Doba se mění a zločiny s ní. Dnes je mnohem pravděpodobnější, že vás okradou na internetu než na ulici. Olomoucký rodák Ivo Černík působí na prostějovském státním zastupitelství už od roku 2002, na začátku roku 2024 se dokonce stal jeho šéfem. Aktuálně se nejen on potýká s obrovským nárůstem počtu nejrůznějších internetových podvodníků. Jen v Prostějově od začátku roku průměrně řeší zhruba 2 až 3 případy každý den. Jejich objasněnost je přitom zhruba tříprocentní. Právě sisyfovský boj s kyberzločinem byl hlavním tématem druhé části našeho obsáhlého rozhovoru.
* V poslední době se hodně hovoří o tom, že se život v mnoha ohledech přenáší do virtuálního prostoru. Spolu s tím zde začíná bujet i zločin. Je tomu tak?
„Přesun trestné činnosti do virtuálního prostoru je nezpochybnitelný, zhruba posledních šest let roste každý rok exponenciálním způsobem. Než by se dnes měl pachatel snažit složitě okrást poškozeného tváří v tvář, je jednodušší tak učinit ve virtuálním prostřední, kde mu to lidé svou naivitou a lehkomyslností sami umožňují.“
* Jak je to možné, cožpak jsme tak zhloupli?
„Spíše bych řekl znaivněli a pod vidinou snadného zisku přestali být v tom hektickém světě ostražití. Nicméně těch případů může být tolik i proto, že prostřednictvím internetu na nás útočí velmi dobře organizovaní podvodníci z celého světa. Navíc dříve se třeba takový sňatkový podvodník musel opravdu snažit, aby si lidově řečeno oblbováním v kavárně či na procházkách získal důvěru oběti. Dnes jsou ženy po více či méně dlouhé konverzaci prostřednictvím e-mailu ochotny pod příslibem lásky a společného soužití zasílat peníze svým ‚nápadníkům‘. Slangově tomu říkáme případ ‚americký voják‘. Poškozené ženy pachatele v životě neviděly, a přitom jim nepřijde divné, že zasílají statisícové až milionové částky na účet do banky sídlící v Nigeru, Estonsku, Velké Británii či kdekoli jinde na světě.“
* Opravdu jde o takto vysoké částky?
„To byste se divil! Setkali jsme se například se ženou středního věku, která se přes sociální sítě seznámila s mužem, jenž měl údajně pracovat na ropných plošinách v Itálii. Pod líbivými slůvky příslibu úžasného společného života mu v souhrnu poslala přes milion korun, které si navíc musela půjčit. Podotýkám, že byla vdaná a když to vzhledem k pohledávkám banky prasklo, trestní oznámení nakonec podal její manžel. Rozumím tomu, že lidská duše je křehká a nechci proto nikoho soudit, nicméně takový postup samozřejmě vzbuzuje údiv. Dodávám přitom, že dohledat takto ‚půjčené‘ či darované peníze je prakticky nemožné. Nemám k dispozici přesnou statistiku, ale odhaduji, že jen na okrese Prostějov pachatelé podvodným způsobem připraví poškozené za rok o cca 15 až 20 milionů korun.“
* Setkáváte se i s případy, kdy se „hackerům“ podaří nabourat do počítače?
„Ano, velmi často se tak ovšem děje jen kvůli tomu, že sama naivní oběť poskytne vzdálený přístup ke svému počítači nebo notebooku. Tím prakticky dává pachateli všanc veškeré své úspory a možnost s nimi nakládat. Nejenže pak přijde o všechny peníze, ale v horším případě si podvodník pod jejím jménem ještě zřídí a čerpá úvěry. Výsledkem jsou vysoké dluhy u jednotlivých institucí a šetření policie pro podezření z trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti.“
* Jak k něčemu takovému může vůbec dojít?
„Prodáváte třeba na ‚Bazošu‘ věci za pár stovek. Ozve se zájemce, který chce zboží poslat například přes Zásilkovnu. Vyzve vás, abyste si stáhl aplikaci, která vypadá jako originální. A přestože zboží prodáváte a stačilo by uvést maximálně číslo vašeho účtu, aplikace vás přiměje, abyste do ní vložili kompletní údaje platební karty. Pak už stačí třeba jen z nepozornosti ve vaší mobilní bankovní aplikaci souhlasit se žádostí banky, která chce ověřit změnu přístupového hesla a mobilního telefonu a vše další už se odehraje zcela v režii pachatele. Výsledkem je vyluxovaný účet. A to v tom lepším případě.“
* Co tedy v takových případech doporučujete?
„V žádném případě nestahovat jakékoli aplikace, které nejsou ověřeny přes obchod play, a už vůbec neposkytovat kompletní údaje z bankovní karty.“
* Mnozí lidé také pohoří při snaze zúročit své peníze investicemi třeba do nejrůznějších kryptoměn. Máte i s tímto nějaké zkušenosti?
„Velmi bohaté! Vzpomínáte si na dětský seriál se strýčkem Skrblíkem. Viděl dolary, rozsvítily se mu oči a neviděl už nic kolem sebe. Je neuvěřitelné, kolik peněz jsou lidé schopni vynaložit do podvodných investic. Dlužno říci, že postup pachatelů v těchto případech je velmi sofistikovaný. Ozve se jeden ‚bankéř‘, pak další, vložíte nějaké peníze, přijde vám graf, kolik jste za pár dní ‚vydělali‘, no a pak už se chováte jako ten Skrblík. Posíláte tedy další a další peníze. Když pak chcete ten váš výnos reálně převést na váš účet, tak vám sdělí, že jsou peníze z nějakého důvodu blokovány a k jejich odblokování jsou potřeba další peníze. A tak opět posíláte a posíláte… Jsou i případy, kdy dokonce sama banka klienta varuje, že jde pravděpodobně o podvod, a klient přesto trvá na platbě.“
* Stejně jako u nejrůznějších zázračných úroků, tak i v těchto případech stoprocentně platí, že kdo chce moc, nemá nic…
„Přesně tak. Měli jsme i případ, kdy poškozený ‚investoval‘ statisíce korun, a když zjistil, že byl podveden, vyhledal přes internet firmu, která mu měla peníze dohledat. Ukázalo se, že jde o další podvodnou firmu, což ho stálo to další statisíce.“
* Osobně mi přijdou nejzáludnější případy, kdy se propojuje svět internetu s osobním kontaktem třeba prostřednictvím telefonátů…
„Ano, už jsme se setkali s řadou případů, kdy poškozeným zavolal někdo, kdo se představil, že je od police či z banky. Varoval je, že mají napadený účet, a přitom je navedl, kam mají své finance ‚bezpečně‘ uložit…“
* Jaká je šance, že se najde pachatel a případně i peníze?
„Upřímně? Opravdu zcela mizivá. Přestože v průměru řešíme více jak dva podobné případy každý den, jejich objasněnost se pohybuje odhadem kolem pouhých dvou tří procent. Zdůrazňuji však, že to není kvůli liknavostí policie, ale prostým faktem, že tyto vysoce organizované skupiny pachatelů obratem peníze pošlou do různých koutů světa. Pak je fakticky nemožné je dohledat.“
* Proč? Když peníze poškozený pošle na konkrétní účet, ten pak stačí zablokovat a je to. Nebo se pletu?
„To sice máte do jisté míry pravdu, zásadní však je, že z těchto prvních účtů jsou finance obratem poslány jinam, veskrze do zahraničí. Policie pak musí oslovit české banky, které vám nejprve potvrdí to, že peníze byly na onen účet skutečně připsány, nicméně dodají, že vzápětí byly odeslány do cizího státu. Musíte pak požádat o právní moc, což obnáší vytvořit potřebný dokument, tento nechat přeložit, čekat pár měsíců, než vám někdo odpoví, že peníze byly poslány na účet jiného dalšího státu nebo byly fyzicky vybrány neznámou osobou. A proces se opakuje. Nemusím snad dodávat, že právní pomoc poslaná třeba do Libye či Bangladéše je konečná stanice. Vše to stojí obrovské úsilí i finance a výsledek je téměř nulový.“
* To musí být nesmírně frustrující…
„Je to tak. Jsme sice za tuto práci placeni, ale umíte si představit, že kopete třeba jámu v písku na Sahaře? Jednu lopatu vyhodíte, druhá se vám sesune. Takže kopete rok a máte vykopanou dvoumetrovou jámu. Zeptejte se daňového poplatníka, jestli by rok platil někoho takového? Já myslím, že ne. Pomíjím přitom fakt, že kopat do značné míry zbytečně jámu, nemůže bavit vůbec nikoho.“
* Jak tedy v takovém případě reagujete na další a další podobné kauzy?
„Přiznám se, že vždycky po ‚klausovsku‘ pozvednu obočí a pomyslím si ‚štrosmajerovsky‘ něco o tom, že kdyby hloupost nadnášela...“
* Dá se s tím vůbec něco dělat?
„Chtěl bych vaším prostřednictvím apelovat na čtenáře, než proboha něco uděláte, než ‚chytře‘ investujete, ne dvakrát, ale desetkrát měřte! Nikdy nestahujte neověřené aplikace, nedávejte svoje bankovní údaje. Nikdy nevěřte neověřeným společnostem, které nabízejí rychlé zbohatnutí. Zbydou vám jen oči pro pláč!“
