Jako zpátky doma si musí připadat Jan Koudelka (na snímku). Po půlroce v Brně se vrátil do Prostějova a během zimní přípravy se postupně v hierarchii eskáčka zařadil tam, kde by měl při svých zkušenostech a kvalitách být, tedy mezi klíčové hráče. Jako jediný pokořil soupeřova brankáře více než jednou, jeho přínos pro tým by ale měl být i o něčem jiném než jen o střílení branek. V jeho osmadvaceti letech by se mělo jednat už o lídra mladého týmu, který bude hlavní oporou jak ve střelbě, tak v kombinaci a mezihře.
* Jak hodnotíte zimní přípravu? Byla hodně náročná?
„To je těžký. Podle mě zimní přípravu nemá žádný hráč úplně rád, ještě když trvá dva měsíce. Navíc v době, kdy se pořádně přáteláky hrát nemohly – první liga začala dřív a zbytek stál. Nebylo s kým hrát. My jsme ale potrénovali docela dost, měli jsme tam dost času a dost věcí k potrénování, než se hrál druhý přátelák. První jsme hráli hned, ale před těmi dalšími jsme měli nějakou pauzu, ve které jsme dost potrénovali. Dělali jsme hodně věcí do zápasů. Za mě je zimní příprava horší v tom, že je na umělce, a to kvůli kolenům, kvůli všemu. Všechno to trochu jinak na umělé trávě funguje. Už se hlavně těším, až začne soutěž.“
* Zimní příprava pak byla letos opravdu zimní. Nebyli z vás občas sněhuláci na hřišti?
„Moc ne, sníh mi nevadil. Hřiště bylo nachystané super, horší to bylo s počasím. Chvíli bylo minus patnáct, pak minus sedmnáct, potom zase plus deset. Pro tělo to nebylo jednoduché. Ale jinak si myslím, že jsme měli všechno nachystané. Ale je zima, musí se počítat s tím, že tu v Česku občas ještě je.“
* Přišlo mi, že jste se v prvních dvou přípravných zápasech trápil. Pak jste ale šel herně nahoru...
„Cítil jsem, že to není úplně dobré, taky jsme se o tom bavili s trenérem. Moc jsem toho za předchozí půlrok nenahrál, spíše jsem střídal. Neměl jsem tedy moc velké zápasové vytížení. Pro mě tak v přípravě bylo dobré, že jsem mohl odehrát v zápasech poločas nebo i celý zápas, abych se do toho zpátky dostal. Pak už jsem se i sám cítil dobře. Na sobě prostě člověk pozná, když najednou půl roku skoro nehraje. Když jsem odcházel z Prostějova, tak jsem odehrál všechno. A pak jsem přišel do Brna. Vím, že situace tam byla taková těžká. Nedostal jsem se do toho, nepředvedl jsem to, co umím, moc šancí jsem totiž taky nedostal. Pro hráče je problém, když skoro půl roku pořádně nehraje. Na jednu stranu jsem tedy i byl rád, že příprava byla trošku delší, že jsem si mohl zpátky zvyknout na hru a že jsem na hřišti dostal prostor, abych si zvykl zpět na to, že můžu v zápase dostat větší porci minut než třeba jen patnáct dvacet.“
* Začíná fotbalové jaro. Co od něj čekáte, jakou máte pak představu o roli v týmu?
(úsměv) „Nevím, co v této době těžké čekat... Podle mě začátek bude náročný pro všechny nejen kvůli terénu, ale i koronaviru, žádný tým dopředu neví, kolik bude mít nakažených. Já doufám, že se to vyhne všem, abychom mohli normálně hrát. Ale to neovlivníme. Čekám prostě, že to bude pro všechny těžké. A moje pozice v týmu? Bavili jsme se s trenérem, že bych měl být lídr týmu. Budu se snažit co nejvíce klukům pomoct a dělat maximum. A to hlavně pro mančaft. Ne kvůli osobním statistikám, ale hlavně pro tým, aby se nám dařilo a abychom pořád proháněli ty nahoře.“
* Takže střelba, standardky a kombinace, to vše dohromady?
„Tak hlavně kombinace, na střelbu i na standardky je tam dost šikovných hráčů. Dobrou nohu má Kopřiva, Jurásek i Zapletal. Spíše je to na tom, abychom se domluvili podle toho, kdo bude mít větší ne chuť, ale spíše formu, fazónu, tak to prostě bude zahrávat. Nikdo s tím problém nemá. Když se má kopnout standardka, vždy se domluvíme, kdo kope. Je důležité, abychom na hřišti byli jeden tým.“
* Jak právě vidíte spolupráci s kluky vepředu, s Matouškem, Omalem, Juráskem…
„Kluky znám. Sali je skvělý hráč, vybojuje spoustu balónů, je tvrdý, což je dobře v prostředku. Maty je velice rychlý, to nám dopředu pomůže, když budeme hrát rychle dopředu a na brejky, na to je skvělý. Juras je šikovný levák, všichni jsou kombinační a techničtí. Takže problémy bychom mít neměli. Spíš jde o to, abychom to zvládali i v hlavách, protože fotbal hrát umíme. Abychom se z toho prostě neposrali.“ (směje se)
