Od svého příchodu na Moravu ukazuje Tomáš Jedlička (na snímku), jak platným útočníkem pro mužstvo je. Domácí premiéru na jaře pak dokázal po sedmdesáti minutách rozhodnout, když byl přesně tam, kde měl, a navýšil vedení eskáčka na dvě branky. Poslední minuty pak sledoval velký tlak hostů, který ale naštěstí vyrovnání nepřinesl. Po závěrečném hvizdu chválil všechny spoluhráče, jak dnešní náročný duel dokázali zvládnout a rehabilitovat se po nepovedeném startu na půdě vedoucího Zlína.
* Gratulace k vítězství. Jak jste viděl dnešní utkání?
„Děkujeme. Byl to nesmírně náročný zápas. Chtěli jsme odčinit to, co jsme vlastně nepředvedli ve Zlíně, kde se to nepovedlo. Řekli jsme si, že dnes je na to ideální příležitost. První poločas byl takový ustrašený. Ve druhém poločase to z nás ale spadlo a dokázali jsme to i zásluhou dvou branek zlomit na svou stranu. Za tři body jsem tak hodně rád, stejně jako všichni.“
* Co se povedlo do druhé půle změnit? Přeci jen první poločas to byla spíše nuda.
„Nebylo tam ani nic extra zásadního, že bychom třeba měnili rozestavení nebo to zkoušeli jinak. Spíše jsme si řekli, že musíme být doma ještě aktivnější, což se nám od úvodu druhé půle dařilo. Byli jsme za to odměněni.“
* V přípravě jste pár branek dokázal vstřelit, nyní branka hned ve druhém utkání. Je to velké uklidnění pro útočníka?
„Určitě je. Já se ale snažím, aby se mi tohle nedostávalo moc do hlavy, ať už se daří, nebo naopak delší čas na branku čekám. Ono to bývá kontraproduktivní. Rozhodně to ale vždycky pomůže a jsem rád, že jsem takto mohl pomoci k bodům. Pevně věřím, že to nebyla ani poslední branka, která nám přinesla důležité body do tabulky.“ (úsměv)
* U vaší branky to byla secvičená věc, kam si máte jít, nebo jste byl ve správný čas na správném místě?
„Řekl bych, že jsem spíše byl na správném místě. Čekal jsem, že by se tam ten míč mohl dostat, byl jsem u něj včas. Bylo to hlavně i díky práci celého mužstva, která fungovala po celý zápas. Jsem za to moc rád.“
* Závěr jste sledoval z lavičky, kdy po penaltě přišlo snížení a míčů tam ve vápně létalo dost. Jak dlouhé to pro vás bylo?
„To bylo něco šíleného. (úsměv) Hned mě samozřejmě stejně jako vás napadlo, jak to vypadalo během podzimu několikrát, kdy jsme o to v nastavení přišli. Jen jsem doufal, aby to kluci zvládli. Bylo to nekonečné, ale kluci to vzadu odjezdili a odskákali, za což jim patří velký kredit.“
