Ze začátku se střelecky trápil. Pak se ale rozjel a už nešel zastavit. Jan Šteigl se postaral téměř o polovinu všech střel Prostějova. A nakonec taky Skašticím nasázel double hattrick, tedy šest branek. A to různým stylem: dařilo se mu zužitkovat průnikové nahrávky, míče hrané z rohu hřiště na osu i teče. Nakonec posílal míč na bránu desetkrát a z velké části se právě on zasadil o demolici divizního celku ze Skaštic. Jak utkání prostějovská dvanáctka hodnotila a jaký to pro ni byl pohled na trenéra, který si v utkání odskočil do brány? Nejen tyto otázky hráči eskáčka položil redaktor Večerníku.

* Jak ze svého pohledu hodnotíte utkání?
„Bral jsem zápas jako každý jiný. Měli jsme hrát původně se Senicou, ta nepřijela, a tak jsme hráli tady proti klukům. Něco jsme si řekli před zápasem v kabině, že si dneska chceme zkusit napadání od stoperů, což jsme si zkusili společně s Píchym. To byla v utkání naše priorita. Jinak jsem se snažil soustředit na ten zápas, jak kdyby to byl mistrák, hrát co nejpřesněji, vyzkoušet si co nejvíce věcí, zejména ty kombinace, které zkoušíme na tréninku, a přenést je do hry.“
* Překvapilo vás, že jste hráli naplno až do konce zápasu? Že ani při jasném vedení tým nepřestal hrát a tlačit?
„Překvapilo, to bych neřekl. Musíme pořád hrát naplno. Zápas začíná písknutím a písknutím končí. Do té doby musí hrát. Ať za stavu 0:0, 0:1, jakéhokoli – pořád hraje. Navíc to by si asi trenér k tomu něco řekl, kdybychom nehráli naplno…“
* Jasně. To by asi trochu řval…
„Jasně. Měli jsme možnost to vzít tak, že si vše zkusíme, dáme si balón, odskočíme od soupeře, vystřelíme a je to i forma tréninku. Navíc si musí nějak fyzičku člověk naběhat. A jak říkám, na začátku se pískne, pak na konci, a mezi tím musí hráč hrát naplno.“
* Vaše dvě první střely v utkání nemířily mezi tři tyče. Evidentně ale nejste ten typ, co by jej to rozhodilo. Dá se říct, že vás ty okamžiky namotivovaly?
„Člověk se může na začátku nechytit nějakou přihrávkou nebo něčím. A pak se mu naopak něco povede, chytne se a valí pořád. Nesmí přestat hrát, i když mu to třeba zrovna nejde. Nebo naopak, člověk nedá jeden dva góly a pak se stáhne. Takový Ronaldo si po hattricku taky neřekne, že stačí a přestane hrát. Pořád se snažím ukázat, hrát co to jde a furt, furt, dokud to rozhodčí neodpíská.“
* Dal jste už vůbec někdy v zápase tolik branek?
„Asi ne. V mistrovském zápase, když jsem hrál za HFK, tak jsem dal hattrick proti Mohelnici, pak i proti Uničovu. Snad za tu devatenáctku jsem dal taky čtyři góly, ale teď už ne. Ale nijak to neřeším, prostě jdu dál. Musím dávat góly hlavně v lize, to je pro mě hlavní.“
* Nebojíte se, že to po dnešku budete mít drahé?
(smích) „Já jsem právě měl z toho trošku strach, že to kluci vytáhnou, tak jsem se nějakým způsobem schoval dozadu. Navíc doufám, že si mě nevytáhnou. Ke všemu mám teď jedenáctého narozeniny…“
* A jéje…
„Takže to bude asi hodně drahé. Ale tak uvidíme, co na mě kluci připraví.“
* Na závěr by mě zajímalo, co říkáte na Petara Aleksijeviče v bráně?
(smích) „Trenér nám to říkal. Mluvil k nám v kabině, a pak se obrátil na Petara a říká mu, ať k tomu nic neříká, že je teďka hráčem jako my. Takže si to taky zkusil, tu roli. Myslel jsem, že ho tam nedá. Nakonec ho tam dal a my se teď na něj zaměříme, on to bude mít drahý v pokutovém sazebníku. Ale bylo to takové srandovní, vidět trenéra, co vás cupíruje na tréninku, najednou v bráně. To bylo fajn.“