První půlrok nového klubu žen na regionální scéně ukázal potenciál. Výběru pod vedením kouče Ptáčníka se podařilo v tabulce předčít oba své regionální rivaly a prohrálo jediný zápas. Celkově se ale stalo remízovou královnou, takže to nestačilo na lepší než šestou příčku. Určitě je však na čem stavět. Družstvo svými výkony i góly hodně táhla teprve šestnáctiletá Alžběta Průchová (na snímku). Ta si připsala více než polovinu branek mužstva. Také však byla jednou z mnoha holek, které před sezónou vyměnily Držovice právě za Protivanov.

* Jak hodnotíte podzimní zkrácenou část?

„Určitě bych se na sezónu dívala i přes všechny okolnosti, ať už šlo o nouzový stav, který nám vzal poslední tři zápasy, pozitivně. Na to, že jsme nově založený klub, jsme podávaly dobré výkony. Přesto si ale myslím, že jsme se mohly posunout ještě výše“

* Z vašeho osobního hlediska panuje také spokojenost? Podařilo se vám vstřelit více než polovinu branek celého mužstva.

„Nějaké pozitivní pocity ve mně jsou. (úsměv) Ale stále vidím řadu nedostatků, na kterých musím nadále pracovat a posouvat se vpřed. Vím, že to může být ještě lepší, takže cítím, že k té celkové spokojenosti ještě něco schází. Za čtyři branky a celkový herní dojem jsem však určitě ráda.“

* Velmi vás chválí kouč Ptáčník, ale pochvalu jste si vysloužila také od trenéra Mostkovic Ondřeje Millara. Chtěla byste to ve fotbale dotáhnout někam výš?

„Opravdu ráda bych to chtěla někam dotáhnout, fotbal mě velmi baví. Určitě bych však chtěla, aby se nám to podařilo právě s Protivanovem a nechtěla bych se od něj odpojit. Věřím, že sílu na to časem budeme mít.“

* Před sezónou se hodně řešil přesun hráček z Držovic do Protivanova. I vy jste šla tímto směrem, chtěla byste k tomu něco říct z vašeho pohledu?

„Z Držovic jsme odcházely dobrovolně. Cítily jsme a doufaly, že to bude pro nás určité zlepšení, protože například mně osobně tam podmínky příliš nevyhovovaly. Ale určitě nemůžu říct na nikoho ze svého bývalého klubu nic špatného. Oba kluby mi hodně pomohly. Poskytly mi dobré zázemí pro můj vlastní rozvoj a určitě to nebylo jen špatné.“

* Hodně se mluvilo také o tom, že v Držovicích příliš nefungovala tréninková příprava. Z Držovic zase chodily hlasy, že si vás Protivanov přebral. Co z toho je pravda?

„Jak jsem již říkala, já odcházela dobrovolně, protože jsem věřila v lepší podmínky než v Držovicích. Mohu potvrdit, že v Držovicích se trénovalo velice málo, prakticky vůbec. Bylo tam však více důvodů, většina kádru tréninky nestíhala. Některé holky to měly daleko, některé zase měly své povinnosti, případně práci. Takže to nebyla jen chyba vedení. Teď je to jiné. Trénovaly jsme dvakrát týdně. Chodívalo nás dost, ani si nevybavuji, že by se nějaký trénink musel zrušit. Za mě je to naprostá pecka a jsem ráda za tento krok.“

* Podzimní část vám hodně zkrátil koronavirus. Nyní to také nevypadá zrovna růžově. Jak těžké se bude zase vrátit na trávník?

„Já bych byla hlavně ráda, kdyby byl návrat možný co nejdříve. Protože už je to opravdu dlouhé, člověku chybí společné tréninky, sociální kontakt se spoluhráčkami ale i protihráčkami. Nějaké individuální trénování to zkrátka nenahradí. Doufám, že se všechno opravdu rozjede co nejdříve, protože by se také mohlo stát, že hráček napříč regionem zase ubude. Jsem přesvědčená, že u nás se zpátky na hřiště těšíme všechny. Je nás parta holek, které ten fotbal opravdu baví a chodí rády. Navíc tu panuje i dobrá atmosféra, určitě se zase všechny vrátíme, jak jen to bude možné.“