Původně to měl být rozhovor se dvěma zúčastněnými. Paní Yvona věděla, mně to došlo posléze. Richard Benýšek je totiž člověk multifunkční, navíc vybavený velkou výřečností. Exkluzivních odpovědí pro PROSTĚJOVSKÝ Večerník se tedy ujal právě on. Protože jsou ale s manželkou za tři desítky let soužití propojeni, vlastně jí mluvil z duše. A mluvil o tom, co mají oba velmi rádi, co jim vrostlo do srdce a kde mají v podstatě druhé doma. O Běleckém Mlýně, který před dvaceti lety získali, aby ho časem poslali dál. Jenže zaúřadovaly sedlácké kořeny a „Bělák“ zůstal. Dnes je to opět oblíbené výletiště, které nabízí zábavu i ponaučení všem generacím. A samozřejmě také jedinečnou kuchyni.
* Jste už více než dvacet let spojeni s Běleckým Mlýnem. Jak jste se k němu vůbec dostali?
„V létě roku 2002 nám byla nabídnuta pohledávka za tehdejší společností Rehabilitační sportcentrum Bělecký Mlýn, která byla jištěna nemovitostmi Běláku. A protože jsem k Běláku měl v minulosti citový vztah, tak mě to zaujalo a pohledávku jsme koupili. Potom bylo asi půl roku, než jsme si s původním vlastníkem urovnali vztahy, zastavili jsme výkon rozhodnutí, který byl proti společnosti veden, a veškeré vztahy jsme si narovnali. Někdy na jaře 2023 jsme se stali vlastníky a potom byla před námi úvaha, jak budeme pokračovat dál.“
* Když jsme se před časem bavili o historii vašeho vztahu k Běláku, mluvili jste o tom, že jste si ho původně nechtěli nechat. Proč jste změnili názor?
„Tehdy jsme si vůbec nebyli jisti, že chceme Bělecký Mlýn vlastnit, protože jsme se obávali velkých investic a z toho vyplývající potřeby velkých peněz. Je potřeba si uvědomit, že budovy i areál byly velice zanedbané, střechami teklo, venku, co nebylo zabetonované do země, vždy někdo ukradl. Všechny pozemky kolem byly jednou divokou skládkou a zarostlé náletovými dřevinami. Opravdovým hybatelem, proč jsme si to nechali, byl můj nebožtík táta, který řekl, že bych byl hloupý, kdybych se toho zbavoval. Na základě tohoto jeho přání jsme si řekli, že to dáme nějakým způsobem do kopy a potom se uvidí.“
* Co pro vás při „vzkříšení“ bývalého vyhledávaného výletiště bylo nejsložitější?
„Na Běláku nefungovalo vlastně vůbec nic. Netekla na něm pitná voda, odpady tekly do jímky, která se musela každou chvíli vyvážet, vytápění bylo na elektrické přímotopy, střechami teklo, tím, jak barák v zimě promrzl, tak došlo k potrhání vodovodních trubek, za Bělákem obrovská divoká skládka, kde bylo navezeno opravdu kdeco, rybník v šíleném stavu a náletových dřevin bylo tolik, že jste od Běláku neviděli ani trať. Současně nám hodně lidí říkalo, že bude složité ho znovu rozjet, protože byl zavřený a lidi si zvykli chodit jinam.“
Více čtěte v tištěném vydání
