Výraznou posilu na blokařský post nedávno získal volejbalový klub VK Prostějov v osobě Veroniky Trnkové. Zkušená střeďačka přišla do vékáčka už potřetí v životě, tentokrát z AEK Atény. Okamžitě naskočila do zápasového kolotoče, zatím odvádí kvalitní výkony a s ní v sestavě hanácký mančaft ztratil jediný set během tří těžkých extraligových duelů.
* I přes výsledek 3:0 to proti Ostravě nebylo nijak jednoduché střetnutí, že?
„To opravdu nebylo. Jasně vypadal jen první set, ale málokdy to takhle zůstane celé utkání. Po tom hladkém začátku jsem se trochu obávala, že naše koncentrace poklesne, což se částečně stalo. Měly jsme tam v koncovkách i trošku štěstí, soustředěnost nebyla celou dobu úplně stoprocentní, některé situace jsme trochu podcenily. Nechci ale moc shazovat náš výkon, který byl celkově dobrý. Avšak s tím, že jsme soupeřkám samy dovolily udělat ze druhého i třetího setu docela drama.“
* Dá se říct, že jste ve zmíněné druhé i třetí sadě za nepříznivého stavu vždy zabraly?
„To asi jo. I když si úplně nepamatuju, co přesně se kdy stalo. (úsměv) Ale je pravda, že do obou těch setů jsme nevstoupily dobře a musely dotahovat, což se zlepšením v jejich závěrech pokaždé povedlo.“
* Nakolik důležité jsou tři získané body?
„Samozřejmě moc, protože chceme jít do play-off z prvního místa, což má více výhod. Tím pádem musíme pořád vítězit, abychom vedení udrželi, a ještě nás čeká několik těžkých zápasů, nic jednoduchého. Proto je každý získaný bod důležitý, včetně těch tří dnešních.“
* Jak byste popsala svůj příchod do Prostějova v pokročilé fázi soutěžního ročníku?
„Těžko se mi to hodnotí, protože nemám úplně přesné informace o tom, co všechno se v Aténách stalo. Každopádně v Řecku platí pravidlo o omezeném počtu cizinek, které můžou do každého utkání nastoupit jen čtyři, zatímco nás bylo v AEK od začátku sezóny pět. Vedením klubu mi bylo řečeno, že se tahle situace do Vánoc nějak vyřeší, že se mnou počítají a jedna zahraniční smečařka odejde. Což se však nestalo. Přitom nemůžu říct, že bych nebyla spokojená se svým zápasovým vytížením, odehrála jsem toho snad devadesát procent. A myslím si, že docela dobře v rámci toho, jak jsem mohla. Jinak se ale v klubu děly místy až neuvěřitelné věci, klidně by se o nich dala napsat zajímavá kniha. (smích) Třeba se dvakrát měnil hlavní trenér, teď už je tam od začátku sezóny třetí. Nebo se protočilo snad pět kondičních trenérů, často se měnil i hráčský kádr, v jednu dobu nás tam bylo cizinek šest, chvíli dokonce sedm. A hrát mohly jen čtyři. Proto jsem se pořád zajímala, jak to bude dál, zvlášť po druhé změně hlavního kouče začátkem nového roku. Už mám nějaké roky a nechtěla jsem strávit druhou polovinu sezóny mimo sestavu. Nakonec se vše dostalo do situace, že moje zápasové vytížení záviselo na výkonech jedné řecké smečařky, která nedávno dost nečekaně oznámila, že z klubu odchází jinam. Tím se moje docela jistá pozice rázem změnila, a proto jsem se rozhodla odejít taky.“
* Jste tedy nakonec ráda znovu tady?
„Má to samozřejmě svoje plusy i mínusy, jako všechno. Do téhle sezóny jsem každopádně šla s tím, že možná bude mou poslední, už mám nějaké roky a třeba se rozhodneme založit rodinu. Tím pádem jsem tenhle svůj poslední rok ve vrcholovém volejbalu chtěla hrát vysoko, bojovat o nějaký týmový úspěch. Proto jsem se celé léto poctivě připravovala, pracovala na sobě a měla radost, že po předchozích zdravotních peripetiích se mi podařilo vrátit na solidní level. Tady v Prostějově vím, že to k něčemu bude a můžu svým dílem přispět k tomu, abychom společně bojovaly o co nejlepší umístění.“
* Rozjezd do třetího prostějovského angažmá jste měla velice dobrý, ne?
„Zatím se cítím dobře, ale nechci to zakřiknout. Nejsem v úplně lehké situaci tím, že se tady ode mě hodně očekává, zatímco v Řecku nic moc nečekali a mohla jsem spíš překvapovat. (usmívá se) Navíc styl volejbalu v české lize je trochu jiný než v Řecku, musím si na některé herní věci zase zvykat. Zatím se nám však od mého příchodu daří, takže můžu hodnotit pozitivně.“
* Jasným cílem je zisk mistrovského titulu. Co vy na to?
„Nejvyšších cílů se osobně nijak nebojím, ale na druhou stranu se k nim ani nechci příliš upínat. Lepší je koncentrovat se v první řadě na to, abych já sama odváděla co nejlepší výkony a tím přispívala k co nejlepším výkonům celého družstva. To znamená dobře trénovat, být zdravá, navíc třeba i pomáhat mladším hráčkám. Aby se nám společně dařilo a mohly jsme dojít až k týmovému úspěchu.“
