Značnou tradicí se může pochlubit prostějovská Velká cena města na 110 metrů překážek, která příští rok oslaví už 75. narozeniny. Jen o něco mladší je Memoriál Eduarda Rozbořila v hodu oštěpem. A jelikož oba závody mají pokročilý věk, je jasné, že za dobu svého trvání okouzlily některé nyní už světoznámé borce. Ještě úchvatnější zůstává skutečnost, že je mítink i po letech přitahuje každoročně zpátky. Takovými věrnými srdcaři jsou oštěpař Vítězslav Veselý a překážkář Petr Svoboda (na snímcích). Oba zde startovali už jako talentovaní mladíci, a přestože jsou nyní v nejlepších letech, stále si na Hanou nachází cestu. Ani letošek nebyl přes koronavirovou pandemii jiný, atletické hvězdy do Prostějova v polovině září dorazily s úsměvy a natěšení na příjemnou atmosféru. Mimořádnou příležitost jsme využili k unikátnímu dvojrozhovoru a rekordmany svých kategorií vyzpovídali.

* Jak ze svého pohledu hodnotíte prostějovský závod?

Petr Svoboda: „Já jsem spokojený. Tím, že je to taková sezóna-nesezóna, tak jsem hlavně rád, že jsem doběhl ve zdraví. Škoda toho času, protože vítr byl -1,1 a přišlo mi, že je trochu nárazový. Bohužel jsem zakopl o jednu překážku, čímž jsem ztratil rytmus. Bylo to takové zpomalení, člověk to v tom běhu cítí. Mohl to být určitě mnohem rychlejší čas. V halové sezoně jsou dva vrcholy, mistrovství světa a mistrovství Evropy, pro mě je tak největším kreditem to, že jsem zdravý. Můžu začít v klidu od začátku. Jestli tedy něco bude...“

Vítězslav Veselý: Musím uznat, že bych musel zapátrat v paměti, kdy jsem absolvoval závod pouze ve dvou... Možná nikdy. (úsměv) Tak nejméně v pěti, což bylo i letos. Ale nebylo to tak hrozné. Nikam jsme nemuseli spěchat, tak jsme to nakonec nějak zvládli. Pro mě je spíš důležité, že vyšlo počasí a je to tady takové fajn. Musím říct, že prostějovský mítink je pro mě taková srdcovka. Je to můj vůbec první mítink, co jsem kdy šel. Bylo to ještě jako prvním rokem junior.“

* Rád se sem vracíte?

VV: „Je to taková nostalgie ještě na konci sezóny, když zdraví dá, tak sem pokaždé rád zavítám.“

* Letošní sezóna byla poněkud poznamenaná koronavirem, jak konkrétně poznamenala vás?

VV: „Abych pravdu řekl, moc mě nepoznamenala. Právě možná to bylo k plusu, že na člověka nebyl tlak, nemusel se za ničím honit a když přišlo, že mě bolela achillovka, tak jsem si mohl dát víc času na doléčení. V tomhle to bylo dobré. I když to bylo, jak to bylo, musíme se vždy naučit hledat v tom špatném i to dobré. A využít to ve svůj prospěch. Takže byla divná, nebylo žádné extra závodění ani vrchol, ale na druhou stranu já si vše docela užil, protože doteď jsem jezdil hodně závodů, někdy až moc. A jsem rád, že jsem to vydržel i zdravotně, pro mě to tedy byla z tohoto pohledu fajn sezóna.“

PS: „Dejme tomu, že jsem přišel o spoustu krásných závodů. Možná o olympiádu. Nechci říct, že o cíl, ale ono se opravdu lépe upíná k nějaké velké akci než jen jít od mítinku k mítinku. Většinou je to tak, že se člověk před závody připraví, vyběhá a pak to prodá na tom nejlepším podniku sezóny. Bývá to Evropa v květnu, někdy je to i mistrovství ČR, ale holt já si v té době natáhl tříslo, když jsem se někomu vyhýbal. Takže jsem o to přišel. Ale zažil jsem úžasný závod v Záhřebu, kde je ´Mekka překážek´, nejstarší velká cena, nejlépe placená, nejlépe hodnocená. Že jsem tam běžel a doběhl čtvrtý, bylo pro mě zadostiučiněním. A teď startuji zde, na nejstarším mítinku v České republice. Vlastně jsem si splnil to, co jsem si chtěl objet. Chybí mi tedy Diamantová liga. Někdo byl zraněný, měl jsem na jeden závod odjet, ale dotyčný se nakonec dal zdravotně dohromady. Zaplaťpánbůh, že se uzdravil, nepřeju nikomu nic špatného. Ale tím pádem tam odcestoval a já zůstal doma.“

* Při zdejší Velké ceně zafoukal občas nevhodně vítr, což asi nebylo příjemné?

VV: (úsměv) „Zafoukal nevhodně, ale myslím, že to nebylo zdaleka tak hrozné. Už jsem zažil horší závody, co se týká počasí. Vždy tady na ovále bojuji s tím kanálem, který je tam trochu nešťastně udělaný, což mi rozhazovalo rytmus. Tím jsem přenesl později a byl jsem blízko čáry. V rozhazování, když jsem si dovolil pokus vyběhnout, tak jsem hodil dál. Ale v závodě se mi nepovedlo, abych si nechal prostor na dokončení odhodu. Trochu mě to mrzí, mohl jsem hodit dál. Pro mě je to ale poslední závod poměrně náročného konce sezóny. Takže jsem rád, že jsem si to užil s pěknými emocemi.“

PS: „Ublížil mi v tom, že se kvůli němu ztrácí. Navíc nejsem tak vyběhaný jako v jiných sezónách. Ztratil jsem trošku rytmus a tím, že nemám tak naběháno, jak bych si přál, tak se s tím větrem trošku hůře popasovává. Takhle, do minus pěti je to pro mě příjemné. Kolikrát to i člověku pomůže se více rozjet. Ale jedna proti, a ještě pro nevyběhaného překážkáře, to je prostě problém. Ale nebudu se na to vymlouvat.“

(začne foukat) * Ten vichr teď by ale asi byl horší…

PS: „Tohle by bylo horší, ale už jsem běhal v různých protivětrech.“

* Říkal jste, že Prostějov je srdcovka. Jaký nejlepší zážitek máte spojený s touto akcí?

VV: „Pro mě je to ten první. Potkal jsem se zde s lidmi, o kterých jsem dřív jen slyšel. Já byl malý kluk, to byl tenkrát Vláďa Nováček a jeho Patrik Landnesr, kteří tady soutěžili o vítězství. A já jim do toho hodil, chvíli jsem byl druhý nebo vedl. Dokonce jsem si tehdy udělal osobák, asi 66 nebo 68 metrů.“

* To docela hleděli, ne?

VV: „Oni se štengrovali, jeden za mnou chodil, abych toho druhého přehodil. (smích) Asi se moc neměli rádi. Pak mi Milan Čečman říkal, pojď, musíš tady přehodit tehdejší rekord. To bylo tenkrát nějakých osmasedmdesát metrů. Domluvili jsme se, jeden rok jsem přijel a podařilo se mi hodit jedenaosmdesát. A to mi tady zatím drží.“

* Rozbíhá se halová sezóna, co vás v ní čeká? I když, kdoví jestli začne…

PS: „Myslím, že začne. Podle mě to bude udělané jako třeba US Open. Přijedou závodníci, budou fungovat v nějaké bublině a nazdar. A nevím, jestli tam budou nějaké extra testy, ale myslím si, že kdo tam přijede, bude muset být otestovaný. Ale osobně si o tom myslím svoje, vždyť pětadevadesát procent lidí nemá ani pořádně žádné příznaky. A my se tady uzavíráme jako blázni místo toho, abychom to nechali jako Švédsko promořit. Kdyby tady byla chřipková epidemie, tak umře stokrát víc lidí. Podle mě ti, co nám vládnou, vůbec nevědí, co způsobují. Proč si nevezmeme příklad ze zemí, které situaci zvládají...“

VÍTĚZSLAV VESELÝ

* narodil se 27. února 1983 v Hodoníně

* český atlet, reprezentant v hodu oštěpem

* vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu na Univerzitě Karlově v Praze

* k hodu oštěpem se dostal až v pubertě, ve dvaceti mu v důsledku zranění hrozilo, že bude muset zcela přestat se závodním sportem

* je mistrem světa z roku 2013 z Moskvy a mistrem Evropy z roku 2012 z Helsinek

* vybojoval bronzovou medaili na olympijských hrách v Londýně 2012, která mu byla udělena dodatečně po diskvalifikaci dopujícího Ukrajince Oleksandra Pjatnycji

* osobní rekord 88,34 metru si vytvořil v kvalifikaci právě na OH v Londýně roku 2012 a řadí se s ním na druhé místo dlouhodobých českých tabulek za Jana Železného

* startoval také na LOH v letech 2008 a 2016

* na mistrovství Evropy v Curychu 2014 a v Amsterdamu 2016 získal stříbrnou medaili

* je pětinásobným mistrem České republiky, k tomu vybojoval po jedné stříbrné a jedné bronzové medaili

* jeho trenérem byl světový rekordman a trojnásobný olympijský vítěz v oštěpu Jan Železný, z jehož skupiny odešel v roce 2018 a od té doby se připravuje sám

* poté, co zakončil trenérská studia na pražské FTVS, získává trenérské zkušenosti a podílel se i na přípravě přítelkyně Nikoly Ogrodníkové

* žije s rodinou v Praze, kde startuje za klub Dukla Praha

zajímavost: je křesťan a ke své víře se hlásí

PETR SVOBODA

* narodil se 10. října 1984 v Třebíči

* český atlet, sprinter, jehož specializací jsou překážkové běhy, původně se však profiloval jako sprinter a dálkař

* pochází z Budišova, závodil za atletický oddíl PSK Olymp Praha

* svoji velkou zlatou medaili získal na halovém mistrovství Evropy v Paříži časem 7,49 s.

* na halovém mistrovství Evropy 2009 v Turíně vybojoval bronzovou medaili na 60 m překážek časem 7,61 vteřiny

* druhý stejně cenný kov si zasloužil v roce 2017 při HME v Bělehradu opět v běhu na 60 metrů překážek

* v roce 2010 se probojoval do finále na 60 m př. na HMS v katarském Dauhá, v němž si po nevydařeném startu doběhl v čase 7,58 s. pro 5. místo

* v stejném roce na mistrovství Evropy Barceloně skončil na šestém místě

* na berlínském mistrovství světa v atletice 2009 se v běhu na 110 metrů překážek probojoval až do finále, kde skončil na šestém místě

* reprezentoval na letních olympijských hrách 2008 v Pekingu, kde však ve velké konkurenci nepostoupil do finále

* od roku 2008 drží národní rekord v běhu na 110 metrů překážek (aktuálně časem 13,27 s z roku 2010) a od roku 2010 také národní rekord v běhu na 60 metrů překážek v hale (časem 7,44 s)

* jeho dlouholetým trenérem je Ludvík Svoboda.

* v roce 2011 vybojoval na halovém mistrovství Evropy zlatou medaili

* v roce 2012 se oženil s atletkou Jiřinou Ptáčníkovou, manželství však vydrželo jen dva roky

* v posledních deseti letech čtyřikrát ovládl mistrovství ČR v atletice a dvakrát byl druhý, z halových šampionátů má pět zlatých a tři stříbrné

zajímavost: 19. září 2013 oznámil ukončení sportovní kariéry ze zdravotních důvodů, ale v roce 2014 se úspěšně vrátil finálovou účastí na ME