Pedagogickou fakultu Masarykovy Univerzity Brno
- dlouhodobě žila s Michalem Pogánym, se kterým má dceru Terezu
zajímavost: tři roky po skončení atletické kariéry se na čas vrátila k vrcholovému basketbalu, během sezóny 2008/09 vypomáhala extraligovému Valosunu Brno
